Režie:
Martin FričKamera:
Václav VíchHudba:
Pavel HaasHrají:
Hugo Haas, Ema Pechová, Adina Mandlová, Otto Rubík, Antonín Novotný, Bedřich Veverka, František Kreuzmann st., Ferdinand Hart, Stanislav Neumann (více)Obsahy(1)
On, doktor filozofie Alois Pech, je neprůbojný a nesamostatný maminčin mazlíček, který pracuje jako vězeňský knihovník. Ona, Marcela Johnová, je sebevědomá, energická a úspěšná dívka z vyšší společnosti. Zatímco ona žije ve velkém světě, obklopena přepychem a ctiteli, on poklidným, skromným životem se svou starostlivou maminkou. Seznámí je zcela náhodný noční telefonát, který z Marcellina bytu vytočí jeden z jejích hostů. Přestože je pro ni mile neohrabaný muž především zábavným zpestřením života plného radovánek, Alois se do dívky zamiluje a začne vyhledávat příležitosti k dalším setkáním. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
„Jaký pěstuju sport? Jezdím na zadní plošině bez držení.“ Narodit se 29. února není výhra. To se pak z člověka může stát dobrosrdečný, ale také nesmělý a nepraktický mamánek…Navzdory zdejšímu hodnocení jsem se překvapivě hodně pobavil. Haas (chodící se dívat na vlaky a odmítající zpívat) by to sice utáhl sám, ale tady má k ruce i několik schopných spoluhráčů, ať už maminku Pechové, která si musí na políbení svého drobečka vylézt na stoličku a budí ho z tvrdého spánku kvůli zapomenutému prášku na spaní, sedminásobného, přecitlivého Hartova vraha (kdyby kvůli „hloupé“ milosti sebrali husičku, knedlíky, zelí a jednu „tvrdou“ před nosem mně, řádil bych víc!), šeptajícího Neumannova zloděje („Tak! A nebudeme o tom mluvit.“), v cizí posteli spícího telefonistu Trégla a nakonec Mandlovou, která sice nesrší vtipem, ovšem jako hokejová brankářka v akci září! Pasáže z večírku jsou trochu nuda a náměsíčné scény podivné, ale jinak spokojenost a solidní 4* navrch. „Tak co, budeme mlčet?!“ - „No…mně by se to moc hodilo.“ ()
Tato pamětnická komedie představuje z mého pohledu lepší průměr tehdejší filmové tvorby. Třiatřicetiletý Hugo Haas v roli ostýchavého, rozmazleného Lojzíčka byl naivně roztomilý, maminka malá a starostlivá, Adina krásná a elegantní a ostatní jim taky dobře přihrávali. V tomto docela originálním snímku se najdou komické scény i vtipné dialogy, ale současný divák by se měl vyzbrojit určitou dávkou tolerance a shovívavosti. ()
Jeden z prvních kusů, ve kterém Haas hrál s Mandlovou, začátek spolupráce, která byla hodně podobná a zároveň v mnohém tolik jiná - on je nesmělý, nebo něčím hendikepovaný, ona krásná a ze začátku nedostupná, takže se do ní hned zamiluje a dělá vše pro to, aby dostupná byla. Mnohé staré filmy z předválečné éry stárnou, jiné jen málo, a to je přesně případ těch Haasových. Já, jako punner, si užívám hlavně jeho brilantní slovní komiku - a vzhledem k tomu, že některé vtipy jsou řečeny jakoby mimochodem, vyplatí se dobře poslouchat. Vše samozřejmě korunují Fričovy režijní nápady, situace, které připomínají němou grotesku a také scény, které reflektují i ostatní Haasovy snímky a tím pomrkávají i na diváka. A, CO BUDU ZPÍVAT! ()
Čekala jsem asi trošku jiný příběh než jsem nakonec viděla, takže jsem trošku zklamaná. Malinko mě mrzí, že si čeští tvůrci dříve nepohrávali více s pointou příběhu. I když je krásné, že film není tak dlouhý, tak mi tam dosti chybí to, co vídáme v dnešních filmech - napětí, gradace, větší romance - ale byla jiná doba. ()
Hugo Haas je nesmělý, ale léčí se. Jeden z těch letitých filmů, ve kterých je dnes místy „k popukání“ i to, že se tomu měl tehdejší divák smát. Ale nic ve zlém, jiné gagy naopak fungujou pořád a naivita řady scén nemusí být jen zápor. Prvorepubliková zlatá mládež se zhýrale baví jízdou po zábradlí a Adina Mandlová jako slečna Marcella (party girl a brankářka v jedné osobě) předvádí - zcela podle očekávání - skvělou práci s hokejkou. ()
Galerie (2)
Zajímavosti (1)
- Brněnská divadelní herečka Ema Pechová, ve filmu maminka Hugo Haase (dr. Pech), byla ve skutečnosti matkou herce Ladislava Peška. Zároveň to byla její jediná filmová role. (Karlos80)
Reklama