Trauma

Po Dvou ďábelských očích již druhý Argentův americký film dopadl opět překvapivě celkem dobře. Příjemné obsazení a jakš takš celistvý příběh dělají z tohohle díla jedno z těch lepších argentovek. Tvůrci si samozřejmě mohli odpustit pár věcí (např. mluvící hlavy, které vypadají trochu komicky), ale myslím, že je to snesitelné. V neposlední řadě stojí za zmínění zajímavá a výrazná hudba Pina Donaggia, která jako by vypadla z hororových 70. let. Myslím, že tři hvězdy budou pro Trauma odpovídající. (20.07.2011)

Z nejakého dôvodu mi Trauma prišla ako dosiaľ najuspokojivejší film od Argenta. Jedinú výčitku by som mal snáď len k tomu, že pokiaľ naverbujete do svojho filmu Brada Dourifa, tak by ste toho mali využiť viac. Asia je veľmi príjemným castingovým spestrením, rozuzlenie prekvapí presne v štýle, aký poznáme z gialla a je predovšetkým logické. Motivácia vraha je uveriteľná a všetko v závere elegantne zapadne na svoje miesto. Možno sa v Traume inšpiroval Ari Aster pre svoje odrezané hlavy v Hereditary. (02.10.2021)

Aura je tajemná osůbka, kterou pronásleduje zákeřná anorexie a záhadný lovec lebek. Mě také pronásleduje nevšední choroba… je nebezpečná, ale zároveň velmi přitažlivá. Čím víc se s ní snažím bojovat, tím je silnější. Je to závislost jménem Dario Argento! Závislost, které se nikdy nevzdám, nebo alespoň do doby, než mě zmáčí první kapky deště. Bohudíky zatím svítí slunce...:) (25.05.2012)

Hned při úvodních titulcích Traumi, ve kterých jsem spatřil jméno Toma Saviniho (efekty), jsem si říkal, že tohle bude pořádně krvavé giallo. Bohužel, tomu tak není, američtí producenti asi svázali Argentovi ruce(aspoň, že nechali vraždícímu maniaku velice originální náčiní:-)). Příběh Traumi pak sleduje mladý pár, který se snaží zjistit identitu vražedného monstra, které zabilo hrdinčiny rodiče. Začátek filmu se díky tomu rozjede velice dobře, bohužel scénáristická vata nastoupí moc brzy a děj začně nudit. Ještě že Argento film prokládá svými tradičními vychytávkami a divák, tak může přimhouřit oči nad příšerně hrajícím ústředním duem. Menším zklamání pro mě byla hudba. Kde smarjá Argento nechal Gobliny? Nebo v tom mají producenti také prsty? No nic....ale abych už jen nehanil, tak poslední třetina filmu nabírá na obrátkách, které stvrzuje finále se skvělou pointou nakonec. Argento prostě giallo umí. (10.03.2009)

V době svýho vzniku bylo Trauma hořkým zklamáním. Trpkým prozřením, že Argento už je bohužel za svým tvůrčím zenitem. Ale čas šel dál, Dario rozhodně nepověsil řemeslo na hřebík a točí si vesele dál. A i když je kvalita jeho filmů sestupná, tak pořád jsou to vály, na který se vyplatí podívat. Jen člověk musí vědět do čeho jde a nečekat další Profondo rosso. Já jsem se s tím už srovnal, a třeba u jeho Drákuly se královsky bavím. :-) Takže, po svým silným italským období se Argento na začátku devadesátek ochomýtal v Americe, aby tam společně s Romerem natočil Dvě ďábelské oči, a pak už sám za sebe Trauma. A ono to vůbec není špatný. Navíc teď, když film konečně dostal naprosto špičkovou blu-ray úpravu od hračičků z Vinegar Syndrome, ten biják prokoukl nevídaným způsobem, a je radost na něj koukat. Furt je tam cítit silnej autorskej tvůrce, hudbu dělá Pino Donagio, zábavným způsobem se tam mihne Brad Dourif a navíc tady taťka Dario svlíkne svou, v tý době, sedmnáctiletou dceru Asii. Hele, mně to ke štěstí stačí. (01.01.2024)