Hon

Poklidná severská zima, pětiletá femme fatale, a já, nic netušící o ději, či čemkoliv jiném, sedící zařezaný do sedačky brněnského Artu, s vědomím, že za půl roku bych se měl stát učitelem taky. Žánrové čisté tak moc, až mě napadají slova o klouzání po povrchu, a přitom se to zařezává pod kůži, jako máloco za poslední dobu. Dlouho jsem neměl takhle sevřené hrdlo. (11.02.2013)

Na filmy s Madsem Mikkelsenem se chodí vlhnout. Někdy je to i příjemné překvapení z jiného hlediska. A takovým je i Hon, příběh o tom, jak nám ty dětičky rostou poněkud přes hlavu. A není to problém jen zásadně demokratických USA, ale ve stejném průseru je i jinak pokroková Skandinávie. Sice to začalo jako malý film o mužské emancipaci, ale pěkně se to zlomilo do apelu na stádní omezenost. (14.08.2013)

Tak po tomhle filmu mám chuť se přihlásit na New Yorský maraton, protože tohle nejde ani rozchodit, to snad jedině vyběhat. Seveřani se svým nekomprosním a těžce emotivním vyprávěním příběhu opět trefili přímo do divákova červenýho tlukoucího orgánu. Všechno působilo tak reálně a přirozeně až mě začalo bejt při sledování filmu docela ouzko a jen jsme říkal "Je tohle možný" . A někdy od půle filmu se můj vnitřní hlas zmohl jen na "No ty vole. No ty krávo". I kdybych tady seděl nepřetržitě týden v kuse a hledal na Honu nějakou chybu, tak jí prostě nenajdu. Herci bohovský, Mads samozřejmě hraje v totálním nasazení, ale ani vedlejší role neměli chybu za všechny byl jmenoval Lucasova syna, to byl taky mimořádný herecký výkon. A celý to působí spíš jako přímej přenost z nějaký dánský vesnice než jako film, tak výborně to je natočený. (31.01.2013)

Ať si každý říká, kdo chce, co chce, ale Mads Mikkelsen je nejzajímavější a nejlepší herec Evropy současnosti. Každá jeho postava na plátně absolutně žije. Co žije, ona skrz to plátno dýchá. Hon je pro mě další jeho zářez na pažbě, kterým si musí získat všechny. Chápu, že využil situace aktuální dánské kinematografie, která je aktuálně plna těch nejlepších scénáristů a režiséru, ale prostě mu bylo dáno, aby se do této doby narodil a on to svojí osobností maximálně využil. Hon samotný je hodně těžce stravitelný film. Je vlastně o tématu, o kterém se těžce mluví a stejně tak těžce se musel i filmovat. Je to takové tabu, které v tomto filmu rozkrylo karty. Úžasné na tom všem je, že scénárista zřejmě za život přečetl povahu lidskou a přesně ukázal, co jsme, jakožto lidská bytost, schopná udělat a co naopak schopní udělat nejsme. Mads se tu proměňuje každou sekundou po absurdním zjištění a divák se topí v depresi, která nikomu nemůže dát spát. Přesně o tom jsou filmy. O emocích a o pocitech, nad kterými by se každý z nás měl pravidelně zamýšlet. Hon něco takového dokázal a musím říct, že je jeden z mála, co se nebál rozkrýt pravdu ukrytou někde v koutě každého z nás. (01.11.2013)

// Když odhlédnu od faktu, že je to celé založené na docela chabých argumentech, lehce vyvratitelných nějakou lékařskou zprávou nebo psychologickým posudkem a zaměřím se spíše na tu lidskou psychiku hlavního hrdiny a lidí kolem něj, tak je to mazec. Pomalý, depresivní, ale především perfektně zahraný mazec, který svou gradací někdy od poloviny v podstatě chytne a už nepustí. A tak to mám rád. 8/10 (18.06.2016)