Jako za starejch časů

Tak krásný námět a s takovou ústřední dvojicí. Jenže, když jej natočíte nijak a nepřidáte jeden jediný zajímavý nápad, pak spadnete do bahnitého průměru a občas propadnete ještě hůř. Bohužel. Velká očekávání jsem rozhodně neměl, ale tohle bylo až smutné, jak nevyužitý potenciál trčel uprostřed dění a jen znaveně zíral. (22.10.2013)

Úžasná pocta hereckým legendám.Dlouho jsem neviděl tak lehký a příjemný film.Nesmíte to brát jako klasické filmové dílo nezávyslého tvůrce, ale jako poctu legendárním hercům, kteří nám desítky let dávali radost z filmů a ze svých úžasných hereckých výkonů a film Stand Up Guys je pro ně za to takový dárek, taková odměna, aby si na stará kolena zahráli s grácií a pro radost prakticky sebe sama.Scénář není nijak převratný, ale nechává prostor pro řadu úsměvných, dojemných i docela ujetých situací.Několik scén se mi nesmazatelně zaryje do paměti, když se k úvodní dvojici přidá i třetí dědula Arkin, už sem se doslova upřímně usmíval a užíval si milé taškařice těhle "páprdů".Co na tom, že se film dokutálí k předvídatelné pointě, díky bohu za ni, hlavně že se tvůrci nepokusili o nějaký nečekaný zvrat.Za to, jak upřímný a parádní byl celý film, si to danný konec zaslouží a já hlavně za něj přihazuju tu 5*.95%.Nejlepší na tom všem je, že to natočil člověk který pronesl legendární větu, kterou používám do teď.... achoj, co bude k fečeří :D. (02.03.2013)

Je sice hezké, že se trojice hereckých matadorů sešla a užila své setkání na plátně. Jenže kromě jejich uvolněných výkonů (už nevím, kdy si Al Pacino naposled roli takhle užil) zde není prakticky nic. Děj zde prakticky žádný není, tempo se plouží dopředu hodně pomalu a některé scény balancují až na hranici nechtěné trapnosti (všechny scény s Vanessou Ferlito). Jako setkání tří kámošů to zkrátka funguje víc než dobře, jako film už bohužel tolik ne. 50% (26.04.2013)

Old school. Tři borci na prahu smrti se schází ke své poslední akci. Pacino je po dlouhé době v roli, která mu padne. Taky si to pořádně užívá, ale králem tohohle snímku je Christopher Walken. To vnitřní pnutí, které probublává jeho obličejem, nejistota a následně odhodlanost, vykrystalyzovaná ve finální čtvrthodince. Beru to jako předčasné stylové rozloučení, ikon stříbrného plátna. Říká se, že umíráme dvakrát. Jednou, když opouštíme tělo a podruhé, když poslední člověk, který nás znal, naposled vysloví naše jméno. (09.02.2013)

Je to spíše mezi 3 - 4 hvězdami. Některé pasáže jsou přece jenom neskutečně utahané a bez vtipného dialogu nebo pointy. Ale většina těch scén je velmi příjemná, vtipná (bagr na hřbitově samozřejmě vede!), i ty odkazy třeba na Butch Cassidyho a Sundance Kida potěší, i to, že dědci si dokážou ještě užívat, i když po svém. Zcela nejlepší jsou scény, kde ten vtip je jako kdyby mimochodem. Mít to pevnější kostru, klidně o čtvrt hodiny kratší stopáž, sevřenější strukturu, není ohledně hodnocení co řešit. (12.02.2013)