30 minut po půlnoci

BIG UP Kathryn Bigelow! Názory, že první dvě hodiny se nic neděje jsou úplně mimo (to co se děje první dvě hodiny je naprosto fascinující sledování vyšetřovací procedury, nevím kdy jindy než teď by tohle mělo být aktuálnější a zajímavější), finální zátah už je jen třešiňka na dortu, která podle mě předchozí dvě hodiny zdaleka nepředčí. Mark Duplass a Gandolfini mimochodem přijemně projasní druhou půlku filmu, hodně mě baví jak umí Bigelow hezky pracovat s profláklímy herci na malém prostoru (a taky mě fascinuje co se poslední dobou děje s Jamesem Gandolfinim). (03.01.2016)

U tohoto filmu mám s Kathryn Bigelow menší problém. V porovnání s geniálním Hurt Locker se totiž jedná filmově o pravý opak. Zatímco Hurt Locker byla čistokrevná akce s pramálem příběhu, Zero Dark Thirty je především příběh, který vítězí na celé čáře nad vším ostatním. Snaží se být tak precizně odvyprávěnou akcí na Bin Ladina, že místy zapomíná na to, že není kniha, ale film. Proto výsledných 157 minut a proto celá řada momentů, kde jsem se až neuvěřitelně nudil. Nebejt závěrečné půl hodiny byl bych totálně nasranej. Naštěstí Jessica Chastain vše udržovala v důrazný hladině, že zavřít oči bych při sledování filmu nedokázal. To by pro mě byla velká škoda. (06.09.2014)

Ano, působí to úmorně, chladně a chvílemi zdlouhavě (až na to, že to takové není) - jenže ono to bylo úmorné, vyčerpávající a zatraceně zdlouhavé. Dekáda mravenčí práce, která se holt nesvěřuje lvům, ale právě těm výkonným, neúnavným a nelítostným mravencům, co v pravou chvíli přestanou být dělníky a ukážou kusadla, protože hon na kriminálníka vyžaduje ne válku, ale dokonale naplánovanou policejní akci. Během onoho desetiletí budete mít dost času na zjištění známých faktů, že idealismus je choroba, která je lehce léčitelná praxí, pokud tedy nemáte imunitu vrozenou a hoši od Al-Kaidy, co spolu mluvěj, jsou tím nebezpečnější, čím blíž jim hoří koudel u plnovousů. Rusovlasá víla Jessica během svého křižáckého tažení drsní (a nejen dík své barvě vlasů kor - co? No koroduje, vy tupci) a exceluje, ačkoli by ji člověk od pohledu do role "motherfucker that found this place" zrovna netipoval, ale stereotyp je nebezpečná věc a nemusíte se jmenovat Usáma, abyste zjistili, že není věcí ani praktickou - stačí mlčky uznat, že "chlapské" filmy mají svou nekorunovanou královnu a její jméno je Kathryn Bigelow. (31.01.2013)

Kathryn Bigelow natočila své filmové ,,WikiLeaks" a jak už to v takovýchto případech bývá, (filmová) realita je hodně bolestivá. Renovovaná režisérka už ale ve svém posledním filmu Smrt čeká všude ukázala, že její novou filmovou specializací je nejen fenomén války, konkrétně pak speciálně té, v níž se angažují americké vojenské síly, ale i právě pokus o reálné postižení skutečnosti. Subjektivně vnímám její předešlý Oskary ověnčený film jako jeden z filmů nejautentičtěji reflektujících realitu války, co jsem kdy viděl (podobně se v tomhle smyslu v Reflexu zmiňoval třeba i český veterán z Afghánistánu), stejně tak se Kathryn podařilo v 30 minut po půlnoci divákovi nastínit rastr západní ,,reálné politiky", tedy odosobněné vize technokratické přístupu ke správě věcí veřejných. Tihle lidé dopadají v konečném vnitřním bilancování nakonec mnohem hůře, než elitní vojáci - ti i přes různé posttraumatické stresové stavy obvykle bojují za něco (vlast, ideje, ideologie...) a mohou prožít pocit vítězství a tedy i prožitek nějakého smyslu svého konání, kdežto technokratičtí agenti/ky CIA mají v sobě od začátku jen pocit prázdnoty a osamění. Bez citů, bez katarze, jsou čímsi na úrovni stroje. Zajímavý je nový prvek v koncepci režisérky, oproti předešlému snímku Smrt čeká všude je v ryze mužském světě silně akcentovaný ženský prvek - postava silné ženy, agentky CIA, patrně záměrně obsazená navenek křehce vypadající herečkou Jessicou Chastain. Co zbylo ze západního světa před 11. zářím? Lidský život má menší cenu než informace, tajné služby a armáda stojí nad zákony, a to nejen nad zákony země, v níž právě operují, ale i nad zákony mateřských zemí, které se deklarují coby pilíře demokratického zřízení, v němž je dodržování lidských práv základní podmínkou fungování systému... (20.03.2013)

Mám ráda politickými událostmi inspirované filmy, ale přesto si Zero Dark Thirty dokážu představit tak minimálně o půl hodiny kratší. Tato dokumentární, odosobněná rekonstrukce je i na mě přece jen až moc chladná a především v úvodu, který krásně reflektuje problémy "nových" válek (tedy těch vedených proti nepříteli, který není ohraničen teritoriem státu, který nefunguje pod hierarchickou strukturou, který je motivován ideologií a který tedy nejde porazit pouze nasazením armády), mi došlo, že zatímco v realitě mohou být snahy o hledání jakéhokoliv vodítka zajímavé, ve filmu tyto věčné porady a výslechy fungují mnohem hůře. A i když druhá polovina a především závěr mé dojmy vylepšují, zůstane mi Zero Dark Thirty v mysli jako film, který si jen tak pro zábavu nikdy nepustím. A to i přesto, že jsem ale jakýmsi zvláštním způsobem ráda, že jsem ho viděla. (31.01.2013)