Saulův syn

Setkání se Saulovým synem pro mě představovalo tak intenzivní niterný prožitek, že jsem nebyl schopný k němu bezprostředně napsat komentář. Filmařům se podařilo navodit v rámci žánru tak vysokou míru autenticity, že překonat ji považuji prakticky za nemožné. Je to naturalistická návštěva pekla, jako by vás náhle ponořili do horké vody v kotli a téměř dvě hodiny jste cítili ničivé účinky síry, plamenů a kouře na své tělo. Saulův syn zachycuje 24 hodin trpké existence příslušníka Sonderkommanda ve vyhlazovacím koncentračním táboře. Svět kolem sledujeme očima otupělého vyčerpaného muže, který v posledních měsících zažil tolik hrůz, že vnímá díky obranému mechanismu své psychiky okolní svět jakoby v částečné narkóze přes filtry, zcela nezúčastněně. Až setkání s chlapcem, který zázrakem přežil pobyt v plynové komoře, v něm probudí lidské city. Protože jeho možnosti jsou nesmírně omezené, upne se k něčemu na první pohled iracionálnímu, k činu, který nechápou ani jeho spoluvězni. Svůj nápad uspořádat důstojné rozloučení se zesnulým v duchu židovských tradic brání v mezích svých možností ze všech sil. Pokud se nemůže starat o živé, postará se aspoň o mrtvolu. Saulův syn je nelíbivý, nepříjemný a depresivní film, který nejde doporučit na potkání. Vyžaduje jistý stupeň vnímavosti, schopnosti zachytit detail, domyslet napovězené. Na druhou stranu - hluboce zašifrovaný taky není a při četbě některých komentářů jsem poněkud nesvůj. Vážně je tak obtížné pochopit, jak to bylo se Saulovým synem a rabínem? Za sebe říkám, že jde o jeden z nejsilnějších filmových zážitků vůbec. Celkový dojem: 95 %. (04.05.2017)

Krystalický syndrom "Oscar overhype" aneb téměř úplně zatmění (ne)kritické obce. Má to nezvyklou formu a příběh z koncentráku, pojďme ejakulovat extatický obdiv! "Experimentální" TPS provedení (kamera výhradně za ramenem nebo před obličejem hlavní postavy) se snaží zintenzivnit prožitek i atmosféru, ve finále ale spíše nudí a sterilizuje emoce - repetitivní hrůza koncentráku v rozostřeném Saulově okolí je jednak nezajímavá (v celém filmu se nestane vůbec nic, co by se už neobjevilo v mnoha jiných válečných filmech) a díky své nekonkrétnosti později už jen otupující (tuším, co, proč a jak se děje, ale nevidím to a děje se to pořád dokola). Záměr samozřejmě chápu - Saul je už na hrůznou realitu tábora zvyklý a je slepě motivován svým jediným aktuálním cílem, přičemž divák má tuhle krátkou anabázi absolvovat s ním - kameraman tak kopíruje jeho prioritu (najdi rabína) a ignoruje "vše nepodstatné" (denní rutinu v koncentráku). Bohužel včetně faktu, že výsledek může být poněkud kontraproduktivní. Fungovalo by to skvěle - v půlhodinovém kraťasu. Strohý příběh je inspirován skutečnou vzpourou vězňů v Osvětimi a je podle všeho zfilmován věrně; Saul samotný je ovšem figura, jíž jsem nedokázal fandit. "Pro mrtvého vzdal ses živých" - proto. Jedním z důvodů je opět forma, která osobní pohnutky o jakémsi posledním osobním rozhřešení vytlačuje kamsi na periferii a zanechává pachuť idiotsky se chovajícího hrdiny. Plusové body za absenci laciného patosu a závěr je beze zbytku skvělý, jen přišel prostě moc pozdě. (11.11.2023)

Sledoval som pred časom rozruch, ktorý sa spustil okolo Saulovho syna, ale až teraz som sa dostal k jeho sledovaniu. Možno viesť diskusie o tom, či má ešte aj v súčasnosti význam nakrúcať filmy  z II. svetovej vojny. Ak je odpoveďou áno, treba trvať na to, aby ich forma bola odlišná od dosiaľ nakrúteného. To je v Saulovom synovi splnené. Dokonca až tak, že novátorská forma zatlačila do úzadia všetko ostatné. Výsledkom je zaujímavý, dokumentárne ladený film, ktorého málo pravdepodobný dej sa do reality vrátil až v úplnom závere. Vnímal som ho, ako istý druh experimentu, ktorý ma nedokázal trvalejšie zaujať počas premietania. (10.05.2022)

Nevadilo by mi vůbec, že je tenhle film natočen o bezejmenném hrdinovi, spíš mně vadil jeho styl. Ano, vlastně bez skoro žádného průběhu, což je věc, kterou nelze opomenout. Jako připomenutí hrůz války, potažmo koncentračních táborů velmi sugestivní, na druhou stranu už jsem na tohle viděl mnohem lepší filmy. Tenhle jen velmi zlehka překročil čtyřpásmovou zónu. (07.04.2016)

Zrovna tak silně, jak na mě zapůsobila úvodní půlhodina, mě (s výjimkou úplného závěru) rozladila následující hodina, roztahaná a plná situací, které se mi zkrátka a dobře zdály až příliš přitažené za vlasy. Samozřejmě nevím, jak to ve vyhlazovacích táborech chodilo, a je dost možné, že se tam takové věci opravdu mohly stát, nicméně to věčné přenášení těla, přecházení z jednoho oddělení na druhé, vymlouvání se... Na můj vkus to bylo až moc fantastické a s tím realistickým pojetím se to akorát tlouklo. Přes všechny výtky (z nichž jedna by směřovala i k tvůrcům českých titulků, kteří bůhvíproč nepřekládali vše a já tak měl pocit, že mi leccos důležitého uniklo, protože maďarsky umím říct akorát segedýn) filmu ovšem nemůžu upřít naprosto fantastické zpracování, k děsivé dokonalosti dovedený nápad "Přimějeme diváka, aby se cítil jako hlavní postava.", odpudivě působivou kameru a výborně udělaný zvuk, který zkrátka doma u počítače nebo u televize nemůže být takový jako v kině plném nedutajících lidí. Pokud někdy budu mít odvahu, podívám se znovu. Ale teď bych si raději dal zase nějakou komedii, prosím. (24.02.2016)