Poklad

Když nad tím tak přemýšlím, je to vlastně vynikající, zdánlivě okrajový komentář ke společnosti, která stojí na pohádkách o virtuální ekonomice (hypotéky, akcie...). Obecně je to samozřejmě film o tom, jak si lidé vzájemně vypráví takové pohádky, které chtějí slyšet, a jak se mnohdy musí spoléhat na neúplné, leč autoritami posvěcené zdroje informací. Těžko se to artikuluje, ale je to tam, skoro v každém dialogu. Jen škoda, že se Porumboiu začíná maličko opakovat. Stylisticky jde o kopírku předchozího Metabolismu (akorát tady jsou kratší záběry) a vůbec poprvé v režisérově filmografii tady forma není propojená s významovým komentářem. Proto ty 4. (14.07.2015)

"Storytellingový sadismus," vystihl recenzent Guardianu další příspěvek do rumunské nové vlny. Porumboiu nudí, ale zároveň nenápadně baví pomalými táhlými dialogy a sérií opakujících se otázek a opakovaných odpovědí. Prolog záměrně uspává detailní observací postupu před počátkem samotného hledání, aby odhalil a demytizoval hrdiny – žádný Robin Hood, co bohatým vezme: tři obyčejní muži, kteří se následně potulují zahradou s detektory, postávají, debatují, a když má dojít k reálné práci, vůbec se do ní nemají ("pod podlahou bude jen roura, nebudeme to dál zkoumat"). Možná sice představují rozdílné typy současné rumunské společnosti (to ať posoudí fundovanější), pro mě jsou však univerzální i přes rozdílné motivace: pojí je snaha najít "poklad", nechat si do rukou spadnout únik a bez práce opustit své potíže (raději debatují o logice hloubky země než by kopali), a i Cornel, ač myšlenkami žije ve starém režimu a na oko neuznává rychlá řešení, se ve skutečnosti jen přizpůsobil a parazituje skrze techniku, kterou vlastně nechápe a neovládá. Globálně srozumitelný epilog je happyendem jen zdánlivě: rodina a syn se možná potvrzuje být nejcennějším bodem v životě Costi, ale jeho krásné gesto ihned plodí zlé vztahy a vychovává novou generaci, která očekává, že poklady padají z nebes a vyzvednout si je můžete v bance. Pomalý satirický poklad, který odmění ty, jež si dají tu práci a vydrží až do konce. (08.02.2016)

Stejně jako kopání pokladu postupuje pomalu, ani film nikam nespěchá. Filmy v podobném tempu mám rád, ale tady bych občas přidal. Dialogy jsou sice dobré, příběh jednoduchý, přesto zajímavý, jenže to na udržení pozornosti občas nestačí. Filmu hodně dopomáhá humor, který není vždy na první pohled patrný, ale kdo sleduje, odhalí. Přeci jen jde především o tři hlavní postavy (všechny civilně, přesto kvalitně zahrané) a vlastně nejen jejich životy, touhy... Za vůbec nejkomediálnější scény považuji rozhovor se šéfem a začátek hledání. I když s postupem času už byl ten zvuk detektoru opravdu otravný. Závěr zajímavý, pro mě nečekaný... a zase dává otazník nad tím, co nebo kdo je pro Costiho onen poklad. 60% (05.06.2016)

Když tu čtu ty nadšené komenáře z Varů ..... Ano, naše šedesátky se tam s námahou dají v těch dialozích jemně cítit. Ale taková legrace to zdaleka není. A, že by "Pod zdanlivou jednoduchosti a nekdo by rekl naivnosti se skryvaji barvite vrstvy asi jako v dejinach zahrady, ve ktere je mozna poklad. Perfektne vybalancovana hranice mezi hloubkou, ironickou kritikou spolecnosti a humorem" ? Hmm, tak to těžko. Já tam spíš ze všeho cítím tu kulturu východní (skororuské) společnosti, která mě neskutečně irituje. Anebo jsem od toho čekal prostě moc. (23.08.2016)

Tahle hořkosladká komedie vypráví příběh o hledání pokladu, který má oběma hlavním hrdinům pomoci ke spokojenějšímu životu a vytáhnout je z dluhové pasti. Dobrá znalost dobových reálií, jež Corneliu Porumboiu využil na maximum, byla zdrojem řady černohumorných situací. Možná to celé mohlo být o něco svižnější, ale nápaditý konec společně s tóny notoricky známé písně rakouské skupiny Opus s názvem Life is Life v podání kontroverzní slovinské kapely Laibach mě hodně pobavil. (75%) (03.01.2021)