Fetih 1453

Stejně tak rychle jak se ve mně vzedmulo nadšení po zjevení Fetih 1453, můj entuziasmus rychle opadl. Důvod je ten, že Turci se sice očividně ukrutně snažili natočit svůj národní epos a do svého velkofilmu narvali spoustu elánu a prachů, potíž je v tom, že jsou to sračkeři a ne filmaři. Je to přesně to, co jsem viděl v Istanbulu, když jsem tam před lety byl; ani Evropa, ani Asie, spíš jen všude takovej pseudoarabskej shit. Režisér Faruk Aksoy podle mě viděl Pána prstenů a začal snít o tom, jaký by to bylo krásný, kdyby u Helmova žlebu vyhráli skřeti. A tak natočil Fetih 1453. Filmařská neschopnost je patrná z každýho druhýho záběru. Digitální ztvárnění Konstantinopole je tak béčkový, že máte dojem, že se jedná o trailer z nějaký PC hry. Bojový scény jsou skutečně směšný a hodný Vávrových spektáků z 50. let; hned v několika záběrech je voják naskrz proboden kopím a jak se válí po zemi, je vidět, jak mu oba gumové konce kopí kolem těla plandaj v neuvěřitelných úhlech. Ženskej element je taky výživnej, protože hlavní milovnice vypadá jako tranďák a modrý kontaktní čočky to už asi fakt nespravěj, všiml jsem si ostatně, že Turkyně jsou mimořádně odporný bytosti, ale tvůrci mohli obsadit nějakou hostující herečku, ne? K trpkosti ze snímku přispěje i to, že turečtina je mimořádně kakofonická a působí na nezkušeného diváka stejně jako třeba hindí při sledování indických filmů; zvlášť nepatřičně to pak navíc působí při scénách, kdy promlouvá papež s kardinály a tam ta turečtina fakt sedne. No a aby to režisér s producentem opravdu dojebali, obsadili do role hlavního hrdiny i hlavního mizery dva totožný týpky, kteří jsou stejně vlasatý, vousatý, namakaný i oblečený, takže když se na závěr utkají v souboji, je vám jedno, kterej pojde, protože jsou zaměnitelný. (24.09.2012)

"Skočil Turčín bystrým skokom do jelšiny nad potokom..." (Samo Chlaupka-Turčín Poničan) Skočil po ňom i ďalší na vlas rovnaký Sandokan z druhej strany hradieb. A dvorenie sa môže začať! Na jednej strane klingončinou hovoriaci Mehmed v2.0 s veľkým delom na strane druhej pápeženec Konštantín11 so zavretou bránou. Po ikstom nevydarenom pokuse o prienik prichádza deduško Večerníček so svojím plánom ako Konsťu položiť na lopatky. Rady staršieho padli na úrodnú pôdu, a tak Mehmed získava priazeň detí, ktorým pred pár minútami pobil ich otcov, hlavne že sa môžu klaňať vlastným falošným modlám...VIVA LA FILMOVÁ HISTÓRIA!!!...Mám historické jatky, kde oddelené údy lietajú na všetky svetové strany veľmi rád. Preto ma táto turecká verzia "ŽeleznejKlády" veľmi potešila a napravila tak pošramotenú povesť z krajiny Tisíc a jednej odtrpenej noci. To že Turci vyšmelili za sušené datle nejaký ten komp sa na výsledku očividne podpísalo. Nevravím že s tou animáciou na to išli nejak extra citlivo, ale boje všetky pochyby a námietky zmietli pod koberček. So strihom si tiež nedali veľa práce, a tak niektoré scény prídu úplne zbytočné a akoby odtrhnuté od celého deja (všetky scény s loďami). Nasleduje však pokrik Alláh Agbar a aj táto chybička krásy je ta tam. Odporúčam! (24.09.2012)

Pokud by se v patnáctém století konaly v Konstantinopoli svobodné a demokratické volby ve stylu, v jakém je máme teď u nás, tak by místní ODSce (= Osmanské demokratické straně) stačilo jen vypustit toto agitační videjko a dosavadní řecká vládní koalice by se pakovala do opozice. Neb každý uvědomělý občan Cařihradu by okamžitě pochopil, jak skvěle se mu bude za vlády těch ctnostných, milých, spravedlivých, moudrých a tolerantních musulmanů žít. Usměvavý a pohledný volební lídr Mehmed by jim totiž dvě a půl hodiny trpělivě vysvětloval, jak je rozšlapání posledních tlejících zbytků Římské říše naprosto nutné pro vybudování zbrusu nové, téměř tisícileté říše a jak je středoasijským pasákům ovcí Prozřetelností dáno svaté právo na životní prostor na západě, jelikož u nich doma jim nakopal prdel Timur a jeho parta. Takticky se samozřejmě už nezmíní o tom, že při cestě k hranicím Evropy si Oghuzové nepočínali o mnoho lépe a vesele mordovali, zotročovali a plenili, jak se jen dalo. Na závěr si pak předseda Mehmed dokonce pochoval a políbil nějaké to pravoslavné děťátko, v kteroužto chvíli už se má večeře snažila zdrhnout fakt intenzivně. Zkrátka ODS s Mehmedem v čele by i dneska udělala díru do sněmovny, na to vemte jed. No, ale pokud si člověk odmyslí Turky, kterým jen se nad hlavou rozsvítit svatozář (nebo co se rozsvěcuje mohamedánům), křesťany, kterým jen narůst rohy a kopyta a tak nějak celkové vytírání si prdele historií, tak je to cca půl filmu bitevní podívaná na celkem slušné úrovni. Byť místy nechutně turkopatetická. Mě to ovšem na víc než dvě hvězdy nestačí. (14.10.2013)

Bitevní scény slušné, milostný trojúhelník Samir-dělostřelkyně-Sandokan zbytečná a ten konec je ta největší haluz za poslední roky. Když totiž Mehmed vstoupil do dobyté Konstantinopole, potom co si tam jeho hoši trošku zablbli, musel by si tu blonďatou holčičku sestavit z několika kousků, protože vcelku jich tam po mejdanu moc nezbylo. (19.10.2012)

Dějově samozřejmě sračkoidní a vyznívá to tak, že by jsme Jana Sobieského měli na věky zatratit za to, že Turky u Vídně rozdupal, ale na druhou stranu bych tu propagandistickou stránku neviděl tak hrozně. Plus mínus se to moc neliší od obecně tolerovaných hollywoodských projektů. No a u samotného konce jsem prskal smíchy. Co mě ale hodně bavilo bylo samotné obléhání Konstantinopole. Ačkoliv byli vidět markantní nedostatek financí a zjevná inspirace LoTRem či Královstvím nebeským, bitevní scény byly víc než dobré a v několika momentech mě zaujaly víc, než výše zmiňované velkofilmy. Ale to je taky jediné, co snese přísnější měřítko. 40% (16.03.2013)