Maniak

Napätie, atmosféra, tajomno. Tieto prísady očakávam od trilerov, aj hororov v prvom rade. Maniak ich podáva, žiaľ, v značne riedkej forme. Všetko je od počiatku kryštalicky jasné, dôvod ukrývajúci sa v rodinnej histórii je obohraný a v tomto konkrétnom prípade aj nejasne príčinne súvisiaci. Spôsoby "zušľachťovania" obetí a figurálne panoptikum sú pôsobivé, príťažlivý je i spôsob nakrútenia. Forma, nech je akokoľvek pôsobivá ale nedokáže tromfnúť jednoduchučký dej, neobohatený žiadnym prekvapením. Tu by nepomohlo, ani keby mal vrah kameru zabudovanú priamo v mozgu. (10.02.2013)

Maniak vypadá jako něco, co dnes mohl točit Dario Argento, kdyby na prahu nového tisíciletí nezesenilněl. Khalfounův film připomíná Argentovu tvorbu (a vůbec italské giallo v letech největší slávy) mnoha znaky: Tím nejzjevnějším je extenzivní využívání hlediskových záběrů, ale opomenout nelze ani součinnost brutálního násilí a zdůrazněné sexuality, motiv panenky / figuríny, vrahovu psychickou labilitu s původem v dětském traumatu, užívání ikonických giallo zbraní (nůž, břitva, sekáček), halucinační scény, znepokojivou elektronickou hudbu a dekorativní obrazové pojetí (často přítomné tapety s květinovými vzory, opakované užívání červené barvy). Hned první vražda je dokonce provedena identickým způsobem jako v Argentově Děsu v opeře. Potěšilo mne, že převládající POV perspektiva je využita důkladněji než jen jako prvoplánová atrakce - režisér si sice občas pomáhá vrahovými pohledy do zrcadla, ale většinou je jeho zneviditelněná mimika zajímavě nahrazena jednak změnami v jeho dechu a pak také možností přesně sledovat pohyb jeho zraku. Je mi skutečně líto, že jsem se tímhle filmem nechal zlákat až na základě recenze v Cinepuru a minul jsem ho v kině. (05.05.2013)

Tohle Pytlíkovo POVéčko má jedinou vadu na hnusu, a sice volbu ústředního úchyla. Jeden mu v pohodě věřil, když vláčel své rachitické, šedesátikilové tělíčko s chlupatýma nohama do Mordoru, ačkoliv vypadal, že každou chvíli chcípne únavou a Džejárárův epos se dočká alternativního konce, nicméně sledovat, jak si taková želivora pohazuje s padesátikilovýma kikinama, aniž by si okamžitě strhla kýlu, a které by jej normálně přibily na zeď jen kdyby vášnivěji vydechly, působí místy kapku vesele. Ale jinak naprosto nic proti! Ája tomu dodala pár párů, byť nevkusných, koz a pár nepárových kulturních vložek vkusné řezničiny, a i ten Pytlík, ač je jinak totální Dřevo, dostal od maminky do vínku xicht katalogového psychoše. Akorát do dvojky by se měl trochu vyžrat. (30.04.2013)

Oidipovský komplex 2.0 s Elijah Woodem, který perfektně zobrazuje toho typicky někodně vypadajícího (až roztomilého) masového vraha. POV je bezva, akorát je z toho o to víc psychicky a zároveň fyzicky špatně, což je ale nakonec vlastně dost supr. A celá ta podivná rozpolcenost, jestli znechuceně odvrátit pohled, nebo si užívat ten pocit koukání se na to zvěrstvo vlastníma očima, je prostě fascinující. P.S.: SOUNDTRACK!!! (08.02.2013)

Varování migrenikům, epileptikům, čerstvě zotaveným z otřesu mozku a dalším hrdým majitelům nejrůznějších neurologických poruch a mozkových poranění: vyserte se na to a radši si doma pusťte osmdesátkový originál. Půl druhého kila za kinolístek lze promrdat i lépe než horečnatým válením po podlaze s pěnou u huby. (12.02.2013)