Je to jen konec světa

Veľmi pekná kamera, francúzska herecká smotánka (ktorá sa jaksepatří snaží) a miestami zaujímavá atmoška či hudba. Ale zároveň otravne ambivalentná a pozérska volovina. Sledovať hodinu a pol jednu kvalitne dysfunkčnú rodinu, o ktorej sa nič konkrétne nedozvieme a jedného mlčanlivého týpka, ktorý hádže precítené pohľady a nevie zo seba vyžmýkať jednu vetu....no čo ja viem. Každopádne pozerateľné to bolo a fakt, že Dolan má len 27 rokov u mňa prihadzuje jednu hviezdičku. V takom mladom veku sa totiž experimentovať má, pričom spôsob akým drží film v rukách ukazuje, že chalan je veľmi šikovný. Uvidíme s čím príde nabudúce. (17.09.2016)

Numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa jej numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa jej numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa jej numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa jej numa numa jej... písnička dokonale vystihuje film, aneb Dolanovu režijní dokonalost. Dialogová manýra, která baví sledovat, a dovádí k dokonalosti několik postopů, které Dolan v minulosti začal v jiných filmech, jako je práce s hudbou nebo práce s hloubkou ostrosti. Za zmínku stojí také výrazný posun k lepšímu v adaptaci divadelní hry, oproti Tomovi na farmě je tento film na jiné úrovni. (15.12.2016)

Famózní výkony strhující diváka a nutící ho prožívat s postavami, jinak ale příliš zmatená hádka jedné dysfunkční rodiny, která v sobě nezapře divadelní prkna. Ještě bych pochválil kameru a hudbu bohužel pro mě to nefunguje moc po příběhové stránce, ani co se týče dialogů. Bez mučení přiznávám, že je to můj první Dolan, nějak mi dlouho unikal. (18.03.2017)

Rýchlonávšteva rodinky s “mierne” komplikovanými vzťahmi. Monotónny Ulliel, uhraničivý pohľad Marion Cotillard, psychouš Cassel a ďalšie hudobne efektné outro, tentoraz od Mobyho. Pocitová jednohubka, silná v sledovaní psychologických detailov, ale neschopná povedať o postavách to podstatné z ich príbehu. [Cannes] (19.05.2016)

Dolan do toho šlape od prvních minut. Doprovodná hudba jak z nějakého epického historického velkofilmu, záběry složené téměř výhradně z detailů, takže divák je od začátku do konce bez nároku na oddech. Někdy tak kolem 20. minuty jsem začal cítit vlezlou potřebu začít brečet a tím se alespoň trochu zbavit toho šíleně nepříjemného tlaku a úzkosti, která celý tenhle film obestírá. Bez debat jde o ukřičenou a ubrečenou, značně vyhrocenou podívanou, která asi bude kdekoho štvát. Já jsem ale podlehl hned na začátku a tak jsem si to celé až neskutečně prožil a na konci zůstal odkopnutý, smutný a vděčný za filmový zážitek. 9/10 (30.11.2016)