Suspiria

Argento ve formě! Argento nás v Suspirii především šokuje excelentním, děsivým vizuálem za použití výrazných barev a drtivým soundtrackem, který je jeden z nejděsivějších, co jsem kdy slyšel. Jsou zde promyšlené smrti, na které jen tak nezapomenete, ikdyž odstín krve byl na houby, tak přesto vysoce zainteresovaná double-murder scéna na začátku filmu je i dnes jednou z nejlepších hororových scén v historii. Atmosférickéj nářez, který mi kupodivu sedl. Těším se na remake!:) (15.01.2014)

Z obsáhlé filmové tvorby respektovaného hororového tvůrce Daria Argenta jsem měl dosud možnost zhlédnout počátkem 90. let pouze Inferno, ze kterého jsem si pamatoval jen tolik, že mělo místy slušnou atmosféru a to je tak všechno. Takže jsem přistupoval k jednomu z nejoceňovanějších Argentových snímků s určitým očekáváním. Filmu se nedá nepřiznat snaha o vytváření výše zmíněné atmosféry, režisér pracuje se zvuky, kamerou i architektonickými prvky a místy dokáže vytvořit opravdu tísnivé pocity. Bohužel, na to, aby to fungovalo, by musel udržet až do konce pocit nevědomosti, záhady, neprozrazovat divákovi podstatu jevů, protože v ten moment, kdy pochopíte, o co jde, to jde do kytek. V případě Suspirie by si vystačil vlastně s absencí jakéhokoliv smysluplného děje a soustředil bych se jen na výše zmíněnou atmosféru. Jinak to totiž začíná nepříjemně připomínat takové ty sedmdesátkové pokusy o umělecká porna. V tom filmu je spoustu rušivých prvků od těžkopádných výkonů ve vedlejších rolích přes naivitu některých scén až po rušivou angličtinu, protože režisér z komerčních důvodů počítal od začátku s mezinárodním publikem. Jestli tohle má být výkladní skříň tvorby Daria Argenta, pak se s díky zbytku jeho tvorby obloukem vyhnu. V tomhle žánru se toho dá najít mnohem zajímavějšího jinde. Celkový dojem: 45 %. (11.02.2018)

Jeden z nejlepších italských hororových snímků, které má člověk možnost vidět. Suspiria je úžasná hra barev a krve v režii Daria Argenta, s ikonickou drásavou hudbou skupiny Goblin a sympatickou hlavní hrdinkou v podání Jessicy Harper. Letos konečně viděno na velkém plátně, kam to zákonitě patří. [FOD 2022] (15.05.2022)

Na rozdíl od Tenebre se v Suspirii Argento maximálně zaměřil na hypnotickou atmosféru a senzuální expresionismus a vydařilo se. Co zůstává, je neochota či neschopnost nahnat strach. Argento věří v emoce jako takové. A přeškoda toho blboučkýho děje. Argentovi patrně v dětství někdo vtloukal do palice, že děj a forma jsou dva póly jednoho magnetu a nemůžou sdílet stejné lože. (03.11.2007)

No tak jsem konecne videl tenhle zasadni hororovej kousek a gate mam furt suchy a cisty, respektive nevzpominam si, ze bych se aspon jednou lek. Na druhou stranu, Argento je hracicka, s kazdym zaberem se mazli a vse ukazuje hezky detailne, to vse v hodne zajimavym vizualnim zpracovani, prostory tanecni skoly vypadaj hodne zajimave a dohromady to dava fakt paradni atmosferu. Skoda jen, ze tu neni vic smrti, navic z tech co tu jsou, jich je paradni jen tak polovina, treba u sceny s dratama sem si rikal, ze to vypada fakt paradne, ale nejak mi nedochazelo, proc z tech hladkejch dratu nevyleze, az tady sem si precet, ze tim asi byly mysleny ostnaty draty a bohuzel takovejch kiksu tu je vic a to pak pusobivost vrazd snizuje, navic ta nejlepsi je vyplejtvana hned na uvod. Zaverecna bitka s carodejnici je navic vcelku odflakla. Z hercu me ani tak nezaujala hlavni hrdinka, i kdyz spatna nebyla, ale spis mladej Udo Kier, takle mladyho jsem ho jeste nevidel. Takze celkove fakt pekne atmosfericky natoceny, ale u hororu bych se mel bat a to se tady jaksi nestalo, takze jen lepsi 3*. (23.08.2009)