4 dny v máji

Tak zase jednou první! Tohle byla hodně slušná záležitost, ale spíše než o válečný film se jedná o psychologické drama. Je začátek května a k malému zámečku v Německu u Severního moře se postupně probíjí ruská jednotka. Zámeček je sirotčinec plný teprve dospívajícíh dívek a holčiček pod vedením staré baronky. Těch pár mužů co šlo zámeček bránit před rudou hordou rychle padlo a obsazení sirotčince přežil jen malý synovec baronky Petr, kterého nenechali odejít bojovat s muži. Těžce to nesl, chtěl být také chlap a bránit vlast. Sice se snaží po Rusech střílet, ale rychle jedním kapitánem zpacifikován. Armáda se však nehodlá na místě dlouho zdržovat a žene se dál. Na místě je ponechán jen kapitán s osmi muži a poškozeným protitankovým dělem, které má jen jediný náboj. Úkolem skupiny je zabránit prchajícím Němcům přeplout přes úžinu do Dánska, kde by se mohli vzdát Britům. Tato situace také brzy nastává, kdy početná skupina unavených avšak dosud dobře ozbrojených, disciplinovaných a své velitele stále poslouchajích Němců dorazí na pobřeží. Nastává lehce směšné vyjednávání, kdy německý velitel Rusům sděluje, že už jeho muži mají zabíjení a války dost a chtějí se vzdát. Nikoliv však jim, ale Spojencům v Dánsku. Žádá jen klidné odplutí jeho mužů. Ruský kapitán má však své rozkazy a žádá německou jednotku cca o sto mužích aby se vzdala jeho osmi mužům. To je pro Němce neakceptovatelné a vše nasvědčuje tomu, že u zámečku dojde ještě k jednomu boji. Ruský kapitán má navíc problémy i se svým seržantem, který mají chuť na nejstarší z dívek a těžce nese kapitánův zákaz se na ni nesahat. Ten navíc nepatří ke skupince vojáků, kteří s kapitánem bojovali celou válku a poslouchá jej jen z důvodu vyšší šarže. Ruský kapitán není voják z povolání, je bývalý učitel. Ve válce ztratil celou rodinu, občas věci hodlal řešit jinak, lidsky - díky čemuž prošel trestnými prapory a u většiny svých mužů má obrovskou autoritu a respekt. Nechová se k osazenstvu zámečku jako k nepřátelům ani jako ke kořisti... S malým synovcem baronky Petrem se téměř spřátelí a i k ostatním se chová vlídně. Ví že konec války je otázka pár dní. Jenže hodní lidé jsou vždycky v nebezpečí což za války platí dvojnásob a v ruské armádě trojnásob. Jeho chování na zámečku zavdá příčinu dalším událostem, které opravdu zajímavě zahýbají dějem a díky čemuž jsem šel o hvězdu výš. Moc se mi to líbilo! Opravdu milé překvapení!!! * * * * (29.05.2014)

Po hodně dlouhé době jsem se dočkal příběhu z druhé světové války, které mě opět dokázal naplno sejmout. První a druhá světová totiž dokáže i dnes vyprávět příběhy, nad kterými nestačím zírat. Za války totiž bylo možné opravdu cokoliv a i proto mohl vzniknout právě tento film. Popravdě se divím, že se k tomu filmu někdo z Rusů vůbec přihlásil. Já bejt Rus, tak se za to, co můj národ v tomto případě předvedl stydím do konce života. I když je to problém jednotlivce, chápu. Ale to je u Rusa stejně tak nějak jedno. Nechci tu úplně spoilerovat, ale první půlka filmu nastolila jasnou atmosféru, která trošku stála v oparu čekaného konce války. Druhá část příběhu ale přišla včas a normálně mě donutila v jednu ráno probudit všechny smysly, protože tady veškeré dění zachází za hranice lidskosti a logiky. Nevím, jestli tento film není ve světové kinematografii tím nejabsurdnějším příběhem, který kdy kdo natočil z prostředí druhé světové války. Možná, že i jo. (27.09.2018)

Tento príbeh sa dostal na svetlo sveta po otvorení archívov v Sovietskom zväze, ide o skutočný príbeh, kedy prieskumná jednotka kapitána Kalmykova bojovala proti vlastným jednotkám na ochranu nemeckých žien a deti. Štyri dni pred koncom vojny vojaci Červenej armády ale aj Wehrmachtu sú už unavení z vojny a jediný kto chce bojovať je 13 ročný chlapec Peter. Film je vyrozprávaný práve z pohľadu tohto chlapca. Nosnou ideou je zdôraznenie nezmyselnosti vojny a myšlienky, že rozdiel medzi priateľom a nepriateľom sa občas vytráca podobne ako aj medzi dobrom a zlom. (28.09.2015)

Válka papírově zkončila, ale vojáci jsou pořád v uniformách a pořád mají zbraně v rukou. Touha po ženách a odpočinku je ale kousavější než kdy jindy (a stále je obtížnější je ji uspokojit). Jedinou možností, jak se uvolnit, je střílet. A to neplatí jen o ostřílených vojácích, kteří prošli celou frontou, ale i o mladých "začátečnících", jako je sirotek Petr. Závěrečný boj Rudé armády proti zbytku trestního praporu Rudé armády podporované stovkou poražených Němců je zřejmě buď důsledkem "podivné" ideologie posledních let nebo stále oblíbenějším přepisováním dějin. (18.10.2016)

Berlín padl, vůdce německého národa se odebral na věčnost a každým dnem se očekávala kapitulace německých branných sil. Do boje se už nikdo nehrne, komu by se chtělo umírat těsně před koncem války. Vlastně už zbývá jenom úklid. Skupina německých vojáků, kteří se shromáždili na břehu Baltu, se nicméně Rudé armádě vzdávat nechce. Neláká je vidina proslulých sibiřských lágrů a nucených prací. Kalkulují s únikem lodí do Dánska, kde britské zajetí skýtá podstatně příznivější budoucnost. Sovětský kapitán na ně nenaléhá. I on žije vidinou brzkého příměří a riskovat střet s desetinásobnou přesilou se mu nechce. Navíc má svých starostí dost. Jeho skupina se usadila v sirotčinci a jeden německý chlapec by rád zažil boj na vlastní kůži a získal nějakou tu vojenskou slávu. 4 dny v máji je komorní válečný snímek, kde víc než o velkolepý epický obraz bitevní vřavy a válečné techniky jde o intimní zobrazení osobních dramat lidí, kteří se musejí vyrovnat se ztrátou dosud známého světa, s novou odpovědností a především s tím, jestli a za co umírat na samém konci války. Je to na první pohled nenápadný, ale emočně působivý snímek, který se mi vryl pod kůži. Celkový dojem: 90 %. (03.03.2021)