Můj vysvlečenej deník

Když se zpětně ohlédnu, tak musím Můj vysvlečenej deník hodnotit veskrze kladně, jelikož u nás vzniká tolik tun hovadin každým rokem, že i jisté pokroky musím ocenit. Vysvlečenej deník je docela prima nenáročná komedie plná zvratů osudu. Samozřejmě aby toho nebylo málo, hlavní hrdince se dějí snad všechny pohromy na které si člověk jen dokáže vzpomenout. V čele je ta z Žen v pokušení na kterou si zase dlouho nevzpomenu - Kubářová a nejsem si jistý, zda dokáže utáhnout celý snímek protože v ženách jen tak ''přicmrndává''. Pár zajímavých scének a charakterů, takže celkem spotřební záležitost na kterou se dá koukat. Jen mě zaráží, co si všichni myslí o dnešní mládeži, většina herců hraje náctileté i když už pro daný rozsah role značně přesluhují a takhle se podle mě dnešní 15-18tka prostě nechová. (14.05.2012)

Škoda, že mi ta skutečná holka Johana, co to napsala a spolupracovala na scénáři, přijde taková nějaká protlačovaná, skoro jak nějakej protekční fracek. Usuzuju to z toho, že nic moc světobornýho to nebylo, ale přesto to stačilo na to, aby se podle toho natočil film. Nic mi to nedalo, ale nemužu řict, že by to hned bez rozmyšlení patřilo do žumpy. Bylo tam totiž několik docela dobrejch momentů. Potěšil Jaroslav Plesl, Petra Špalková nebo Ján Kuric z Vidieku. (04.02.2013)

Když jsem viděl název filmu na plakátech, zaujal mě svou nesmyslností... Páč "vysvlečenej deník", to znamená deník zbavenej igelitového obalu, popř. desek z tuhého papíru. A to myslím vzruší tak maximálně nějakého notesofila. Takže já pak filmem samotným nebyl ani překvapen, ani pohoršen, tak nějak jsem to čekal. Hloupý název nemůže skrývat chytrý obsah, že jo. Jak vidím, mnozí komentátoři neovládající češtinu se podle názvu těšili na to, že ve filmu bude pobíhat autorka deníku nahá. Ty bych jemně upozornil, že to dílo ve skutečnosti nenapsala sedmnáctiletá dívka, ale čtyřicetiletej tlustej chlap, kterýho by vysvlečenýho chtělo vidět tak maximálně pár hodně zvrhlých zvrhlíků. (18.02.2017)

Pochybuji, že prázdnota filmu měla být odrazem prázdnoty života jeho hrdinek, které se jen opíjejí, konzumují lehké drogy a navazují povrchní sexuální vztahy, přesvědčeny zřejmě o jejich osudovosti. Co je fakt, psychická labilita a nevyrovnanost, které je (ale i chlapce) vedou po prvním větším milostném zklamání k pokusu o sebevraždu. Bod za macechu P. Špalkové, jedinou ženskou postavu filmu, která to má v hlavě srovnané. (14.04.2014)

Tento film by se rád prezentoval jako obraz ze života dnešní mládeže, ale není to tak. Žila jsem mezi teenagery 25 let a proto hodnotím snímek jako divácky podbízivý. Mne nezaujal ani prostředím či hereckými výkony, a už vůbec ne příběhem, který tam snad ani žádný nebyl. Postrádala jsem výchovný moment či vzor, protože kouření, pití, fetování a sex není nebo by neměl být jedinou životní náplní dnešní mládeže. To by bylo opravdu smutné. Hodnotím shovívavě, protože chápu, že film nebyl natočen pro mne, spíš pro moje vnuky, a také proto, že jsem v očekávání nějakého průlomu jej vydržela sledovat až do konce. Tento snímek je černou můrou rodičů a výchovných pracovníků. Točí-li se dneska takové filmy, nedivím se, že nikdo nechodí do kina. (15.10.2016)