Advokátka Věra

Přátelství, které neumírá. I tak se dá nazvat setkání režiséra Maca Friče a někdejšího prvního brněnského milovníka Oldřicha Nového, dvou noblesních mužů, kteří si rozuměli i mimo dosah filmových kamer. Stejnojmenná povídka Vlasty Zemanové, která tehdy vzbudila nemalý zájem mezi pravidelnými čtenáři (či spíše čtenářkami) prvorepublikového týdeníku List paní a dívek, si utahuje, s lehkostí a jemným sarkasmem, z emancipovaných žen a dívek, jejichž touha po úspěšné kariéře a samostatném životě, v němž není místo pro lásku, naráží nejen na předsudky, ale také na poněkud prozaičtější překážky – výdaje a zase výdaje. Ve filmu za vším stojí zámožný hrdinčin otec, který svou podnikavou dcerulinku ponechává ve sladké nevědomosti, doufaje, že všechno zvrátí předem naplánovaný osud – v tomto případě fešný hochštapler, ve skutečnosti konzulův syn. Frič správně vytušil, že Oldřich Nový si s touto nevděčnou rolí poradí po svém, v partnerství s půvabnou a elegantní Trudou Grosslichtovou vstoupil do vod ironického humoru, s nímž měl bohaté zkušenosti už z jeviště svého vlastního divadla. Výborní jsou herci ve vedlejších, i zcela epizodních rolích – rozkošný Trégl, Šlemrová, Pištěk, Hajská, Kreuzmann jako sýpající návštěvník advokátní kanceláře... Přestože Frič i Nový mají na svém kontě bezpochyby mnohem zajímavější kousky, lze jejich první společný film vnímat jako poněkud nesmělé vzájemné oťukávání, jako předehru ke slavným a nesmrtelným komediím, které na sebe nenechají dlouho čekat. (03.10.2008)

"Na to taky nemusela tak dlouho študovat..." Václav Trégl touhle hláskou stoprocentně zabodoval, ostatně jak u něj vždy bývá zvykem. Poslední role Trudy Grosslichtové, jejíž roztomilé tvářičky je škoda a role advokátky Věry byla ve filmu její poslední. Jako položidovka se musela zdekovat před nacisty a její další život je obestřen tajemstvím, které se snaží rozkrýt ve své knize "Já jedu dopředu, jak nejlíp dovedu" Milena Nováková. (03.08.2019)

Ani se nedivím, že Frič měl od r. 1938 jedno oko skleněné, já být feministkou, tak mu ho za tenhle film vyškrábnu taky. Takhle zesměšnit ženskou emancipaci, to se jen tak nevidí. O Šlemrové asi nemá smysl mluvit, ta je svou intonací (příjemně) protivná v jakékoli roli, ale Věrušku mohl pan režisér zobrazit líp než jako typickou self-womanku, která se dokáže samostatně živit jen do té doby, dokud za ní tatínek platí účty. A pak "slečně doktor" nezbyde než prozřít, zjistit, co je v životě pro ženu nejlepší, vdát se a pokojně včelařit v manželství. Nový dokázal, že mu jeho přezdívka Tygr sedí, neboť pouze muž s odvahou vesmírných rozměrů si vezme za manželku ženu, která dokáže během chvíle ukecat libovolný počet mužů do úplného bezvědomí. (29.11.2014)

Oddychovka, ktorá nenadchne a neurazí. Truda Grosslichtová zaujala ženským pôvabom, aj napriek noseniu polopánskych oblekov. Záverečnú konšpiráciu tradičnej rodiny si ale tvorcovia mohli odpustiť. Falošnosť pôsobí horšie ako úprimný vzťah s človekom pochybnej minulosti. V dobe vzniku to zjavne bolo vnímané opačne. (31.03.2018)

Upraveno v květnu 2020. Advokátka Věra je neposedně osvěžující humoreskou. Filmová veselohra Martina Friče na motiv povídky Vlasty Zemanové s ironickou dychtivostí škádlí feminismus, s jistou nezdvořilostí se jí bezděčně snaží pokořit, ale nakonec vše spíše dospěje ke smíření. Melodramatická spotřeba trhu využívá zranitelně křehký půvab ženy a neústupné gentlemanství muže, který jde nápaditě vstříc společné budoucnosti věcí manželských. Nezdvořilost je vykoupena láskou, nadhled využívá pohyb a jitření nálad vnitřních světů. Hlavní postavou lehké filmové humoresky je JUDr. Věra Donátová (velmi příjemná Truda Grosslichtová), mladá žena dobrých poměrů, natěšeně nadšená z právě otevřené vlastní soukromé advokátní kanceláře. Emancipace žen získala podnětnou podobu, ale nezdvořilá podstata humoresky má jiné plány, proto začíná honitba za sebeurčením, byť profesi nahradí intimita a niterné naplnění. Hlavní mužskou postavou je Petr Kučera vulgo Tygr alias Petr Raboch (pozoruhodný Oldřich Nový), okouzlující zločinec. Sebevědomá drzost je tím nejvodnějším nástrojem vzájemné výpomoci mezi obhájkyní a obviněným. Dívčí zatvrzelost je důmyslně uvedena v omyl, aby se mohlo slavit společné vítězství. Důležitou postavou filmu je Jindřich Donát (příjemný Theodor Pištěk), Věřin otec. Je shovívavý k halasné propagaci feminismu, i když dává přednost tradičnímu zabezpečení dceřiny budoucnosti. Významnou postavou je Růžena Donátová (zajímavá Růžena Šlemrová), Věřina matinka. Ona je tou společenskou zuřivostí feminismu, nepanikaří z možných chyb reality a bezodkladně požaduje ty radikální společenské změny. Výraznou postavou je Oktábec (příjemný Václav Trégl), solicitátor. Věrný pomocník Věřiny soukromé praxe v rozpacích z neměnného stavu kanceláře bez klientely. K výraznějším postavám patří také Marie (zajímavá Darja Hajská), Věřina hospodyně i její písařka na stroji. Je vyvedena z míry neustále se měnícími podmínkami pracovního prostředí i celkového nasazení. Z dalších rolí: vždy spolehliví kumpáni Petra Tygra ve věcech dobrých i zlých Eman Pálený (Bedřich Veverka), Dlouhý Gusta (Ladislav Herbert Struna) a Franta Štístko (Bohuš Záhorský), z příliš mnoha slov obhájkyně vyčerpaný vyšetřující soudce (Alois Peterka), decentní prezident soudu JUDr. Bašus (Karel Veverka), otec naplánovaného Věřina manžela, konzul Raboch (Rudolf Deyl st.), jeho mladší a nepovedenější syn Richard (Stanislav Neumann), drzostí rozezlený majitel koloniálu (Jaroslav Marvan), či jeho názorový oponent a majitel sousední mlékárny (František Říha). Film Advokátka Věra je určen k lehkému občerstvení. Pobaví svou dráždivou rozverností i hereckým šarmem hlavních protagonistů. Příjemné filmové pobavení. (16.11.2011)