Kapitán Phillips

Paul Greengrass nemá v současnosti v těchto komorních akčňácích podle skutečných událostí konkurenci. Ohromně napínavé a s šíleným tempem (za pomoci kamery a střihu) a to i v pasážích, kde se vlastně nic neděje a postavy si jen povídají (což je v podstatě drtivá většina filmu). Emocemi nabitá koncovka pak divákovi udílí finální KO. Bez diskuze jeden z nejlepších filmů roku. (17.12.2013)

Greengrass trafil do čierneho - nielen vo filme, ale najmä výberom námetu, ktorého spracovanie si vyžaduje prístup jemu vlastný. Perfekcionizmus za, aj pred kamerou. Pred kamerou stávka na istotu, ďalšia Hanksova oscarová nominácia do zbierky, vyzdvihujem však prácu so somálskymi hercami a pokiaľ sa nominácia ujde Hanksovi, tak by ju automaticky mal dostať aj Barkhad Abdi. Ak mi vadil Greengrassov vizuálny štýl v treťom Bourneovi, tak mi to nemôž(t)e mať za zlé, predsa len roztrasená kamera sa viac hodí takémuto typu filmov, kde sa pomocou nej vieme viac vcítiť do deja a máme pocit väčšej autentickosti. Gradácia napätia perfektná, najmä v dlhých scénach tvorcovia využívali divácku nevedomosť príbehu. Napätie však nebolo na úkor nádielky emócií, ktorých si z kina ponesiete množstvo, a tie sú umocnené najmä záverečnou scénou. V hlave vám bude rezonovať najmä bezmocnosť jednotlivca voči veľkým hráčom vo vyhrotenej situácii, dekadentný rozdiel kultúr a myslenia, a čo všetko dokáže spôsobiť a zapríčiniť beznádej. Všetko krásne vystihuje vystrihnutá časť konverzácie: Kapitán Phillips: "Surely there must be something other than fishing and kidnapping people you could do?" Vodca pirátov Muse: "In America, maybe". 90%. (02.11.2013)

Dějem to nepřekročí intence průměrné epizody JAGu, ale abych řekl pravdu, vůbec mi to nevadilo. I provedením je sice Kapitán Phillips "generický film od Paula Greengrasse", kdy vše je na svém místě s už maličko otravnou precizností, ale co naplat, funguje to na mě. 134 minut uteklo překvapivě rychle a Hanks zvládl svého hrdinu stejně překvapivě snesitelně (vzhledem k tomu, že mě v posledních letech jako herec i člověk poměrně irituje). Nejvíc mě překvapilo, jak moc slevil Greengrass režijně. Čekal jsem, že nabídne tísnivé záběry z těsných chodeb lodi a nekompromisně dokumentární přístup, jenže Kapitán Phillips je plné klasických kamerových obletů lodi z dálky a pohledů, jež jsou sice snímány "dokumentárně", nicméně v reálu by nebylo kameru kam postavit. Podivně se to tříštilo, ale přišlo mi to spíš zajímavé, než že bych to vytýkal. Vlastně celý Kapitán Phillips je takový - zajímal mě. A to se přece počítá. (13.11.2013)

Teď jsem já u kormidla, já vám ukážu, nadělat z vás povidla, to já dokážu. Já jsem první po Bohu, vymejšlím hesla, přikovu tě za nohu. Hoja hoj, kapitán, jo ho ho za toho život dám. Hip hip hurá kapitán! Kapitán Hanks! Tak kluci barevný, jaká strojovna, nechcete radši vodu a meloun, že jo? Ale pozor na střepy, když hopkáte bosky, to pak moc bolí. Přiznám, že to začalo celkem nadějně, ale co se dělo závěrečné dvě hodiny, to by snad nevymyslel ani Kapitán Kormorán. Rozpačité pocity z projekce snad pomůže rozptýlit Tobias Lindholm, případně Andrej Kavun. Nazdar, vlastně AHOJ! (30.11.2013)

Poslední počin Paula Greengrasse je oslavován jako jeden z jeho nejlepších, ne-li ten vůbec nejlepší. Zahraniční a především domácí recenzenti ale zároveň dodávají, že docudrama KAPITÁN PHILLIPS je ve filmografii britského tvůrce sázkou na jistotu, protože v porovnání s jinými jeho snímky podle skutečných událostí (KRVAVÁ NEDĚLE, LET Č. 93) není nijak ozvláštňující a napětí je navozováno především stylem. Ani s jednou připomínkou se ovšem nedá plně souhlasit, protože jeden z dosavadních letošních vrcholů v rámci oficiální kinodistribuce dosahuje maximální působivosti i díky své neprávem opomíjené netradiční výstavbě vyprávění, jež je výlučná v kontextu Greengrassovy tvorby a klasického hollywoodského žánrového filmu (thrilleru) vůbec._____ Na místo čtyř větších bloků jich je šest (vždy po dvaceti minutách, plus epilog), během kterých je vytvářeno napětí změnou počtu protagonistů i organizace vyprávění. Navzdory názvu není hlavní postava jedna (Phillips), ale dvě (Phillips, Musa - oba kapitáni). Ty se jako hlavní vyprofilují v prvních čtyřiceti minutách, během kterých se v oddělených segmentech ukazují podobnosti (dělají svou práci vzhledem k podmínkám dané země) a rozdílnosti (jeden může, druhý musí, protože dopady globalizace jsou u každého kontinentu různé) mezi nimi. Napětí je vyjádřeno nejprve očekáváním, kdy dojde ke střetu těchto dvou, a poté je dáno tím, že víme víc než všichni dohromady ukázáním jednání námořní armády, která stvrdí nemožnost dialogu mezi oběma kulturami. Od precizního thrilleru se dochází k širšímu ideologickému rámci s liberálním vyzněním, které bylo přitomno ve všech "greengrassovkách", ale ani v jedné nemělo podobu názorového i vypravěčského střetu mezi dvěma skupinami, z nichž vyčnívají jedinci odsouzeni ke ztrátě víry ve změnu systému k lepšímu._____ Detailněji jsem se o organizaci a výstavbě vyprávění ve vztahu k vyznění rozepsal v tematickém článku, kde jsem KAPITÁNA PHILLIPSE zasadil do kontextu Greengrassovy tvorby (se zaměřením na dokudramata). A jsem rád, že Blu-ray patří k jednomu z nejlepších (viz kritika). (23.11.2013)