Pokrevní pouto

Priemerny retro americky film 80tych rokov. Policajt vs./with brat, ktory prave opustil brany vazenia. O tom ako sa vratit, ci nevratit na stare temne chodnicky, ako tazko sa moze clovek opat zaradit do spolocnosti, ci o tom, ake mate zabrany postupovat zakonnym sposobom proti blizkemu, ktory sa chova nezakonne. Celkovo tento styl starsich filmov nemusim. Vsetko sa tam toci len v drogach, rasovych problemoch, autach a slapkach. Kazdy chce po vzore "americkeho sna" prist k prachom prilis rychlo a nelegalne. Poctivec je za luzera. Mila celkom fajn, Owen i Cotillard mi nesedeli. Film ma nicim neprekvapil a nebavil som sa, preto podpriemer. (23.07.2014)

Ve filmu je zcela všechno podřízeno plytkému ústřednímu tématu - vztahu bratrů, z nichž je jeden kriminálník a druhej policajt. Bohužel se tím vytratil veškerý potenciál filmu a divák je odsouzen ke sledování nezáživných proměn a gradace bratrských vztahů. Do toho občas Clive Owen šikanuje svojí ženu, bezdůvodně střílí do lidí a bezradně čumí na ohavnou Milu Kunis. Ve filmu je všechno vyvedeno věrně jako v 70. letech (auta, účesy, hadry, nábytek...) a tvůrci to dotáhli do takové dokonalosti, že je film dokonce i stejně blbej a nudnej, jako byly kriminálky před 40 lety. Ve filmu jsou naprosto neuvěřitelný scény, kterými scénáristi asi chtěli eskalovat napětí mezi postavami; policajt tak například účelově pošle do vazby nebezpečnýho magora a pak začne nevybíravě pronásledovat a obtěžovat jeho ženu, která ho hystericky odmítá, ale poté, co jí znásilní, se do něj zamiluje (jako ze života), na konci se všichni strašně diví, že po nich mezitím propuštěnej magor jde a chce je oddělat. Nebo scéna, v níž se čerstvě z kriminálu propuštěnej Owen nakvartýruje do bytu svýho policejního bratra a aniž by zatím stihl něco provést, dostane policejní bratr nevídanou nabídku od svýho šéfa, že buďto pošle Owena do prdele anebo poletí z práce. (25.07.2014)

Mazlivě obsazená oldschool kriminálka ve stylové sedmdesátkové výpravě z dílny Guillama Caneta, který mě bavil už svým předešlým snímkem a tady evidentně složil poklonu svému oblíbenému žánru. Možná mohl zvolit méně profláklé dobové hitovky, a že jimi soundtrack fakt nešetří, ale to je jen malý a akceptovatelný vroubek. Na druhé straně na vás čeká fakticky fajnová filmařina, která sice neobjevuje penicilin, ale staví na vynikajících hercích, silném dramopětí (drama kombinované s napětím :-) a perfektním filmařském řemesle. Canet přesvědčuje, že umí. 85% (07.11.2021)

Přestože Blood Ties chybí svižnost a grácie moderního pojetí sedmdesátek, jimiž si mě získal American Hustle, s neočekávaně podobnou silou na mě zapůsobilo jeho poctivé retro pižmo. Jako rodinná kriminálka ze staré školy je poctivá až na dřeň a nebýt známých tváří ústředních postav, ani by mě nenapadlo, že film vznikl teprve loni. Od pomalejšího tempa a poctivých honiček, přes do detailu propracované prostředí a samotné postavy až po skvělý výběr hudby a Technicolor vzhled, atmosféře nahrává naprosto všechno. Taková vzpomínka na už překonané, ale stále zábavné pojetí žánru je tím prvním a posledním, co ve mě Blood Ties zanechaly. (16.05.2014)

Gangsterky, proč ne. Jak se ale kolem nějaké začne motat hodně známých jmen, nekončívá to dobře. A tohle je toho příkladem. Prostě si nemůžu v dobrém užít film, mám chuť nedlouho po začátku vystřílet většinu ansámblu, abych tím udělal svět alespoň na 15 minut lepším. Nakonec je tak škoda, že tam těch postav pochcípalo tak málo. A ten závěr byl už spíš k smíchu. ** s odřenými cípy. (12.04.2014)