Tmavě červená

Divák (ev. divačka) hledající v Profondo rosso kvalitní giallo, nebude IMHO odcházet zklamán(a). Atmosféru to má za mě ucházející (v podhoubí dříme funkční detektivka), pointu ne úplně dementní (u těchhle "pulpových" filmů mám laťku proklatě nízko, ke štěstí mně úplně stačí, že vrahem nebyl zahradník), mordy relativně slušné řemeslné úrovně (přesvědčit se možno zde) a herecky to taktéž není vůbec průser, rozuměj, pakliže už nic jiného, tak jsou aspoň Italové a Italky pěkní lidé. ;-) Stín (3* a méně) navzdory opatrné chvále nepřekročen, páč Argentova tvorba je z těch tvoreb (btw. hrozné slovo), které si zasluhují být hierarchizovány, můj nehynoucí obdiv (a něco blízkého akademismu, totiž snaha porozumět, ne být pouze baven) patří výhradně trilogii "Tři matek", resp. prvním dvěma snímkům této trilogie (Suspiria, Inferno) a Phenomeně, zbytek z toho, co jsem viděl byl sice solidní, ale opakovaná zhlédnutí by mohla vést zřejmě pouze k hledání much. 65 % (29.10.2021)

Jeden z nejlepších hororů(thrillerů) D. Argenta,jak si kdo vybere.Naprosto skvělá kamera,zaměřená hodně na detail,první polovina filmu se rozjíždí trochu pomaleji,ale i to má své opodstatnění,protože nás to natolik navnadí a jsme zvědavější a napnutější o to víc,jako celek je to dokonalé. Rafinované a brutální vraždy ke kterým hraje dětská ukolébavka a hlavně je tu příčina toho všeho,jedno strašné tajemství,které musí být odhaleno,jinak to nikdy neskončí. Hudba od kapely Goblins,bez které by to nešlo,je takovou třešničkou na dortu,pro tenhle výjimečný film. (14.10.2008)

Chci napřed poděkovat uživateli giallo, který mi tenhle snímek doporučil. Mistr gialla Dario Arganto má perfektní filmové postupy, které dodržuje do naprostých detailů. Kožené rukavice, velký nůž, temná postava, traumaticky-šílený charakter maniaka, vraždy jsou detailně zobrazené - vše čistokrevný giallo. Moc se mi líbí, když kamera je ve tmě, nebo ve stínu (vše z pohledu vraha, který si prohlíží svou obět'). Miluju, když před vraždou maniak pouští dětské nahrávky. Žlutý zdar g. ('successo giallo'). (30.10.2013)

Čo dodať k tomuto klenotu, čo ešte nebolo napísané? Geniálne natočené, so skvele prepojeným príbehom, podfarbené legendárnou hudbou od Goblin. Celý film je pritom tak nádherne "vzdušný", ale sakra sebaistý, objavovať záhadu a dávať dokopy puzzle z minulosti a prítomnosti je jednoducho nádhera, tie 2 hodinky vám stále utečú ako voda. Všetky vraždy sú nezabudnuteľné, kamera, strih, hra s tieňmi a farbami, a vôbec celá réžia, i herci, excelujú. Nájdu sa i prvky humoru, ľahkého ako vánok, príbeh je komplexný, ale nikdy vás nezamotá tak, aby ste nemali potešenie z prostredia, spracovania, alebo z jeho postupného odhaľovania. Proste legenda, klasika, nezabudnuteľný film, ku ktorému sa dá stále vracať. (24.06.2011)

Objektem Argentova psychoanalytického zájmu záludně není vrah (po kterém hrdinové pátrají, jako kdyby ho ani vypátrat nechtěli), nýbrž Hemmingsův senzitivní pianista. Zženštilý, opakovaně pokořovaný partnerkou a neustále zápasící s vlastními temnými pudy a běsy, jež se zhmotňují v osobě Carla (ten představuje doslova převrácený obraz protagonisty: ve společné scéně má jeden černé kalhoty a bílou košili a druhý opačně). Povinností je pár gore scén, jimž samozřejmě vždy přechází sadisticky dlouhá a gobliní hudbou geniálně pokreslená předehra. Svými estetickými kvalitami film potěší i rozmlsanější hororové fanoušky. Zatímco Zvětšeninu jsem přežil, její méně sebestřednou alternativu jsem si užil i napodruhé. 85% (16.02.2023)