VOD (1)
Obsahy(1)
Oceňovaný režisér Martin Dušek (Poustevna, das ist Paradies, Ženy SHR) se ve svém posledním snímku Mein kroj sám postavil před kameru, aby se ve vlastnoručně sestrojeném lidovém kroji vydal na tradiční sraz sudetoněmeckých vyhnanců do Augsburgu. Najde tam bývalé krajany ze svého rodného města? Přijmou ho vyhnanci mezi sebe? Pomůže mu jeho částečný sudetoněmecký původ? Film o kterém se v celosvětovém vysílání rozhlasová stanice BBC World Service vyjádřila jako o „nesmírně zábavném dokumentu, který je zároveň závažným pátráním po identitě a příslušnosti ve střední Evropě“ uvede brzy Česká televize. Osobní kroj si Dušek, rodák ze severočeské České Lípy, rozhodl vytvořit poté, co zjistil, že folklor a tradice v jeho rodišti reprezentuje nově objevený „lidový“ kroj, který byl uměle vyvinutý v poválečném nacionalistickém vypětí po odsunu Němců. Dušek, v dětství fascinován moravskými kroji během rodinných dovolených, si rozhodne vytvořit svůj kroj, který bude reprezentovat jeho osobní historii a bude se tak s ním moci identifikovat. Bizarní oblek, obsahující režisérův pionýrský šátek z dětství, kožené kalhoty po dědečkovi, který byl napůl sudetský Němec, nebo zadní svítilny z veteránské Škody Octavia, budí rozruch jak v rodném městě, tak na srazu vyhnanců v Augsburgu, kde dojde i ke konfliktu s představiteli Sudetenlandsmanschaftu. Film byl s úspěchem uveden na loňském MFDF Jihlava v sekci ZOON POLITICON, kde vzbudil ohlas diváků i zahraničních médií. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Proč se z dokumentů od Martina Duška dozvím nejvíc o něm a v druhém plánu snad i o tom, co tím chtěl říct? A vlastně je pak vcelku logické, že jeho nejlepší filmem je ten, ve kterém nevystupuje (Ženy SHR). Na druhou stranu, jak si tak pročítám zdejší komentáře, tak už za ty reakce to stálo. Mám totiž neodbytný pocit, že Martin Dušek to myslel úplně opačně, než je mu ve zdejších komentářích podsouváno. ()
Stějně jako Martin jsem českolipským rodákem, což je možná i jeden z důvodů, proč jsem z tohoto NEPOLITICKÉHO dokumentu nadšený. Nadsázka, historie a hlavně konečně další dokument ČT na citlivé téma k zamyšlení. Pokud jste pozorně sledovali, autor nestřílel jen do Sudetoněmeckého landsmanšaftu, ale i do nás Čechů, Českolipanů, a naší kultury či spíše nekultury v porovnání s Němci, kteří i v dalších pokoleních na úrovni oslavují místa svých kořenů. Neskutečná odvaha se školní němčinou vést dialogy s mluvčím SL a jistou trapností pobíhat s blinkry mezi skutečnými kroji. 80% ()
Jsem na rozpacích. Na jednu stranu se mi to moc líbilo a pan Šinágl tomu dal naprosto úžasnou tečku, která posílila celé vyznění dokumentu ( prostě poturčenec jak sviňa) . Na druhou stranu, pokud jste z rodiny, kterou celý odsun silně poznamenal, asi stěží oceníte recesi nějakého blikajícího exota a je celkem pochopitelné, že vám to nepřijde vtipné. ()
Z "nové vlny" na FAMU, jak byl na MFDF Jihlava nazýván současný trend skupiny studentů dokumentaristiky vyjadřovat se k dlouho opomíjeným politickým tématům, se tento snímek nejvíce vyděluje - provokativností, hravostí, osobitostí. I když nakonec řešený problém je spíše bizarním a spontánním nápadem bez hlubších souvislostí a myšlenkové hloubky, dokázal Dušek odhalit na reakcích okolí daleko více, než například počin P. Nesvačilové. Možná proto, že je jeho způsob natáčení daleko bezprostřednější, vnímavější a nezaložený na snaze, podložit předem stanovený cíl omezeným výběrem, nezohledňujícím okolní kontext. ()
K této pseudodokumentární hříčce mě přivedla nedávná populistická žvanění frau Merkel o vyhnání Němců po válce a zároveň tak trochu slova mého přítele, který jednou v autě trefně poznamenal a který již přes deset let žije v ČR: "Já už jsem takový Slovák jako ty Němka." Jsem také českolipská rodačka s podobně komplikovanou rodinnou, či chcete říci etnickou, historií a zdejší rozdíly v hodnocení dle pravděpodobné příslušnosti k regionu mě neskonale baví. V ČL se tyto věci nikdy neřešily, natož ve vážném duchu, protože každá z lokálních rodin má podobně komplikované dějiny a podobně povznesený názor na celou situaci jako Martin Dušek. Á propos, když můj dědeček umíral v nemocnici s vědomím již značně rozjitřeném, tak jedna z posledních věcí, kterou si dokázal vybavit, byla, jak Němci stříleli za války a jak na ně děti z rodin "neposkrvněných českým živlem" házely cestou do školy kamení a volaly "Tschechische sprache stinkt." ()
Galerie (8)
Photo © Česká televize
Reklama