Projekt X

V rámci čo raz viac prepieranej estetiky found-footage, socio-kultúrnych determinácii nastávajúcej generácie a ich kurióznych hyperbol či plastického ozvláštňovania skrz iné, poväčšinou buď spriaznené alebo aj prekvapivo zakomponované žánre - žánrové zvyklosti, ide o uchádzajúci výtvor, ktorý si zatracovať nezaslúži. Po obdobne ladenom "Chronicle" v ktorom sme boli svedkami zovretejšej fúzie dramatického pojednania o looserstve na pôdoryse tínedžerského harašenia/rodičovsko-školskej šikany/carrieovského syndrómu, fanúškovského imitovania vychytávok niektorých herných konzol a superhrdinského sveta (tentokrát) v nadvláde záporakov, tu máme ďalší, sic atmosférou namazaný, ale zároveň aj celkom slepo sa zavďačujúci cross-over obstaravajúci prienik stredoškolského rom-comu kde looseri ostávajú a pre zmenu svoju reputáciu vtipne vylepšujú, odviazaných epic parties snímkov ktorých dominantou sú predovšetkým naštartovaní djz, young bitches and (i)legal substances a napokon katastrofického skoro sci-fi čo by óda na jeden plamenomet. Keby sa to nebálo ísť v tom svojom vyfičanom rebelanstve ešte viac za hranu (auto úprk mohol byť oveľa viac rozvedený a prípadne dovedený ad absurdum) a bezpečnostne sa tu necúvalo pred zamilovanými pusinkami vyjebaných amerických happyendov (ak by chlapec tu tmavovlásku za dunenia skrillexovho bro-stepu pokoril a tej bloncke by sa dvoril až keď by z neho bol vyzretý twenty-something, tak to by bolo hneď o niečom inom). Takto len provizórne odreagovanie/pousmiatie sa nad baviacimi maličkosťami (pes, trpaslík, slow-mo), gradujúcimi kamerovými hrátkami (čelovica, auto, spravodajstvo) a priznanou snahou o atraktívnu senzačnosť konceptu. (04.10.2013)

Jojo, tyhlencty kalby já dobře znám. I když u mě probíhají krapítko odlišně, anžto jsem malý tlustý plešatý a osamělý, čili nemám žádné přátele a musím si vystačit sám se svým laptopem. Občas si na večer sednu doma do kuřárny, vezmu s sebou noťas a nezřízeně chlastám. Vzhledem k létům tvrdého tréninku na mě alkohol působí jen minimálně, přesto jsem si z čiré zvědavosti naposledy zapisoval deset fází, kterými postupně, s přibývajícím alkoholem, prochází moje mysl. Zde jsou moje postřehy: 1) Rudnou mi tváře. Debilně se usmívám a myslím si, jak jsem roztomilý. 2) Pobroukávám si a tančím do rytmu nejlepších písní od Karla Gotta. Jde mi to výborně. 3) Píšu si s holkama na facebooku a všechny mě nespoutaně balí, nedokážu si to vysvětlit. 4) V rádiu začali hrát Kluse. Nostalgicky pláču a chci změnit svůj život. Udělám pro to vše! Pak moji pozornost zaujmou sušenky na stole. 5) Chci si zapálit další cigaretu, ale všechny za podezřelých okolností zmizely. Oblékám si negližé a vyrážím do nejbližšího baru pro krábu. Po cestě hlasitě zpívám Anetu Langerovou a se všemi se přátelím. V baru požádám barmana o ruku a po odmítnutí se vracím domů. 6) Cítím se výborně. Kouřím pivo, piju cigára a je mi fajn. Píšu na facebook status, který nedává smysl, a strašně se tomu směju. Jsem tak zábavný! 7) Po cestě na záchod jsem zakopl o kočku a to žádnou nemám. Zadávám si do googlu fórum asijské ekonomiky a opravuju Číňanům gramatiku. 8) Klávesnice na notebooku se začíná chovat podezřele. Písmenka samovolně mění svoje pozice, nemůžu najít enter. Čísla zmizely úplně. Mluví na mě kaktus. Nechápu… proč furt otravuje. Toužím po sexuálním styku se svojí čivavou, ale ihned myšlenku polykám, nemám totiž kondom. 9) Nemůžu najít správný východ z místnosti. Vždycky když projdu dveřmi, vrátím se na stejné místo. Podlaha začala dělat přemety a ze stropu začalo sněžit. Umím mluvit klingonsky. Na návštěvu přišel Tokijský novoroční ohňostroj a dvě prostitutky. 10) Jdu si do lednice pro druhé pivo. (24.03.2014)

Zážitek z filmu je asi podobný, jako kdybyste viděli amatérský záznam z vesnické diskotéky a pustili ho kámošovi, který na ní nebyl. Ono sledovat hodinu v kuse jak se někdo baví není zase tak zábavné, pokud jste divák a ne účastník. Chápu, že tvůrci a obzvláště komparz se museli při natáčení královsky bavit, ale krom deváťáků a nerdů, kteří žijí v naivní představě, že přesně takhle vypadají víkendy na střední, mě nenapadá žádná cílová skupina, která by se u tohoto mohla odvázat. Scénář absolutně neexistuje a jediné, co nám děj nabídne, je zcela tuctová zápletka žárlící kámošky. Dost málo na hodinu a půl dlouhý film, závěrečný zcela stupidně našroubovaný plamenomet do děje to absolutně nezachraňuje a celý film by se dal označit za přepálený videoklip k novému songu Snoop Dogga. Nudil jsem se téměř po celou stopáž, navíc hlavní aktéři nemohli být protivnější. 20% (03.06.2012)

Neříkám, že by se to nemohlo stát, ale tohle bylo prostě moc. Nechápu proč je tak důležitý se na každé párty ožrat a považovat za skvělý to, když někdo odpálí keramického trpaslíka bejsbolkou. Sranda se dokáže udělat i jinak. Projekt X je teenagerovská komedie a já jako odrostlejší už tomu zas tak neholduji. I přesto jsem se dokázal zasmát a rozhovor s tatínkem nakonec příjemně zakončil celou pařbu. Týrání pejska jim teda ale neodpustim. :-) (06.09.2012)

O ničem. Koho zajímá nějaká mega akce, kde se všichni ožerou, všechno zkurví a pointa ani katarze neexistuje? Když dělá úchylárny Stiffler, je to prdel, tady je to trapný. Jediný, co mě zajímalo, bylo jak se to vyvine s tou sympatickou blonckou. Jediný vtipný okamžik byl tátův dotaz "Kolik tu bylo lidí?" Jako dokument to mohlo být zajmavý. # příběh 3 | hudba 4 | humor 1 | akce 4 | napětí 1 | pustil bych si znovu 2 (03.06.2012)