Chlapectví

Napsat a natočit tříhodinový film o neuchopitelném životním Ničem si může dovolit asi jen tvůrce, který už přesně o tom samém stvořil nejednu perfektní konverzačku. A Richard Linklater dokazuje, že v jeho podání není uvěřitelná jen dospělost, vztahy a definitivní zrání, ale i sto a jeden pocit nejranějšího uvědomění si svého nedětského já. Občas na více, občas na méně intenzivní strunu, ale pokaždé z příběhu, který jsme prožili my, náš soused v lavici nebo kamarád, který naším životem jen tak proletěl, aby ho zdánlivě nenávratně ovlivnil a my ho přesto už nikdy neviděli. A právě tady, s pozitivními i negativními otcovskými figurami, s všudypřítomnou mámou, která jedinkrát neřekne "mám tě ráda" a přesto svoje city nesčetněkrát prokáže, tam roste z kluka něco víc. Možná dokonce chlap. Možná jenom obyčejnej přizdisráč. A možná někdo, kdo si chce při letu životem jen sáhnout po troše vlastního štěstí. (19.07.2014)

Něco tak samozřejmého, obyčejného a přitom jdoucího až na dřeň podstaty se jen tak nevidí. Vyprávění plyne úplně přirozeně, nic je neruší, ani na okamžik jsem nezaváhal pochybností, zda je pravdivé. Celé je to o obyčejných, stokrát omletých a zfilmovaných věcech, ale přesto jsem jen zvědavě koukal, kudy to půjde dál. (25.01.2015)

Nebývale působivě zakonzervovaný čas a fiktivní život. Časosběrný hraný film, který v dnešní postmoderní době, kdy už se jen recykluje dříve objevené a použité, přináší cosi na tomto poli dosud neviděného. Časosběrnost, doposud výhradní doména dokumentárního filmu, dělá tak z Chlapectví na poli hraného celovečerního filmu filmový milník... Linklaretovi se podařilo uměle zachytit cosi z esence skutečnosti. Vytvořit autentický fiktivní život. Stvořit umělou inteligenci. Jednoznačně filmová událost tohoto roku... (11.09.2014)

Viděla jsem dokument natočený podobně, takže 12leté natáčení pro mě nebylo nijak zvlášť ohromující, jenomže dokument ve mně zanechal mnohem větší stopu než tohle. Tak nějak jsem na to koukala, na ty cizí životy, a vůbec nic necítila, žádnou blízkost, empatii, nic. Není to špatné, ale prostě je to trochu moc dlouhé prázdno. Jistě, krásná ukázka žánru „ze života“, ale takových jsem už viděla a lepších. Proto to pro mě není nic zvláštního, překvapujícího, nic, z čeho bych se musela posadit na zadek a nominovat to na Oscara. (24.02.2015)

V prvom rade by som chcel nalákať všetkých na toto dielo informáciou, že tento film bol natáčaný viac ako 12 rokov (zámerne) a preto tu všetci herci skutočne zostarli. Najviac to vidno na mladom Ellarovi Coltraneovi. A to je skutočne zaujímavý element, ktorý tu pravdepodobne doposiaľ nemal obdoby. Preto by som bol rád, keby som sa dočkal takých filmov čoraz viac a viac a niektoré by mohli byť natáčané aj viac ako 20 rokov. Áno, je tu však problém s financiami, výplatou za hranie a tiež by niektorí herci mohli v skutočnosti nečakane umrieť. O to viac je to ale zaujímavý nápad. Práve Chlapčenstvo upozorňuje na to, že najdôležitejšie momenty sa odohrávajú náhodne a neplánovane. Boyhood je tak ten zážitok, na ktorý určite nezabudnete, bez ohľadu na to, či okamihy prežívate, alebo okamihy prežijú vás. (01.06.2019)