Chlapectví

Snímek unikátní a výjimečný opravdu jen způsobem, jakým byl natáčen. Vše, co je v něm za více jak 160 minut zobrazeno, už je jednak okoukané (a není to tím, že bychom to v dospívání sami prožili) a jednak součástí příběhu, který bez výrazného poselství těžkopádně propluje kolem diváka a nezanechá jedinou byť jen trochu výraznější emocionální stopu. Smekám před Linklaterem, že se do něčeho takového vůbec pustil, ale k titulu "filmová událost" schází Chlapectví tolik podstatných věcí, zajímavějším vývojem hlavní postavy počínaje a alespoň jedním překvapivým "životním" zvratem konče, že mám sto chutí mluvit o promrhaném potenciálu i tvůrčím čase. Mé myšlenky jakoby v závěru shrnula plačící Patricia Arquette slovy: Zkrátka jsem čekala něco víc... 70% (11.10.2014)

Vpravdě rodinný film. Povinnost pro všechna děcka, aby viděla, co je čeká a nemine a že s dospělými to lehké nemá nikdo, stejně jako to dospělí nemají lehké s nimi. Povinnost ovšem i pro veškeré dospělé jako připomínka, že nebyli jiní a že to s nimi děcka nemají lehké, stejně jako to oni nemají lehké s nimi. Prostě po dvanáct let trvající zachycení jedné rodiny "jak jde čas"; žádné velké drama, žádné tlačení na pilu. Naopak to stojí na práci s atmosférou civilní každodennosti bez důrazu na dramatičnost, aniž by to bylo byť jen na moment během bezmála tří hodin fádní, nudné či rutinní. Jde o radosti a strasti běžného kluka; nic více a nic méně. Pravdou ovšem je, že závěrečná středoškolská fáze je možná až příliš standardní, stejně jako že kvůli šíři záběru nejsou některá témata/linie dotažena a ano, Mason nemusel být v pubertě až takový Dušín, ale... Ale i tak upřímně doufám, že stejně jako v případě „Před tím a oním" se Linklater k Masonovým osudům bude s železnou dvanáctiletou pravidelností vracet. (15.07.2014)

Něco tak samozřejmého, obyčejného a přitom jdoucího až na dřeň podstaty se jen tak nevidí. Vyprávění plyne úplně přirozeně, nic je neruší, ani na okamžik jsem nezaváhal pochybností, zda je pravdivé. Celé je to o obyčejných, stokrát omletých a zfilmovaných věcech, ale přesto jsem jen zvědavě koukal, kudy to půjde dál. (25.01.2015)

Richard Linklater už mi par krát dokázal, že vie obyčajne príbehy točiť neobyčajne dobre. Jeho Boyhood a dvanásť rokov natáčania je vynikajúci nápad a na filme je skutočne pekne vidno. Trošku ma ale sklamal samotný príbeh, ktorý ma síce zaujal a moc nenudil, ale čakal som viac. Za tie skoro tri hodiny sa tam dokopy nič výrazne neodohraje (emócie, zvraty) a celý film ťaží vlastne s toho, že je len skutočne obyčajný. Na prvý krát hodne fajn, druhý krát si ale nie som istý čo by ma na tomto filme malo zaujať. 75% - 4* (03.01.2016)

Raz do roka chodím na povinnú zubnú prehliadku. Občas sa mi na pár zuboch objaví povlak. Je neškodný, ale ak by som ho neodstránil, časom by z neho mohla byť paradentóza. Nie je to bolestivé... ale ani príjemné. Ako Chlapčenstvo. Od Linklatera zbožňujem Pred súmrakom a Školu ro(c)ku, ale toto bola strašná nuda. Prvých 30 minút je príjemne „autenticky poetických“ a posledných 30 silných (obaja rodičia majú pôsobivé preslovy o živote). Ale medzi tým je hodina a pol, ktorá sa nedá vydržať. Nesympatickí herci, nezaujímavý scenár (ak vôbec za tých 12 rokov nejaký mali) a všetko, čo na Američanoch nemáte radi (posadnutosť zbraňami, Ježišom a futbalom). Istý typ zábavnosti film získa len v momentoch, keď na scénu napochoduje žoviálny Ethan Hawke (a to už je čo povedať, pretože ho pokladám za jedného z najnesympatickejších hercov Hollywoodu). Fajn je tiež Zoe Graham ako Sheena; ak by raz vznikol jej porno-spin-off, dal by som mu určite 80 %. Nejde o to, že sa vo filme „nič moc“ nedeje. Nevyžadujem od každého filmu koniec sveta. Ale toto bola ozaj nuda. Škody napáchala aj neprehľadnosť (vo filme chýbajú titulky „o rok neskôr“ a podobne) a chaos v postavách. Nevedel som, že keď sa na konci objavila postaršia žena, či to bola niektorá z postáv z predchádzajúcich rokov, len zostarnutá a pribrala, alebo šlo o doteraz v deji sa nevyskytujúcu postavu. Napriek sklamaniu by som na Linklaterovom mieste pokračoval v Masonovom sledovaní aj v nasledujúcich desaťročiach. Možno sa na to časom bude dať pozerať. (19.11.2016)