Captain America: Návrat prvního Avengera

A z Kapitána se stal další nesmrtelný a (téměř) nezranitelný hrdina. Zcela jiné, než jednička, ale nedá se říct, že lepší. Zajímavé myšlenky zastínila otřesná kamera, zcela nepřehledné souboje a naprosto zbytečné 3D (teda zbytečné pro diváka). Celkově žádná velká pecka, ale asi si ještě zajdu na 2D, třeba aspoň trochu vynikne příběh a Kapitánova obhajoba svobody. Vlastně už teď si v té přehršli podnětů nemohu vybavit nic moc konkrétního. (02.04.2014)

Nuda, nuda, šeď. Snaha byla. Ale filmová Marvel dobrodružství zasazená do současnosti jsou pro jinou cílovku. Já si raději počtu nějaké to sekvenční umění, filmový The Winter Soldier mi posloužil jen k tomu, abych si poplakala nad setkáním Steva a Peg. To bylo skutečně dojemné. Jinak jsem se nebavila ani s Robertem Redfordem a to už je co říct. (28.02.2015)

Nečekala jsem, že zrovná já si oblíbím komiksovýho hrdinu, jehož hlavním popiskem je - slušňák. Sámo, že normálně radši šáhnu po nějakým drsňákovi typu Hellboye nebo Lokiho. Už první díl mě překvapil tím, že se mi líbil, hlavně ale zásluhou Chrise Evanse, kterej nějakým záhadným způsobem dokázal z tohohle americkýho Míry Dušína udělat sympatickou postavu, která nepostrádá vtip a který člověk fandí. Sice se mi mnohem víc zamlouvala retro atmosféra prvního dílu, protože to byl vítanej oddych od moderních komiksáren napěchovanejch futuro high-tech hračičkama, ale i v tý přítomnosti se to dalo. Co víc, normálně nemám ráda Scarlett Johansson, ale tady byla zcela boží. Vadila mi snad jen postava černocha s křídlama, nešel z něj respekt, spíš smích a hodil by se tak max. do nějakejch X-menů. Redford, Jackson i Stan na jedničku, taky hudba výborná. Tu jednu * sráží jen dojezd, jak se často říká - došel tomu trochu dech. I tak pro mě Kapitán Amerika zůstává sympaťákem, dobrá práce Chrisi, těším se na třetí díl! (25.08.2014)

Steve Rogers nám potemněl a pojal záměr vztyčovat ukazovák za hranice stříbrného plátna k otázce směřování našeho reálného světa. A docela mu to prospělo, i když hlavním tahákem se pro mě po svých prvních sekundách před kamerou stal Robert Redford. Víc jak dvouhodinová stopáž mi tentokrát přišla poněkud dlouhá, ale hajlující Hydry a jejich převratný boj o životní prostor (a to, že se díky němu Agents Of SHIELD stali v poslední třetině první série velmi atraktivní záležitostí) prostě potřebují adekvátní čas - a objektivně vzato si ho zaslouží... i když jak říkám, o čtvrt hodiny míň by to klidně sneslo. Opakované střetávání nejameričtějšího Kapitána s jeho novou srdcervoucí Nemesis je jedna z těch věcí, které jsou ve filmu navíc a jen přidávají další zápletku tam, kde jí není vůbec třeba (nebo máte pocit, že by do třetího Kapitána nebylo co dát?). Nutno ale přiznat, že hlavně díky práci Trenta Opalocha (který si odskočil od svého souputníka Blomkampa na kariérně velmi promyšlený melouch) jsou hlavně superhrdinské soubojové scény opravdu výživné, a vůbec celkově je vidět, že se z Marveláckého filmového univerza už stihl stát neotřesitelný moloch, který si může dovolit hodně investovat, protože ještě víc vydělá. Otázka je, kam až si tvůrci myslí, že můžou v měřítku hmoty a její destrukce zajít, a jestli se dokáží zastavit včas, než se to stane trapným jako třeba v Sins Of A Solar Empire, které rozšířením Resistance přepadly přes hranu akceptovatelnosti (a to je řeč o vesmírné budovatelsko-dobyvačné space-porn strategii s tisícovkami křižníků, orbitálními megakanóny a superstanicemi;)). A pokud jde o nedostatek informací, kterým hlavní hrdina trpí nejméně do poloviny filmu... je to dobrý pokus, ale to by nesměl být Kapitán Amerika 2 už devadesátýosmý kus miliardové skládačky comicsových adaptací jistého velmi vychytralého vydavatelství (prostě odhadnete jak se asi věci mají). V konečném účtování asi takhle... řekl bych, že si tentokrát tvůrci na jedné straně ukousli trochu moc velký krajíc a na druhé straně se všechno čím dál víc podřizuje rozvíjení kšeftu jménem Marvel Comics Film Universe. Faktem je, že je to rozhodně komplexnější a zajímavější než první díl, ale tou osmdesátkou, kterou dám, si jistý nejsem. (15.11.2014)

Nejkokomičtější evendžr je zpět, aby opět odhodlaně střežil klidný spánek slaboduchého světového pubestentstva a několika mentálně slabších skorogerontů. Vždyť co může být více inspirujícího a hlubokomyslně zábavnějšího, než vyteplený jeliman v hvězdotřpytných elasťácích a morálním kodexem Mirka Dušína, co si vždy při sveřepém zachraňování světa nasazuje na xicht masku na bondáž?! Jako člen Ligy fekální spravedlnosti Kikásu by byl dokonalý, avšak jako „seriózní“ homix je vskutku k popukání. Přitom obvyklý, dementně sériový scénář - superhrdina, stejně mocný pazdrát, zrada, pomsta, pateticky vítězné vyvrcholení za pět minut dvanáct, a jde jen o to, kdo tam narve více efiksů… - by bez problému umožnil nahradit Prvního Gangbangera alespoň někým trochu kůl, aniž by si toho kdokoliv vůbec všiml. Mohla z toho být príma čtyřka Ajronmena a toho trapného homodebila klidně mohli nechat dále hnít v mrazáku nějakého Růzveltova bunkru. Ale americká tradice je asi holt americká tradice. Je to sice o poznání méně xblití, než nadmíru odporná burgerovská agitka prvního dílu, nicméně i tak mi není jasné, co slíbili velkému Bobíkovi, aby si v tomhle kurvil kredit. Asi exhumovanou, vypreparovanou hlavu Póla Ňůmena. (11.07.2014)