Na dřeň

Mořská víla a bojovník. Voda a země. Poetická romance a sociální drama. Elipsovitě vyprávěný, roztěkanou kamerou snímaný úvod, během kterého jsou otázky více kladeny než zodpovídány, připomíná (i díky sledování vztahu otce a syna v krajní situaci) sociální dramata bratrů Dardennových. Nevíme, odkud nebo před kým Al a Sam utíkají, důležité je pro ně momentálně vyřešení základních existenčních problémů – mít co jíst, kde složit hlavu, a jak vydělat peníze. Hrdinův boj s okolním světem je od začátku vyhrocený z logiky jeho povahy, neboť život je pro Alaina synonymem pro zápas. Území sociálního dramatu Audiard neopouští ani v následujících minutách, pouze vyprávění ženským elementem obohacuje o další významové i náladové roviny. Životy Stéphanie a Alaina se doplňují s osudovou naléhavostí obrazně i obrazem (když po jejím neštěstí následuje střih na Ala, kterého zrovna míjí sanitka). Teprve společně tvoří jednoho člověka, jedno tělo (během milostných scén téměř doslova). Audiardova fascinace lidským tělem tady vyplývá ze stavu a povahy postav. Alain se brutálními bitkami a krátkodobými postelovými známostmi přesvědčuje o vlastní zmužilosti, o schopnosti čelit jako muž každodenní realitě. Jeho neustálá a sebedestruktivní potřeba bojovat vyznívá jako odmítání situace, do které jej postavení společenského outsidera uvrhlo. Současně je svou zarputilostí inspirací pro Stéphanii, jíž její nehoda prosmýčila od šoku a odmítání k rezignované depresi. On se světem bojuje, ona se před ním skrývá. Motivace pro jejich sblížení nejsou tak banální jako v romancích, kde láska vše podmiňuje i řeší. Aby dokázali vnímat nejen krutost, ale také krásu světa, musí přijmout sebe samé, naučit se přijímat porážky a žít s tím, co jim bylo dáno. Stejně jako Hanekeho Láska, reflektuje i Na dřeň současnou krizi mezilidských vztahů, když varuje před egoistickým bojem výhradně za sebe samého. Společný boj je možná náročnější, ale dává neocenitelný pocit, že někam patříme a pro někoho jsme. 75% (29.03.2013)

tak nějak přirozeně plynoucí drama o zvláštním vztahu beznohé Stéphanie a trochu jednoduššího Aliho, na které se vlastně hodně příjemně kouká.. jediné, co bych vytkl, je nedostatek silnějších emocí, které jsem při takovém námětu automaticky očekával.. a závěrem musím ještě každopádně vyzdvihnout přesvědčivý výkon Marion Cotillard, která je navíc neuvěřitelně krásná a sexy i bez nohou.. spokojené 4* (29.11.2012)

Nemôžem si pomôcť, ale úlohy barbarov, vidlákov a buranov sú asi Matthias Schoenaertsovi zrejme šité na mieru! Tento film má podľa mňa neuveriteľný elektirzujúci náboj. Špeciálne sa mi páčila tá šukačka a jak ju zdrapil za ten kýpeť s vykérovaným '' Pravá ''! Ten nápad urobiť z hendikepu dominantú vec je úplne fantastický, si myslím. Dve hodiny zbehli ani neviem ako. (25.11.2012)

Veľmi pekný film s veľmi smutnými ľudmi, ktorí k sebe hľadajú cestu. Zaujímavé pozeranie, skvelý zážitok a nezabudnuteľná spomienka. Mám rada filmy Jacquesa Audiarda a nesklamal ani tentoraz. Síce je to opäť raz jeho typický rukopis, ale príbeh je úplne iný ako predošlé. Príbeh filmu veľmi originálny a dobre herecky zvládnutý. Konečne zase raz romantika čo stála za to!! (11.03.2013)

Film - krutě realistický. Herectví - ani na vteřinu jsem nepřestal věřit, že to, co vidím, je opravdové. Sympatie s postavou - na to, jaký byl hlavní představitel (ne zlý, ale neuvažující nebo místy nezodpovědně se chovající), to skončilo nezaslouženě dobře. Ale možná bych toho od něj chtěl moc. Recenze, pod kterou se mohu podepsat: http://avmania.e15.cz/na-dren-recenze-filmu (13.01.2014)