Slova

Jednoduché a divácky vřelé převedení sofistikované vyprávěcí struktury do filmu a zároveň velké překvapení, které se nescvrkává jen na uslzené americké melodrama, ale nabízí také témata a otázky spojené s autorstvím a hranicí mezi fikcí a realitou. Nedořečenost závěru vlastně ani nezavání tím, že by debutující režiséři nevěděli, jak svůj snímek zakončit - i tady opět odkazují k podstatě sebe samého a ukončují příběh naprosto stejně jako všechny tři vrstvy vyprávění tím, že vlastně žádný konec nemají. Ten totiž následuje až po posledních slovech knihy a vlastně i po závěrečných titulcích filmu, který symbolicky načrtává čtvrtou strukturu celého příběhu. Perfektní herecké výkony a vysoká technická kvalita navíc Slovům přidávají na diváckém zážitku, který tentokrát zůstává těsně pod maximem. (20.11.2012)

Mňa to bavilo a prekvapilo. Príbeh v príbehu ma zaujal a držal pri obrazovke až do konca a navyše v každom príbehu sa deje nie len niečo zaujímavé, ale aj herecké obsadenie je prekvapivo dobré. Myšlienka filmu nie je bohvie ako hlboká, ale v danom žánri je to veľmi neobvyklí film a už len pre toho by ste ho mali vidieť. 80% - 4* (31.10.2013)

Nejdříve nenápadný, poté strhující, nakonec nepřekvapivý. Velice slušný snímek o neúspěšném spisovateli, který si úspěch získá až poté co přepíše cizí příběh a začne ho vydávat za svůj nápad. Cooper je čím dál tím více populární a jeho herecká kreace je v tomto případě příjemně minimalistická. Zoe Saldana je spíše na okrasu ale Jeremy Irons jako strhaný stařík exceluje. Jeho vyprávění v parku na lavičce je pro mě nejlepší částí filmu, která mě i donutila film opravdu vnímat a s napětím očekávat, jak film a jeho postavy skončí. O to větší bylo moje zklamání z konce, kde se prakticky nic nevyřeší. Přesto poutavé, velice zajímavé a skvěle zahrané. (20.03.2013)

Způsob, jakým je film vyprávěn, je zneklidňující a nechává diváka ve stálém napětí,ačkoliv není těžké předvídat věci příští. Spisovatelské téma je pro mě přitažlivé, stejně jako sláva, jenž šťastlivci, chváleného kritikou a obletovaného čtenářskou veřejností dodává jakousi auru neobyčejnosti, která ho de facto předem omlouvá za příležitosti, které z něj udělají zloděje - tím mám na mysli epizodu s Olivií Wilde, která nesklouzla do laciného "bla bla - flirt, bla bla - drink, bla bla - hotelový pokoj a bla bla - úchyl", tady budiž přičteno ke cti Dennisu Quaidovi, že úchylně jen vypadal, aby nás zmátl, ačkoli tato póza, vedle o třicet let mladší Olivie, zřejmě nevyžadovala zvláštního sebezapření :-). A ano, ten film byl hlavně o postavách, na které se moc hezky dívalo a které se moc dobře poslouchalo, a to včetně románové hudby (jak to jen udělali, že ji tak nazývám?). Samozřejmě musím vyzdvihnout experta přes zarudlá víčka - Bradley Coopera, decentní Zoe Saldanu i úctyhodného Jeremy Ironse, kteří pomohli z nijak převratného, morálně laděného námětu vykouzlit takhle příjemnou záležitost. (11.02.2013)

Občas to díky těm velmi spontánním a otevřeným emocím vypadalo, jako kdyby Anthony Minghella ožil a natočil další ze svých vypiplaných, scénáristicky brilantně zvládnutých a pocitově odzbrojujících dramat. Nestalo se tak, pár slabších momentů se u tvůrčí dvojice Klugman Sternthal našlo (specielně kolem Quaida), ale celkový pocit je naprosto vyjmečný. Po delší době film, který stojí za to a je jiný, než většina ostatních nejen pro ty, co nemají nakoukáno. (08.04.2015)