Akáty

Představte si, že máte rádi svůj bezpečný, nevzrušivý stereotyp, své cigárko a klid na dlouhých cestách. Jenže pak vám zaměstnavatel řekne, že máte z Paraguaye do Argentiny převézt nejen cizí ženskou, ale ještě k tomu její pětiměsíční dceru. A když musíte snášet uřvané dítě se všemi jeho potřebami, a navíc i podezřívavé pohledy ostatních, na náladě vám to nepřidá. Ale zároveň se můžete setkat s něčím, co jste už pěkně dlouho nepocítili…Akáty jsou pomalou až téměř rozvláčnou podívanou, ve které se min. zpočátku takřka vůbec nemluví, a to se ani v průběhu cesty příliš nezmění (což nejspíš uspí či odradí nemalou část publika). A jeden by řekl, že jde o úplně obyčejný příběh, jakých se natočila už spousta. A vlastně by se zas tak moc nemýlil. Jenže lidskost, autentičnost a decentní, ale o to uvěřitelnější emoce, které lze z filmu vycítit, mu pomáhají vystoupit z řady podobných snímků. Tím spíš, když vše vypovídající výrazy ústřední dvojky vydají za stovky (zbytečných) slov. A konec lze jen kvitovat. Takže za mě slušné 4*, upřímný film. (13.06.2021)

Ac jsem na nezajimave okamziky ve filmech dost citlivy a nuda se dostavuje jiz po kratkem casovem useku, zde se alergicka reakce neprojevila a i pres minimalisticke zpracovani a neatraktivni exteriery prestavitelu, me film bavil celou dobu. Reziser na minimalni prostoru, bez dialogu a silnych emocnich projevu dokaze divakovi naprosto jasne sdelovat pocity obou predstavitelu. Doufam, ze Pablo Giorgelli jeste neco napise a natoci, protoze jeho talent by mel tvorit. (08.02.2015)

Pokud by film Akáty hledal v inzerátu svého diváka určitě by uvedl v požadavcích "hledám pozorného diváka". Tady je totiž dost potřeba sledovat tváře a oči hlavních hrdinů, ty totiž odehrají valnou většinu filmu. Filmový minimalismus ve svý nejlepší podobě. Viděno v rámci projektu Challenge tour 2015 jako film číslo 20. (12.04.2015)

Málomluvný nízkonákladový festivalový snímek z Argentiny, netypická road movie o muži převážejícím akátové dřevo (odtud tedy název) z Paraguaye do Buenos Aires a mu dosud neznámé ženě s dcerkou, jež za poplatek cestují s ním. Z kabiny kamionu se kamery téměř nehnou. Hudbou je zvuk motoru. ~ Přestože tento a podobné filmy nemají téměř žádný děj, nemluvě o nějakých vedlejších dějových liniích, mám je velice rád, jelikož realisticky dokumentují místní prostředí a zvyky, mnohdy nelítostný boj jedince s nepřízní osudu nebo tamějšími podmínkami a především: v centru jejich zájmu je ČLOVĚK. Las Acacias je milý malý snímek o vzájemném poznávání se obou protagonistů za nemalé sekundace výtečného několikaměsíčního herce-neherce, o neumělém navázání přátelství a získání vzájemné důvěry. Vyznačuje se civilními hereckými výkony, přičemž mimika a gesta řeknou více než tuny slov. Naprostá autenticita lidské interakce. Nesledujeme film, sledujeme život. ~ Mizející krajina a vozovka s auty ve zpětném zrcátku jakoby symbolizovala nezadržitelné plynutí času. Film o otevření třinácté komnaty mužského protagonisty v podobě uvědomění si bolestných ztrát a nesplněných přirozených životních cílů. /možné spoilery/ Muž je totiž zahořklý, smířený s každodenní drásavou samotou na cestách, je bez jakékoliv formy lásky. Až bezelstný úsměv dítěte v něm znovu probudí smysl života. Dítěte, které pro něj bylo zprvu značnou přítěží. ~ Snímek si na nic nehraje, řekne přesně to, co chce říct. A řekne to bravurně a ještě k tomu pohladí na duši. Poctivě odvedená práce, lidský a hluboký film. Maximální minimalismus pro alternativního diváka. (20.02.2012)

Dlouho jsem přemýšlel, jestli už jsem viděl nějaký podobný film, jako Akáty a pak jsem si vzpomněl, že vlastně jeden ano. A to snímek Wendy a Lucy, skoro úplně stejně " ukecaný ", jako tenhle. Jenom s tím drobným rozdílem, že tam byla Michelle skoro na všechno sama a tady jsou přece jen dva hlavní představitelé. Nebudu se tady rozepisovat o nějakém minimalismu, když tak vidím různé komentáře pod sebou, (hlavně, že tomu ani za mák nerozumím) a zkusím to říct vlastními slovy. Las Acacias se asi určitě nebudou líbit každému, ale mně se rozhodně líbily. Hlavně za jeden obyčejný příběh, dvou naprosto obyčejných lidí, kterým až náhoda spojí jejich cesty dohromady, v jedné možná málomluvné, ale o to příjemnější cestě z Paraguaye, až do Buenos Aires. (16.04.2015)