Posel

Brněnský film o nechutném egocentrikovi aneb Jak to dělají cyklisté... 1) Nabízí se srovnání s filmem Expresní zásilka. I když mnozí komentátoři poukazují na zřejmou plytkost scénáře, na rozdíl od amerického souběžně vznikajícího snímku v tom našem alespoň o něco jde. 2) 37letý Matěj Hádek (hlavní postava) je "skvěle nesympatický" (komentátor DDT) a tím jsem výčet zajímavých hereckých výkonů vyčerpal. 3) Hodně slabé tři hvězdičky. (30.03.2014)

Je to taková docela sympatická brněnská miniatura, která má sice blíže do televize než do biografu, ale na plátně se úplně neztratila a celkem příjemně překvapila. Příběh není nijak originální a ani onen jakýsi morální podtext diváka neprofackuje svou silou, přesto Posel dokáže zaujmout svou přirozeností a velmi dobrými hereckými výkony (především Hádek a reduťáčtí Vyorálek s Mikulkovou) - což jsou poměrně výjimky v současném českém filmu, který se vyznačuje hlavně křečovitostí. Třicetiletý Petr je veskrze záporná postava, prototyp inteligentního idiota až gaunera, který neustále prchá před důsledky vlastního jednání a který není schopen myslet na nic jiného než na sebe, sex a své kolo. Od toho se rozvíjí klasické vztahové peripetie a také (ve světovém měřítku již trochu ohraný) vozíčkářský minipříběh s předvídatelným rozuzlením. Znovu ale musím vyzdvihnout přirozenost, s jakou Michálek režíruje ne úplně dokonalý a sytý Epsteinův scénář *. Výsledek není ani trochu blbý, nevkusný a prázdný - přestože jde asi o nejslabší Michálkův film. Jako oddechovka je to ale opravdu sympatický film (o nesympatických mužských postavách). __*) Marek Epstein je snad nejpřeceňovanější scénárista současnosti. (21.10.2012)

Ne úplně špatný film, který ovšem doplácí na repetitivnost (Hádkova postava se do omrzení chová jako sobec a rád jezdí na kole, tedy kromě toho, že chce pomoci jedné epileptičce k orgasmu - víc se o něm nedozvíme), a neuvěřitelný, rádoby sofistikovaný konec, který asi nepochopil kromě tvůrců nikdo. 50% (14.07.2020)

Toto bolí, toto bolí. Nebýt hrdá Brňanda, která zná téměř všechna místa, kde se děj odehrává a nebýt na premiéře v Lucerně, kam mě pozval jeden známý, který se dosti význačně na filmu autorsky podílel, moje utrpení by bylo menší a ještě menší, až by bylo nejmenší na celém světě... Ale vážně - proč ta falešná skromnost, žádná ambice odrovnat emocionálně diváka? Kde jsou ty časy, kdy bylo třeba zabít Sekala? Kdy byla platonická láska venkovského faráře k obyčejné selce tak srdcervoucí? Sice mě u Karamazových zachvátila euforie, ale jak vidno značně předčasná. (POZOR SPOILER! Vlastně jen od toho dotyčného známého vím, že hlavní antihrdina se chtěl změnit k lepšímu, jenže pak ho zmlátil ten týpek a nějak se to celé posralo a blablabla. Mimochodem to jsem teda jako z filmu vůbec nepostřehla a na konci Petrovi daný osud přála.KONEC SPOILERU.) Plytkost děje, postav, chování hodící se k puberťákům. Děj zkrátka plyne, vlastně vás ani nezajímá, co bude dál a to, co je v následujícím záběru, vás nepřekvapí. Souhrn klišé končící ještě větším klišé hrajícím si na umění. Prý jsou ve filmu odvážné sexuální scény - asi to byl poslední zoufalý pokus distributora nalákat na film vůbec nějaké diváky. No, mně je to docela šumák, i když když je to samoúčelné, štve mě to pro tu banalizaci sexu, ale to už bych zabrousila úúúplně jinam. Mimochodem asi jsem tu "odvážnost" nijak nepostřehla, protože záběr na zadek a prsa a nulová "chemie" mezi hlavními protagonisty, opravdu nepovažuji za nic převratného a hodného zaznamenání. To "Piano" z roku 1993 je jinší kafe, u něhož jsem se vždycky červenala. Jenže to už byl taky trochu jiný Příběh... (03.11.2012)

Po dlouhé filmové odmlce je pro mě Posel velkým zklamáním. Nejen, že bych nejraději celého posla přejmenovala na kozla, ale zklamala jsem se v obsazení jako takovém. Matěje Hádka mám vcelku ráda, ale o něco více mám raději jeho mladšího bratra Kryštofa. Nelíbí se mi, když občas někdo přehrává rozhořčení a podobně. Jakkoliv by mohli tvůrci tvrdit, že film zapadá do kategorie psychologický, tak mě se to nějak nezdá. Muž, který se celou dobu chová jako dítě a utíká před svými problémy by se sebou měl začít něco dělat. Konec jako vystřižený z nějakého amerického dramatu, kde k smíchu chybí třeba ještě záběr na obličej herce... Za mě velmi špatný průměr. P.S. Začíná být pravidlem, že čím více se na film těším, tak je to hloupost. (20.04.2014)