Dvě ďábelské oči

E. A. Poe v rukou skvělých hororových režisérů. Romero svou povídku pojal velmi poctivě a vypráví postupně gradující příběh o životě po smrti. Své oblíbené téma se mu opět podařilo zpracovat slušně a já se při jeho zombie strašení bavil. To Argento se s postupnou gradací nijak nepáře a vypráví zkratkovitý brutalitou prodchnutý příběh o pádu do temnot šílenství. Vystřihl bych zbytečně dlouhý a co do zpracování nepodařený středověký sen a byl bych spokojen téměř maximálně, a to i díky skvělé "šokantní" pointě. Oba za čtyři. (01.08.2015)

Dve z najväčších mien hororovej kinematografie, sa rozhodli pracovať na poviedkovom snímku, každý zvlášť a každý po svojom. Ich majstrovský talent tu ale príliš nebadať. Romero sa vrátil ku svojím obľúbeným zombies a Argento si zgustol na akomsi mixu gialla a nadprirodzeného (?) motívu. Obidva príbehy sú nezáživné a neobsahujú tú správnu konzistenciu žánrových prvkov. Podarené Saviniho make-up efekty, aspoň čo to zachraňujú z podpriemeru. (11.06.2017)

Romerova část: Romero opět dokazuje, že napětí budovat umí, stejně jako efektně používat laciné lekačky. A navíc si sem svým způsobem propašoval své oblíbené zombíky a přiměřenou porci gore. (4*) Argentova část: Argento jako by nebyl ve svém živlu a nedaří se mu jak napětí, tak přetvoření neškodného fotografa v šílence, kterého Harvey Keitel zahrál ne zrovna nejlépe. Vše tak zachraňují typicky argentovské momenty. Poznáte je snadno, většinou se v nich vyskytuje krev a ostrý předmět. Závěr je velmi špatný, z hlediska diváckého pochopení ba přímo zoufalý. (2-3*) (06.10.2007)

Film two evil eyes neměl, bohužel, vzniknout jako projekt dvou velikánů horroru, nýbrž jako Argentův projekt složený jen z jeho povídky. Romero totiž zklamal na plné čáře. Jeho půlka mi přišla jako vystřižená kopie dílu z Příběhů ze záhrobí okořeněná seriálem Věřte nevěřte. Reputaci snímku aspoň zachránil tradičně dobrý Argento, ikdyž i u něj jsem se ze začátku váhal díky snové sekvenci a příšerně přehrávající herečce v úloze Anabel. Ještě že měla Černá kočka esa v rukávě v podobě výborného Harvey Keitla a Toma Saviniho(efekty). Ve výsledku: Případ pana Valdemara (1,5*) + Černá kočka(3,5*) =2,5* (04.05.2009)

Romerova část mi přišla o třídu lepší. Rozhodně má lepší atmosféru, zajimavější námět (teda aspoň pro mě), ale co docela kazí chuť z Romerova příběhu jsou špatní herci, kteří jakoby vypadli z nějakého nekonečného seriálu typu Dynastie nebo Tak jde čas. Harvey Keitel sice hraje, ale není to nic platné, protože Argento svůj mistrovský um ve tvoření atmosféry nedokázal vtisknout do adaptace příběhu E. A. Poea. Ale každopádně ve finále působí tento dvojdílný film jako naprůměrný, ale s tím, že ho vyzdvihuje první část G. A. Romera a gore scény. (09.10.2007)