Let

Přestože velmi kvituji, že Robert Zemeckis přestal točit reklamy na motion capture technologii, jsem z jeho prvního dospělého filmu z tohoto století trochu zklamán. Samotná scéna kritického letu je špičková, ale většina zbytku filmu, místo aby se soustředila na to nejdůležitější (vyšetřování), tak se utápí v odbočkách. (01.01.2013)

Robert to opět režijně dává a scénu havárie letadla můžeme bez bázně a hany klidně zařadit do poličky s názvem "výborný". Samotný příběh mě hned na začátku zfascinoval, protože vidět nachlastanýho a sjetýho pilota, kterak se chystá na cestu s mnoha cestujícíma na palubě, je fakt těžkotonážní pointa. Na základě takovýho úvodu se na film dívá až dokonce samo. (17.02.2014)

Když zfetovaný negr zapíchne sedmčtyřisedmičku do pole a jako nezvratným osudem to rozchodí většina porážkových lidí, čekal by jeden kulantní právní drama nebo masakroidní vyvražďovačku, a ne morální agitku, že chlast a kokain je fuj, obsahující skoro čisté dvě hodiny tlachání s leteckou komisí a šerednou štětkou. Aspoň tedy ne od Zemeckise. To já jednou svou bleskovou reakcí díky experimentování s elkem zachránil asi tak šest až deset lidí (přesný počet si moc nepamatuju)! Nastoupil jsem s nimi v Monte Carlu do výtahu, a když jsem tak v tom hloučku postával a čekal, až se zavřou dveře, postřehl jsem svým dokonalým periferním viděním, že se blíží nějaký podivný vagus. Mé zbystřené, zenové reflexy zareagovaly okamžitě, vymrštil jsem bleskově ruku a v poslední chvíli zapíchl prst do tlačítka s nápisem "Fermer". A to tam těch knoflíků bylo asi pět (nebo tak nějak) a do té doby jsem vůbec francouzsky neuměl a potom taky ne. Těsně před tím, než se dveře úplně zavřely, postřehli jsme, že ten týpek hodil asi metr od výtahu naprosto nechutnou, hutnou a vydatnou šavli. A jak se všichni s despektem dívali na mé rozšířené zorničky a ležérně frivolní chůzi, když jsem nastupoval!!!! Po mé záchranné misi se vše jako mávnutím kouzelného proutku obrátilo. Matky si s obdivnými, úlevnými pohledy tiskly k prsům své ratolesti, prošedivělí stařečci odhazovali své francouzské hole, aby mě mohli vděčně obejmout, jindy drsný a odtažitý buzi-nes man odložil na zem svou aktovku z krokodýlí kůže, aby si mohl servat z ruky Rollexky a nadšeně mi je věnovat, protože jsem mu zachránil montérky od Armaniho, a všichni dohromady mě začali přesvědčovat, že díky je opravdu merci. Děsně jsem se dmul a rděl a opravdu si myslím, že s čistou hlavou bych to nedal, a jen bych tam tak strnule stál a hleděl vstříc blížící se katastrofě. No a co myslíte? Natočil o mě někdo nějaký otravný, nudný a frustrující film? Ani hovno! Bude to tím, že nejsem černoch, rasisti hnusní!!! (10.01.2013)

Pili, jsme a budem. Denzel v krásné alkoholové romanci se vyznává se ke své nejmilejší lásce. Pasáž je přepálená a některé scény s Kelly Reilly bych vystříhal. Vlastně možná celou její postavu bych vyhodil. Nepřišlo mě že by měla pro příběh nějakou podstatnou roli. Nejlepší scéna je samozřejmě na začátku (zřícení letadla). Já si ovšem náležitě vychutnal i závěrečné vyšetřování, kde dává Denzel velmi pádnou odpověď na otázku proč je tolik ceněným hercem. (11.02.2013)

Průběh letu: první třetina nabušená kerosínovými výpary audiovizuální brilance, humoru černého jak skříňka a příslibů "charakterového" dramatu. Pak se zaseknou klapky a začne sestup: pomalé dialogy, nedostatečně rozvíjené postavy, slabé "vyšetřovací" drama, které je vytlačeno obrazem rozkládajícího se hlavního hrdiny, který pouští diváka dovnitř - i když je Denzel prvotřídně odulý a ten ztroskotanec z něj dýchá, není to nic, co by člověka přikovalo k příběhu. Spíše se dostáváme do jemných turbulencí předvídatelnosti. Nicméně rozuzlení není vlbec marné, má hranu a náboj... které posléze film zapíchne čumákem do země limonádovým závěrem, který vlastně celou snahu o deheroizaci a morální nejednoznačnost příběhu rozbije na padrť. Každé kázání potřebuje aspoň jednoho polepšeného hříšníka, to věděl už Švejk, ale když někdo začne vřískat po oltářem, ještě to není příznak božího osvícení. Spíš prvotřídní ochotničiny, v tomhle případě okatého posmrkávání směrem k divákům, kteří mají rádi vzorovou "sebekritiku a usebrání". Z mého pohledu to tupí veškeré ostří, které si Let zvládne udržet. Přesto sympatický film, který se pro mě díky několika šťavnatým momentům (krom prvních zhruba čtyřiceti minut např. postava Johna Goodmana a Zemeckisova stále elegantní režie) drží v bezopečné letové hladině mezi třemi a čtyřmi hvězdami. (11.02.2013)