Kabaret

Inovativní muzikál s nadčasovým poselstvím, jehož kabaretní rámec důvtipně prostupuje tkanivem příběhů, pootvírá možnosti jejich jiného rozumění a uzavírá se jen zdánlivě - právě tak jako scénická férie. Písničky zdaleka nedoznívají a divadlo se hraje i v hledišti a na ulicích. Předstírání, podvádění či sebeklam v osobním životě předznamenávají panoramatické národněsocialistické sebeobelhávání celého národa (které přesně charakterizovala Hannah Arendtová v knize Eichmann v Jeruzalémě). Propad do divadelnosti co existenciálního modu v devatenáctém století se v těchto letech ještě prohlubuje vyznáním lži jako pravdy, v jejímž jméně se smí spáchat jakýkoliv zločin. Kabaret co protipól Wagnerovy opery, dezinterpretovaného hudebního emblému této quasi-kultury, se paradoxně jeví jako pravdivější než zneuctění klasiků i (veřejný) život sám. Obnažuje tělo v jeho groteskní animalitě jako nástroj rozeznívaný neovladatelnými emocemi a kontrastuje se strohým stejnokrojem davu (skvěle vystiženým venkovskou veselicí, v níž je každý vesničan oděn právě jen tou svou uniformou – a s ní ztotožněn). „Willkommen, bienvenue, welcome / im Cabaret, au Cabaret, to Cabaret.“ (18.10.2015)

Já mám bohužel až moc velkou averzi k Lize Minnelliové, abych mohl dát pět hvězdiček. Ta ženská mě prostě svým zjevem a hereckým projevem přímo odpuzuje. Ani scény z kabaretu mi nedělaly zrovna nějaké velké potěšení, protože tyhle humusáky já nemusím. Nicméně ten film byl dobrý, hořce vtipný, měl spád a hudba a písně se mi také líbily, jen ta Liza...ach jo! (29.05.2007)

Muzikály nesnáším jak mor, ale Liza Minelli je taková smršť, že na ni nelze nezírat s otevřenou pusou. Navíc slaďáky, hlavní to ingredience většiny muzikálů, se tady nekonají, takže se vrozený odpor překonává tím snáz, nemluvě o roztomilém Michaelu Yorkovi. Ale co je vůbec nejlepší, že muzikálová část je spíš vycpávkou pro skvělé drama, a to můžu za všech okolností. (19.07.2010)

Muzikál Kabaret byl mým posledním filmem v roce 2020 a nemohla jsem vybrat lépe. Muzikály miluju, je to asi můj nejoblíbenější žánr, ale snažím se na ně koukat postupně, abych se pořád měla na co těšit a nezkoukla všechny najednou. Nikdy si předem nečtu o čem filmy jsou, prostě buď se mi to bude líbit nebo nebude, nebojím se žádného žánru ani tématu. Tohle mě docela překvapilo. O Kabaretu jsem věděla akorát to, že tam hraje Liza Minnelli a že si za roli odnesla Oscara víc ani ťuk. Takže mě překvapila atmosféra předválečného Německa, která je skvěle zachycená. Scéna zpívajícího mladého nacisty mi navodila husí kůži, bylo to až děsivé, jak se k němu postupně přidávali ostatní lidé. Celkově to i hezky utíkalo, sem tam nějaké pěvecké vystoupení v Kabaretu, skvělá choreografie, obstojné písně a samozřejmě nezaměnitelný hlas Lizy. Byť muzikál nebude patřit mezi mé TOP oblíbence, jde o skvěle natočené hudební dílo. (03.01.2021)

V Nėmecku se dostávají k moci nacisté, ale lidé se stále chtėjí bavit a doufají, že je kdykoliv zvládnou. Konferenciér v kabaretu varuje před nebezpečím, ale v publiku není žádný moudrý král, který by naslouchal svému šaškovi. V čele příběhu se však rozvíjį vztah kabaretní divy a učitele angličtiny. Minnelli je jako vždy afektovaná a přehrává, navíc odhaluje svoje nepěkné tělo, ale obstojně zpívá i tančí, takže svým herecky nepříliš přesvědčivým výkonem nedeklasuje jinak výborný film. (16.12.2020)