All That Jazz

Väčšinou skôr suchársky a pod papučou pôsobiaci Roy Schneider sa totálne odviazal, aby nám ukázal, ako to asi vyzeralo v živote režiséra Boba Fosseho. Ten bilancuje svoj zhýralý život s maximálnou otvorenosťou a dostáva nás až do jeho mysle a vízií prostredníctvom snových scén s najkrajšou predstaviteľkou smrti vôbec. No a potom, že sa jej báť.... Možno námet pre slovenské divadlá, ktoré adaptovali skoro už úplne všetko.... (20.05.2012)

Film jsem viděl snad čtyřikrát a líbí se mi to čím dál tim víc. Konstatuji, že poprvé jsem se trošku nudil, protože se nejedná o jednovrstevný film. Ale je to filmový skvost, snad nejlepší z Fossovi filmografie. Naprosto geniální Roy Scheider, když ho pozorujete s tou přirostlou cigaretou máte chuť si taky zapálit. Skvělá hudba. Prostě nejlepší muzikál, který opravdu paradoxně ani není muzikálem. 100% (05.02.2006)

Obzvláště vybraná stylová lahůdka, která vedle příběhu na úrovni 8 a 1/2 nebo Vzpomínek na hvězdný prach přináší ve všech ohledech přesvědčivé zpracování s invenčním překvapením v každém doušku. Velký scénář (zajímavá spojka i k Ježíšovi z Montrealu), neexhibující a pestrá hudební aranžmá nenápadných hitovek, úcta k filmově taneční tradici, svižný střih, moderně působící taneční čísla, velký Roy, typově krásné ženy a velkolepá dívka, lehkonohý humor, velký vklad výpravy obecně. A vše protkáno rovinou nepokorného smlouvání s osudem, který je nápadně důvěryhodnější než ošetřující lékař. Film s kroužícími holubicemi nad hlavou. (31.03.2015)

Muzkál nemusí být vždycky "lehčí žánr." Chce to ale opravdu porci talentu, aby se podařilo skloubit lehkonohost muzikálové formy a hloubku temného, myšlenkově bohatého dramatu. Ale když talent je, tak jde všechno. Taneční čísla jsou precizní a nádherná, filozofování řeže do živého a není násilné. Velmi velmi vydařené dílo. (07.12.2009)

Napriek niekoľkým zhliadnutým filmom, ktoré zobrazujú ligotavú i odvrátenú stranu showbiznisu, tento na mňa zapôsobil svojou neotrelou originalitou. Našťastie to nebolo o jazze, ktorý by som asi nepredýchal. Hudobno-tanečné čísla, kvôli ktorým je film zaradený ako muzikál som viac-menej pretrpel, pretože ich americkú formu znášam iba v menších dávkach. Ale ten zvyšok, či už išlo o životný výkon Roya Scheidera alebo rýdzo filmové balansovanie medzi realitou a snením, tak ten som obdivoval. A hneď po záverečných titulkoch som si išiel na balkón zapáliť. (13.03.2012)