All That Jazz

„Bye-bye life, bye-bye happiness, hello loneliness, I think I´m gonna die...“ Fosseho studie sebedestrukce za doprovodu kvarteta Vivaldi, Visine, Dexedrine a Antacid je nevstřícná a deprimující, ale čím víc se blíží k mlhavé náruči smrti, tím víc vás k sobě poutá svou životní energií. Zákulisí showbusinessu je podáno jako pokrytecké, marnivé místo, kde se pojí děsivost s přitažlivostí. Místo, na kterém je těžké setrvat, ale ještě těžší je ho opustit.. I když se podíváte na nabitou oscarovou nominaci na nejlepšího herce v daném roce, musíte uznat, že prázdné ruce Roye Scheidera byly krádeží. Neskutečný výkon, famózní položení se do role. Ze všech jeho okamžiků mám nejraději pohled dojetí, když ho překvapí dcera s přítelkyní nachystaným číslem na „Everything old is new again“ a jeho nezvratný životní status „práce je všechno, rodina všechno špatně“ se alespoň na malou chvíli otřese. „It´s showtime, folks!“ (14.12.2018)

V roce 1979 přišly dva velké muzikály - jeden z nich u nás má masivní popularitu, druhý naopak u nás jen málokdo viděl, ale zato mnohem víc bodoval u zahraničních kritiků. Prvním jsou Vlasy Miloše Formana, druhým All That Jazz Boba Fosse, ve kterém si Roy Scheider střihl svou životní roli. Ten Roy Scheider, kterého jsem měl zafixovaného jako věčného béčkaře, a tady hraje a tančí jako o život, doslova, a je dechberoucí ho sledovat. Vlasy a All That Jazz přitom mají hodně společného - oba jsou "seventies" filmy jak ze žurnálu, dokonalé zachycení tepu doby, a oba jsou navzdory vší té rozjuchanosti trefnou reflexí stinných stránek tehdejší konvencemi svázané společnosti, a s (ne)pěkně depresivním finále. Jen Vlasy směřují od komorního příběhu k větší epičnosti, zato All That Jazz od epické fresky společnosti graduje v avantgadním zachycení podvědomí jediného komplikovaného člověka. Let the Sunshine In ve mě rezonovalo silněji než Bye Bye Life... ale ne o mnoho. 8/10 (02.07.2021)

Snad nejlepší filmový závěr, jaký jsem kdy viděla. Triumfální rozloučení režiséra se svou kariérou...a životem nenapravitelného děvkaře a workoholika poslední písní na dokonalém jevišti s jásajícím publikem......"Bye bye life, bye, bye hapiness, hello loneliness, I think he's gonna die.... I think I'm gonna die...." (26.03.2006)

Asi som mal az prilis velke ocakavania na tento film a to bola chyba. Cenim si tanecnu choreografiu a teda aj namahu, ktorou museli herci a tanecnici prejst, aby to vyslo v takejto ukazke, taktiez i myslienka alebo cesta do naruci smrti a to aj napriek tomu, ze si bol Joe Gideon v podani Roya Scheidera vedomy, do coho sa ruti. Aj napriek velkej snahe tvorcov, si ma nedokazal tento film ziskat, ako by som si to prial, ale aspon vdaka R. Scheiderovi som bol rad, ze som sa k tomuto filmu dostal. Film ziskal z deviatich nominacii 4 Oscary za strih, adaptovanu hudbu, vypravu a kostymy. Nominovany bol aj v hlavnych kategoriach ako najlepsi film, rezia Bob Fosse a herec v hlavnej ulohe Roy Scheider, avsak vo vsetkych troch kategoriach zvitazila v konkurencii drama KRAMER vs KRAMER, za reziu Robert Benton a za herca v hlavnej ulohe Dustin Hoffman. Za kameru v konkurencii ziskal Oscara Vittorio Storaro za APOCALYPSE NOW. (23.12.2019)

Muzikály jdou hodně mimo mě (byť tohle ještě naštěstí není ten příklad nejčistšího muzikálu), takže jsem zhlédnutí All That Jazz odkládal dost dlouho a ještě déle na dobu neurčitou, ale poměrně nedávno jsem z toho viděl jednu scénu a ta mi přišla tak skvěle natočená, že jsem si řekl, že to prostě musím vidět už celé. A i když si mě to v pár dlouhých muzikálových a jedné opravdu dlouhé čistě taneční scéně (kterou jsem spíš přetrpěl) ztrácelo, tak mě to nakonec naprosto nadchlo. Sice ten muzikálový formát brání tomu, aby zde vše bylo vykreslené hlouběji (což by tomu jenom pomohlo a pak by to bylo bez chyb), ale i v tomhle podání to má dostatečně inteligentní obsah na to, aby to tu formu nějak vyvážilo, i když samozřejmě dominuje víc. Po dlouhé době mě některé muzikálové scény natolik bavily, že jsem si je doslova užíval a je to vinou právě té formy, která je tak vypiplaně propracovaná, že jsem nemohl jinak, než na to nadšeně zírat. Takový cit pro detaily a všechny filmařské aspekty od kamery po samotný zvuk či jen střih a mizanscénu se opravdu vidí jen málokdy a ani se nedivím, že je ten film tak oceňovaný, protože si to prostě zaslouží. Celé to taky má neskutečnou atmosféru, která je většinu času i dost podmanivá, velkolepá a přitom nesklouzává k lartpourlartismu. Opravdu krása to všechno sledovat. Na plný počet to sice nevidím, z výše popsaných důvodů, ale dost mě to uchvátilo i tak. Silné 4* (15.04.2023)