Michael

"Toto je můj nůž a tohle je moje péro. Co chceš abych do tebe vrazil ? " "Nůž." Tento moment vidím jako jeden z nejnezapomenutelnějších. Film sice nesoudí ani se nesnaží šokovat, jen si myslím, že by mu více emocí jedině prospělo. Takhle to na mě působí příliš sterilně. I přesto že toto téma šokuje samo o sobě, postrádala jsem podrobnější propracování některých scén. Michael upozorňuje hlavně na fakt, že tento typ lidí může bez problémů zapadnout do normální společnosti. V tom případě si nikdo z nás nemůže být jistý, jestli například jeho kolega nemá ve sklepě zavřeného malého kamaráda na hraní. Tento film Michaela zpodobňuje jako docela fajn úchyla. Slaví s chlapcem vánoce, dává mu dárky, vodí ho do zoo, unáší pro něj kamarády a místo toho aby ho zabil, když závažně onemocní, jede mu koupit léky. Co se týká příběhu po faktografické stránce, vůbec bych nepohrdla háčkem obsahujícím únos chlapce. Tím bych myslím dostala dostatek informací i emocí. Prostě si představuji, že po shlédnutí filmu s takovouto tématikou budu odcházet s více sevřeným žaludkem. (06.07.2011)

Zralý, soustředěný a precizní debut castingového režiséra Jessicy Hausner a Michaela Hanekeho. Pověst, že se jedná o plagiát Hanekeho stylu je falešná. Schleinzer se svým mistrem nechal v mnohém poučit (prudký střih, chladná, analyzující kamera, televizní zpravodajství v podkresu), ale jde svou cestou. Zdaleka není tak chirugicky precizním patologem děje, nebojí se do něj ponořit, použít sarkasmus, více propojit události a nedělat jen úsečné hanekovské fragmenty náhody. Michael je strhujícím ponorem do abnormální normálonosti pedofila. Navzdory vyhrocenému tématu má uměřený a civilní tón, dokáže se vcítit a nemanipuluje. Hypnotický sled scén v závěru graduje a končí typickým střihem "do tempa" přesně ve chvíli, kdy končit má. Vedle Dresenovy Konečné uprostřed cesty jasný vrchol 46. ročníku MFF Karlovy Vary. (06.07.2011)

Studie nedobrovolného soužití pětatřicetiletého pedofila Michaela s desetiletým klukem. Film je vskutku prvotřídní díky svému konceptu - dlouhé záběry jsou střižené přesně ve chvíli před zakázanou diváckou vědomostí, protože sám divák je člověk pozorovatel kromě filmového světa i toho reálného. Práce na tomto filmu je opravdu perfektní, od minimalistického dějového scénáře až po vykreslenost ústředních postav a skvěle zahranými vybranými herci, dále chladně nezúčastněné snímání samotné kamery, které naráží na realitu a evokuje jí dojmem, že se toto opravdu neděje. [9/10] (14.04.2012)

Portrét chlapíka, který vždy slušně pozdravil. __ Michael (2011) je za mě filmem, jenž má - pakliže již nic jiného - potenciál otevřít oči těm divákům, kteří si myslí, že není nepříjemnějších scén než scény explicitního násilí (kupř. bití, znásilňovaní). Ano, násilí jistojistě drásá divákovy emoce, horko těžko ho sledovat nezúčastněné, vnitřně se proti němu nebouřit, ale troufám si tvrdit, že existují i daleko více zničující obrazy; a právě oněch film hojně využívá. Jsou to ty obrazy, skrze které se normalizuje konkrétní perverzní (patologická) situace - kupř. když Michael rodičovsky vyveze Wolfganga do zoo nebo když spolu začnou skládat puzzle. Bez znalosti kontextu naprosto nevinné situace, avšak pro toho, kdo je s kontextem obeznámen příklad dobře ukryté monstrozity všednodennosti, nutící se tázat, kolik takových synů, bratrů a kolegů může být mezi námi. 75 % (27.07.2022)

Celou dobu jsem si říkal, že je to velice dobrý hanekeovský art, doplněný o estetiku ošklivosti (prostředí, hlavní postava), ale pořád tomu do Hanekeho hodně schází. Navíc jsem pořád tak nějak tápal, jak by se to mohlo dále vyvíjet. Avšak posledních patnáct "zauzlovacích" minut naplněných hodně černou ironií mě přesvědčilo, že Schleinzer to měl sakra dobře promyšlené a je velmi nadaným žákem. (13.06.2012)