Michael

Někdy mam takovej pocit, že ty Rakušáci jsou zvláštní národ a možná na tom něco fakt bude.. ikdyž byla první hodina hrozně nudná a o ničem, tak to svým způsobem mělo pořád něco do sebe a po hodině přišel konečně nějakej zvrat.. dost depresivní a zvláštní film, ale i tak za vidění podle mě stojí.. Michael vypadal jako úplně normální chlap, ale takový můžou bejt někdy ty nejhorší.. (10.03.2018)

Prolixní děj, rigidní kamera, místy splín. Režisérovi zřejmě šlo o to, aby si divák dokreslil pokračování neřestných situací, nicméně ve mně to vyvolávalo spíše opak. Film se veze v mírném duchu a o nějakém mrazení nemůže být ani řeč. Téma je sice znepokojující, avšak můj pocit z něj je takový, že kluk je jen nedobrovolným hostem v domě osamělého muže. Zpočátku si divák může myslet, že desetiletý Wolfgang je synem Michaela, až poté zjistí, že to je jinak. Je ušlechtilé nechat na divákovi, aby si domyslel, zda kluk přežil či nikoliv, jenže ho staví do role rodičů, kteří nevědí, zda jejich unesené dítě žije nebo je mrtvé. (03.12.2016)

Dobre všetci vieme o čom film bude, už keď si ho púšťame. A celý čas "vieme" a sledujeme Michaelovu každodennosť. Ale za akým účelom bol tento film natočený? Pre koho? Nesúdi, nehodnotí, nie je to dokument, tak čo je to teda? V Rakúsku (a vlastne aj inde) sa odohrali tieto svinstvá. Načo točiť o tom filmy? A keď už, tak nech sa s tým vo filme snažíme vysporiadať a riešiť to! (07.04.2013)

Michael je pedofil... Michael je plešatý, brýlatý chlap, který něco skrývá ve sklepě a zdá být trvale v nevrlé náladě, ale zároveň přitom zvládá být svědomitý manažer v pojišt´ovně. To je vše. Následuje banalitní pohled den po dni do jeho života, ale cítíte jak nesnesitelně houstne atmosféra. Posledních pár minut, je nejsilnějších a nejhrůznějších z celého filmu... (20.10.2015)

Rakušanka Natascha Kampusch, 1998 unesena, 2006 utekla, věznitel Wolfgang Priklopil spáchal sebevraždu. Rakušanka Elisabeth Fritzl, od roku 1984 vězněná, věznitel-otec Josef Fritzl skončil v roce 2008 v poutech. Dostal doživotí. Michael a Wolfgang. A za kamerou celovečerně debutující režisér, Rakušan Markus Schleinzer. „Tohle je můj nůž, tohle je můj pták. Co mám do tebe zapíchnout?“ – „Nůž.“ Úctyhodné množství tematických náznaků a trefných filmařských „poznámek“ plně slouží k tomu, jak soužití mezi na první pohled spořádaným pojišťovacím agentem (prostě ničím vybočující chlapík od vedle, jen ty rolety by nemusel pořád stahovat a neohlášené návštěvy by měl naopak vřeleji vítat) a desetiletým hochem vypadá. I přes ožehavé téma má velmi civilní tón, nechce šokovat, i když je aktuálnější víc, než by si veřejnost přála. Podobný závěr jsem čekal, za oceánem by zřejmě matka zabouchla dveře a celou věc raději ututlala. Tady je na nás, jaký závěr si vybereme. Divák je tu nicméně už od začátku vtlačený coby pozorovatel hry s nefér pravidly, které pevně drží v ruce režisér a scénárista v jedné osobě. Ten si vybral výtečné herce a volí převážně chladné statické záběry, které sdělují jen to, co máme vidět. Zdrženlivý, soustředěný, přemýšlivý, alarmující a v každé době aktuální snímek. 80% a těsně pod vrcholem.. (06.10.2013)