Bídníci

Oprostíme li se od Hugova románu, pak Bídníky znám (míněn muzikál) už dávno v jejich anglické londýnské verzi. V devadesátých letech jsem ještě tenkrát na LP získal dvojalbum v české verzi s Vondráčkovou, Kornem, Černochem... Tu českou verzi všech těch písní znám nazpaměť a mám je moc rád. Začátek devadesátých let byla ještě doba kdy slovo muzikál neznělo milovníkům tohoto žánru sprostě. Bylo to dávno před libretními perverzemi všech těch Michalů Davidů, Svobodů, Janků Ledeckých či Gábino Osvaldo Soukupů... Říkejte si co chcete, že jim na to lidi chodí, třeba i že jim to hrajou v Žaponsku, ale s tradičním muzikálem to podle mého většinou nemá společného nic vyjma toho zpěvu serebrit a kostýmů. Děsím se co ještě bude zhudebněno. Kdo je další na ráně? Švejk? Masaryk? Jára Cimrman? Havel? Čtyřlístek? Káťa a Škubánek? Zelený Raul? --- Dnes je muzikál něčím obdobným jako správní rady státních firem pro vysloužilé politiky. Trafika. I v muzikálech se recyklují a balí do staniolu dávno vyhaslé hvězdy (třeba i kdysi zářící) nebo naopak předčasně vyhaslé ze Superstar a jiných komerčních hrůz.. Vyjma Karlína, který nabízí většinou klasiku mne o opaku zatím nikdo moc nepřesvědčil. Takže na tohle dílko jsem se opravdu těšil jako na věc čerpající ze staré školyv - byť jsou originální Les Miserables poměrně mladým muzikálem. Plejáda hvězd měla zaručit - a zaručila ! - perfektně zahraný děj (byť velmi dobře známý z románu), zajímala mne spíše ta hudební stránka a schopnost některých hvězd zpívat. Nejsem si jist, že při zpěvu patřil každému ten jeho skutečný hlas. Pokud ano tak někdy by jej bylo lepší předabovat už v původní verzi. Takový Eddie Redmay (Bird song, Pilíře země atd..), které ho mám docela rád měl hlas kastráta a byl jsem tou jeho fistulí skutečně zděšen. Mile překvapil Borat :-) a u ostatních jsme se dočkali kvalitního standardu známého i z jiných filmů který předvedla např. Helena Bonham Carter. Kdo mne dostal byl Hugh Jackman a především Javert Russel Crowe!!! Místy bylo hudební aranžmá oproti zažitému originálu změněno, ale velmi příjemně a nikde nic nevadilo. Paříž byla ztvárněna skvěle i se svým bahnem a kulisám příběhu nelze nic vytknout. Již samo úvodní galejnické zatahování vraku fregaty do doku mně dostalo. --- Ano, je to známý příběh. ---- Ano jsou to i známé písně. ---- Ano - asi je to už kýč. Ale opravdu, opravdu krásný kýč. Až jsem se divil jak moc silně ten notoricky známý příběh i melodie na mne zapůsobily. Naprostá spokojenost, krásný zážitek. Pět stříbrných farních svícnů! * * * * * (27.02.2013)

Utrpení. Je to solidní řemeslo s výbornou výpravou, kde si nezkušené divačky budou říkat "to byl po dlouhé době opravdu hodnotný a umělecký film". Kvality jsou diskutabilní, můj odpor k tomuto filmovému žánru však nikoliv. Nezachrání to ani zpívající Crowe s Jackmanem, jakkoliv dobří v daných rolích byli. Celou stopáž jsem měl dojem, že kdyby se nezpívalo, byl by to o x procent lepší zážitek. (27.01.2013)

Po rozpačitém přijetí Hooperových Bídníků jak americkou, tak českou kritikou jsem byl přesvědčený, že ten film budu upřímně a z celého srdce nenávidět. Do kina jsem šel v podstatě jen tak z povinnosti. Ale dobře jsem udělal, že jsem šel, protože mě Bídníci nakonec úplně odzbrojili a emočně odrovnali. Na začátku jsem se ještě úspěšně vzpíral, ale trvalo to asi jen tři písničky, než jsem se do děje pořádně ponořil. Zbytek stopáže už jsem si to upřímně užíval. Celkově toto muzikálové pojetí považuju za velmi zajímavý experiment - na jednu stranu špinavost, realističnost, na druhou stranu exponované muzikálové herectví, zpěv ... opravdu zajímavý zážitek. Osobně to aktuálně považuju za zajímavější a odvážnější film než přehypovanou Královu řeč, takže si na Toma Hoopera nemůžu vůbec stěžovat (a to jsem před premiérou o Bídnících uvažoval jako o zbabělé sázce na jistotu). 9/10 (15.01.2013)

Fascinující slepá ulička, vytříbená nestřídmost, která kombinuje věci, které každý ví, že se nesmí kombinovat. I mně tu irituje mnoho věcí (předně ksicht Eddieho Redmayna v jeho nejotravnější roli), ale jinak mě ta dávka špíny, kýče, patosu a subverze absolutně vtahuje. Žádný jiný takový film každopádně není a pravděpodobně ještě dlouho nebude. (20.12.2012)

Muzikál je jediný filmový žáner, ktorý plynie mimo mňa (výnimkou je iba Moulin Rouge!), takže moje hodnotenie je veľmi subjektívne. Spievané pasáže vždy pretrpím ako nutné zlo medzi dialógovými. Našťastie tvoria väčšinou menšinu stopáže. V tomto filme však tvoria 99% stošesťdesiatminútovej stopáže, a nie vždy v nich spievajú herci, ktorí by vedeli spievať (Crowe). Pre mňa boľavý zážitok, predýchaný iba vďaka perfektnej výprave a famóznej kamere, ktorá robí film priestorovo trojrozmernejším, než je vačšina 3D filmov. (13.01.2013)