Bojovník

Hneď na začiatku ma príjemne prekvapil J. Gyllenhaal. Vždy som ho mal za takého cucáčika, ktorý sa hodí skôr do póz akademických a slušňáckych (učiteľ, vedec, novinár....) a on zatiaľ v pohode zvláda zahrať aj totálneho drsňáka, potetovaného od hlavy až po päty so slovníkom obúchaného polodementa 5. cenovej skupiny. A zahral ho naozaj veľmi dobre, dovoľujem si tvrdiť, že hlavný podiel na pomernom úspechu snímku má práve on. Tiež oceňujem, že sa tu našlo vhodné využitie a vysvetlenie Whitakerovho škuľavého oka, to je ďalšie bezvýznamné plus. Samotný príbeh neponúka nič nové, čo by sme už nepoznali z desiatok podobných športových drám. Aj tu sa hrá so silnou sociálnou kartou, problémami v rodine, úmrtím partnera a samozrejme v neposlednom rade si hlavný hrdina tiež musí prejsť svojím osobným peklom aby potom jeho úsilie o lepšieho človeka bolo korunované vytúženým rodinným šťastím a dcérinou láskou. Čiže nič nové, ale aj napriek tomu ma dejová linka nenudila, za čo samozrejme vo veľkej miere môžu aj výborne a divácky atraktívne zvládnuté jednotlivé boxerské zápasy. Takže za mňa spokojnosť. 75/100 (08.10.2015)

Předtucha klasického "boxerského" filmu se v průběhu stává skutečností a Southpaw nenabídne nic moc nového či neotřelého, ať už jde o režii či scénář. Celé dvě hodiny se tak jede na lehce nadprůměrné vlně, která nabírá kvalitu hlavně díky jménu Jake Gyllenhaal, který opět předvedl maximum ze svého hereckého umu. Velkou měrou se o kladné hodnocení zasloužilo také velice dobře zvládnuté dění v samotném ringu, leč ho nebylo mnoho. /75%/ (Kino) (27.07.2015)

Tahle pohádečka mě příliš neoslovila. Samozřejmě jsem před zhlédnutím nečekal nějakou sofistikovanou záležitost. Celé to ovšem bylo tak šíleně klišoidní, tuctové a debilní, až se mi okamžiky chtělo brečet. Samozřejmě na nějaké napínavé momenty a několik roztržených obočí dojde taky, ale proč je to sakra vystavěno na tak debilní dějové lince. Děj je vyzrazen již v obsahu, takže nějaký spoiler alert nebudu vůbec řešit. Těžko odhadovat, jestli je Rachel McAdams v tomto filmu opravdu tak strašně nesympatická, nebo jsem prostě jen retard. Bylo mi řečeno, že je v fajn, takže se asi porozhlédnu po odborníkovi. Každopádně, hrozně mě iritovala každičkým svým gestem, nevěřil jsem ji jedinou emoci, a proto jsem moc rád, že jeden střelec udělal ze světa lepší místo a prostřelil ji bříško. V tom okamžiku to celé začalo být přeci jen o malinko lepší. Tedy minimálně do okamžiku, než Jake Gyllenhaala úmrtí jeho otravné manželky natolik vzalo, že se začal chovat jako psychopat, což trvalo asi 2 minuty. Tyhle role mu mimochodem vždycky šly. Smrt ženy si vyčítá, tak si snaží všemožně ublížit. Samozřejmě s manželkou v dobách své největší slávy zplodil jednu malou motivaci, takže se do ringu vrátí. Kdo by ho na návrat připravil lépe, než zoro Forest Whitaker, nejlepší trenér pod sluncem, který shodou okolností žije v té nejvíce zapadané tělocvičně a trénuje dětské potomky feťáků. Pochopitelně udělá výjimku a naučí Gyllenhaala i něco takového, čemuž se laicky říká "obrana". Vzhledem k tomu, že Gyllenhaalovi na titul šampiona v minulosti skoro stačila jako jediná obrana jeho ksicht, tak už nikdo nemohl pochybovat, že by v nervy drásajícím finále absolutně nezáživného a nudného Escobara neporazil. Docela se zarážím nad zdejším hodnocením. Ničeho výjimečného jsem si ve filmu nevšiml. Možná snad sledování Gyllenhaalova duševního rozpadu mohlo někoho okouzlit. Jinak opravdu těžká tuctovka s naprosto stereotypním schématem, která rozhodně nemá potenciál někoho okouzlit a bohužel ani příliš pobavit. (03.08.2016)

Je to dražší a více nabubřelé Million Dollar Baby s opačným pohlavím v hlavní roli a místo fyzické újmy je to ta psychická. Fuqua zapadá do mainstreamu daleko více než Eastwood a tak tam, kde si Clint scénu vypiplal svým pomalým klavírem, tupými zvuky úderů a bravurní kamerou snímající šedou tělocvičnu, tam jde na to Fuqua s ukřičeným hip-hopem a trhanými střihy. Možná by to mohlo znít jako hanění, ale nikoliv. Fuqua na sobě v poslední době zamakal, chytl pořádného dramaturga a sic má stále nudného a obyčejného scénáristu, tak jak Equalizer, tak především Southpaw u diváka generují přirozenou cestou emoce. A tak mohu směle říci, že Bojovník je režiséra nejvyzrálejší a nejplnohodnotnější film po všech stránkách od Training Day a to mohu hned hravě na to přihodit druhou paralelu, kdy podobně výrazní, jako hlavní představitelé v oscarovém hitu, kteří na sebe strhávali v podstatě celý film, jsou i zde, tentokrát trenér vs učeň. Whitaker je jednoznačně nejlepšé persona filmu, ale Gyllenhaal by si mohl svým explicitním herectvím a fyzicky náročnou rolí vydupat nejedno prestižní ocenění. Kupodivu je tak Southpaw přes všechno to klišé, předvídatelnost i jednoduché narativní vyprávění o snu, pádu, vzestupu a nalezení těch správných hodnot dostatečně autentický, upřimný a syrový tak, že bude bavit nejen jednoduchého konzumenta, ale i člověka, který chce od filmu trochu víc a zároveň je ochoten u klasických neduhů velkých produkcí přimhouřit oči a nechat se vtáhnout. (25.07.2015)

Sportovní filmy vážně nejsou šálek mého čaje. Zatímco nad fotbalem a hokejem nezúčastněně filosofuji, že vlastně nevím, co z toho nenávidím víc (zpravidla to, co zrovna běží), u boxu mám jasno. Je to agresivní, eklhaftní a naprosto odporná odnož volnočasových aktivit. Bojovník je, až na jednu drobnost, (je cynické označit násilnou smrt - ups, spoiler, jedné z hlavních postav jako drobnost, ale co už) originální a nápaditý jako příběh v písmenkové polévce. Z bídy k bohatství, průšvih, ztráta prestiže, peněz, dosavadního života a dosavadních přátel, kolikrát jsme to tu už viděli? Člověk se skoro ptá - proč to je vždycky trenér v nějaké zaplivané hnusné tělocvičně, kde se i plíseň štítí bydlet a spíš jen zdrženlivě hostuje? Jsou tam chvíle, které měly být dojemné a nebyly (zmíněná smrt jedné z hlavních postav, kdy moje hlavní myšlenka byla - takže další hnusné nevkusné šperky už neuvidíme? uffff), jsou tam okamžiky, které jsem prakticky doslova čekala (a samozřejmě, že jsem i slzu uronila, což neznamená, že mi tyhle prvoplánově citově vyděračské věci nejdou bytostně proti srsti, brečící malé dítě, fakt hnus, rozbrečte mě monologem ke starému dubu, jako svého času Bondarčuk, a řeknu, že jste dobří), není tam rozjuchaný závěr, kterého jsem se bála. Jsem ráda, že s konečnou platností bylo odhaleno, že box je něco jako šachy. Je to srovnání, které se pro hlubokou filosofii jednoho a druhého dere na jazyk a nerozumím tomu, proč to není více zdůrazňováno. Pohlédněme pravdě, a Jakeovi Gyllenhaalovi, do očí, (nebo do toho jednoho, do kterého mu ve filmu pohlédnout jde, druhé prakticky nevidíme). Bojovník není žádný převrat, je to solidně odvedené řemeslo, které sem tam vykřeše malou jiskru emocí. Jake se mi víc líbil, když krotil horu, než když předváděl svou obranu spočívající v tom, že strkal hlavu soupeři do rány. Pokud jsem ale Warriorovi, což je nehorázně tupý film obsazený tupými ksichty, u nichž chápu soupeřovu snahu přeformovat to na něco jiného, třeba na karbanátky, dala hvězdy dvě, nebylo by fér Bojovníka hodnotit stejně, protože tady jsem hlavnímu hrdinovi nepřála smrt pomalou, strašlivou a krutou, ale kromě toho sportovního úspěchu, o který tu nakonec jde až v druhé řadě, jsem mu zcela upřímně přála, aby vyhrál ten zápas, který opravdu něco znamenal. (04.08.2015)