Režie:
Takaši MiikeScénář:
Kikumi JamagišiKamera:
Nobujasu KitaHudba:
Rjúiči SakamotoHrají:
Ebizó Ičikawa, Eita Nagajama, Hikari Micušima, Kódži Jakušo, Naoto Takenaka, Munetaka Aoki, Hirofumi Arai, Takaši Sasano, Baidžaku Nakamura, Kazuki Namioka (více)Obsahy(1)
Režisér Takashi Miike natočil po úspěšném snímku Třináct zabijáků (2010) další remake slavného japonského snímku z 60. let. Příběh samuraje, který ve snaze zachránit vlastní čest žádá o možnost spáchat harakiri, je propracovaný nejen vizuálně, ale i z hlediska psychologie postav a celkové dynamiky vyprávění. Za pozornost stojí nejen herecké výkony (Ebizo Ichikawa jako samuraj Hanširo), ale i skvělá hudba Ryuichi Sakamota. (Febiofest)
(více)Videa (1)
Recenze (52)
,,PŘEDSTÍRAT SEPPUKU JE TEĎ V MÓDĚ. SAMURAJ VYŽADUJE AUDIENCI V DOMĚ PÁNA, ŽÁDAJÍC O VYUŽITÍ JEHO PROSTOR PRO HARA-KIRI, I KDYŽ TO VŮBEC NEMÁ V ÚMYSLU. TRIK SPOČÍVÁ V PŘIVEDENÍ PÁNŮ DO KOMPROMITUJÍCÍ SITUACE A ZÍSKAT ALMUŽNU“..... /// Chápu, že ta mladší – rozmazlená generace netouží čumět na ,,zrnícího“ Nakadaie. A jestli se rozhodl Takashi Miike k obrodě mládeže, je z tohohle pohledu dobře, že po Třináctce spáchal Harakiri. Ta síla příběhu zřejmě nezestárne. My starší můžeme ocenit modernější ,,dřevěnou“ kuchačku, (která (bych tak řekl) patří mezi nejemotivnější samurajský scény vůbec), ti citlivěji založení zase možná (ne)ocení detailnější pitvání se v Miho a Motomeho sračkách. Svorně ale můžem žasnout, jak je to ,,vymazleně“ udělaný. Hmm, když vona ta klasika má v sobě určitý kouzlo. Ale jestli se deš nechat vykuchat poprvý, zřejmě prožiješ (aspoň malej) samurajskej orgasmus. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Červený brnění je chloubou našeho domu. 2.) Na lidský utrpení vydržím čumět hodiny (hodinu). 3.) Samurajskej film? To jsem ještě neviděl! 4.) Thx za titule ,,mindhunter29“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** ()
Takashi Miike opět dokazuje, že je schopen přijmout pomalý styl vyprávění, který je pro samurajské filmy tak tradiční. Estetika feudální doby je v jeho filmech v podstatě dokonalá a v tomhle případě se opět jedná o výborný dramatický kousek. Navíc je zde seppuku, které se vám skutečně dovede zapsat do paměti. A to jsem si myslel, že už jsem jich ve filmech viděl dost. ()
Tento remake nutně vyvolává otázky o potřebě přetáčet snímek, který je známou japonskou klasikou. První rozdíl - Smrt samuraje je v barvě. Druhý není až tak patrný – totiž že je natočený ve 3D formátu. To zde většinou znamená, že dění, předměty či osoby nevystupují (nerýsují se) z plochého plátna, ale spíš jsou zanořeny hlouběji a dozadu do prostoru. Celková kompozice má velkou hloubku s velkou ostrostí. Sem tam je jasně patrné prostorové vydělení některé postavy vůči okolí (minimálně se dopředu rýsuje něco jiného - trám, větve, padající sníh). Podle mého nejde o typický 3D snímek, když 3D zobrazení jako takové tu nemá jednoznačně nosnou úlohu. Nejsilnější je tak ve chvíli, kdy je jednoznačně placatý a iluzi prostoru vyptvaří kompozice obrazu (stejně dobře to fungovalo i u 13 zabijáků). Samotný příběh se nepřekvapivě drží originálu, ale dává větší prostor vztahům jednotlivých postav (např. rozvíjí příběh Miho a Motomeho) a tím vyznívá mnohem melodramatičtěji než citově úspornější originál. Navíc jedna ze závěrečných situací vyznívá mnohem trpčeji. (Když rodina obdrží mince, které, pokud by je obdržela dříve, mohly být znakem soucitu, ale v této chvíli jsou jen pokryteckým gestem…). Takto plní úlohu nikoli revolučního filmu (ve smyslu použité techniky), ale výborně dovyprávěného a zahraného příběhu pro mladší generaci, která nezná dokonalý originál. ()
Pasáž, kde se snaží diváka přiklonit na misky vah manžela, co zkoušel zoufalou cestou získat peníze pro rodinu, je přespříliš zdlouhavá. Jinak úžasná zápletka. Skvěle zpracováno. Obnažení cti kodexu samurajů a změny perspektivy vnímání příliš tvrdých zákonů, které se klade na samuraje, kdy je třeba dát stranou morální a etické cítění. Zajímavá studie starého Japonského pojetí cti. ()
Dôstojný remake slávneho Seppuku (1962) od Kobajašiho. Aj keď ide o krajší a oku lahodiaci vizuál, oproti pôvodnej verzii tu bolo viacero zmien, ktoré podľa mňa skôr filmu uškodili ako pomohli. Tiež tu chýbal famózny Tacuja Nakadai, ktorému sa Ičikawa ani náhodou nevyrovnal (aj keď nebol zlý). Hĺbka podstaty krásnej myšlienky filmu síce ostala zachovaná, ale ten spôsob prezentácie už nebol taký dobrý. 79/100 ()
Galerie (63)
Zajímavosti (1)
- Vôbec prvý film, ktorý bol v oficiálnom výbere na filmovom festivale v Cannes premietnutý v 3D. (misterz)
Reklama