Zátah: Vykoupení

Ano, už i česká benga dobře ví, že lézt do průhledného paneláku v Chánově bez potřebné palebné podpory si místní "potřební" obyvatelé vyloží jako svolení k urychlené defenestraci dotěrných policejních orgánů. Naneštěstí v dnešní době pravdy, lásky a multikultury není důvodem k sankcím, pokud zfetovaný morgoš vyhodí dávno vyskleným oknem veřejného činitele (natož úplně obyčejného, neveřejného občana). Za takový zločin totiž může toluen, špatné dětství, xenofobní společnost, co má pramálo pochopení pro cizopasníky a nedává ze svých platů dost štědré sociální dávky... každopádně není v nejmenším odpovědný onen vrhač policistů! Proto nám, odporným rasistům s odporem k asociálnímu chování, musí k ukojení krvelačné touhy po spravedlnosti stačit indonéský akční film, ve kterém nekompromisně řádí subtilní ušatý Asiat, drsnější než Chuck Norris a agilnější než Mistr Yoda. Co se choreografie týká, pak šlo o balet podle mého gusta, ale jinak doporučuji těsně před sledováním někam odložit mozek - potřebovat ho nebudete a jen by vám u "Zátahu" překážel. 70% (23.07.2012)

Škoda rány, která padne vedle!! Čistokrevná rubačka, která neví, kdy přestat a když už se začne přeci jenom zajídat, předhodí nenasytnému divákovi další porci nekompromisní řežby, kdy postupně s dějem opadávají výstřely a létající ledničky a ke slovu přicházejí nože, mačety nebo holé nohy a ruce. Všechna čest choreografii. Herci jdou co se fyzického výkonu na dřeň, hlavního klaďase jakoby údery protivníků motivovaly ještě k vyšším obrátkám. Právě živočišný tah na branku, který mi chyběl třeba u Ong-baka (bavil neošizenou fyzickou akcí, ale nudil opakovanými záběry a mizerným feelingem), je tu poctivý s každou ránou. Děj je jasně nalinkovaný – velký barák, policejní jednotka a banda vrahounů, kteří se nehodlají vzdát. Videoherní koncept pak vydrží až do horních pater, kde na přeživší čeká slušný záporák s výbornými poskoky (démonický Yayan Ruhian zvlášť). Žádné vykecávání, jen jedna lekce anatomie za druhou a divák si užívá, klaní se poctivé dřině a oceňuje přehledné záběry. Neučesané, hektické, zoufalé i brutální. Vedle tohohle vypadá takový Van Damme s hezoučky nasnímaným, efektně sestříhaným a lahodně vypadajícím výskokem jako malý skřítek schovaný pod dekou. (16.07.2012)

Dlouho očekávaný akčňák je tady, a s klidem můžu potvrdit, že je to fakt nářez. The Raid je testosteronem nacpaná jízda, neutuchající akce od začátku do konce. A ta je poměrně brutální, jelikož se kromě samopalů hojně využívá bodných a sečných zbraní, takže ty špinavé a krví zbrocené chodby podle toho vypadají. Hlavní hrdina to tu mlátí, láme a řeže hlava nehlava, své nepřátele nelikviduje po hrstkách, nýbrž po tuctech. Výborná je i postava zabijáka, co si vraždění policistů náramně užívá, a v závěru předvede neskutečný fight. Samozřejmě, má to svoje mouchy (třeba neustále třesoucí se kameru i při bitkách, tudíž se člověk může chvílemi ve všech těch rychlých úderech trochu ztrácet), ale ty jsou proti kladům vážně minimální. (28.05.2012)

Poprvé mě indonéská kultura udivila z hlediska hudby, respektive metalu, kdy jsem se dozvěděl, že indonéské metalové kapely jsou striktně fašistické. Když jsem viděl film Serbuan Maut neboli The Raid: Redemtion, zjistil jsem, že ti drobní Indonésané mají i sklony k docela brutálnímu a skálopevnému přesvědčování diváka, že mnozí místní jsou prostě neskutečně odolní lidé. Že mají místo pěstí buchary a žebra z ocele, a že v Indonésii se dají sehnat neskutečně kvalitní zářivky, které prostě neprasknou, ani když je narvete tomu malému hajzlovi do krku. Když pominu, že si z filmu odnese divák jen to, že fízlové jsou všude stejný svině, musím podtrhnout, že je to opravdu našlapané skvělými bitkami a přestřelkami. Jakoby se člověk ocitl uprostřed nějaké videohry. (05.06.2012)

Jakarta. Nábojů nekonečno (dokud si to scénář žádá), mačeta jako základní vybavení kuchyně (až na pokoj 726, tam maj jen špachtle a lžičky) a činžáky plný feťáků, který jedou karate (dobrá, tak Pencak Silat). Pitomý příběh lemuje fascinující souboje s exponenciálně rostoucí neschopností účastníků zemřít po rozdrcení lebky nebo zaražení ohryzku do krku. Umíraj tam děti, teče spousta krve a vše končí úsměvem od ucha k uchu. U mě dobrý. Nekoukejte na to s anglickým dabingem. (24.12.2014)