Do naha!

Do naha! není ani tak komedie o následcích úpadku průmyslu, jako o krizi tradičního (stereotypního) pojetí mužnosti. Sheffield, město dříve spojené s těžkým průmyslem a tedy bašta tvrdě pracujících mužů, je na kolenou, a zatímco pánové hrají karty na úřadu práce, ženy výdělečně činné atakují dříve výsostně chlapská území (onen pánský klub), aby si užily striptérskou podívanou. Ironie a realita v jednom. Ženy se tu ale jinak moc neřeší. Jejich jediným úkolem je hrát více či méně problematické partnerky (tolik k oné emancipaci), protože žena bez vztahu k některému z hrdinů se tu nevyskytuje. Muži jsou tu ale "zženšťováni". Gaz je zběhlý v šití, Dave má problémy s přijetím svého těla, Gerald používá solárium. Kůň se těžko smiřuje se svým stárnutím (a dopady své přezdívky), Guy - jediný s "ideálním" mužským tělem je gay, a konečně Lomper stále žije s matkou (a je gay). Pánové se tedy uchýlí k řešení opět tradičně přisuzovanému ženám - striptýzu. A světe div se, ona se většina problémů nějak vyřeší. Kromě toho jediného, který ke všem událostem vlastně vedl - nezaměstnanosti. Protože na konci nedostanete happy end a dodatek, jak se měli spokojeně dál. Film končí na vrcholu, triumfu, který trvá jedinou noc. Co bylo dál? Domyslete si. (15.10.2014)

A půl. Bravurní kousek britského humoru s výraznými herci, hláškami prošpikovaným scénářem a jednou humornou scénkou za druhou. V čele bandy nezaměstnaných kamarádů, kteří se potulují, kde se dá a snaží se všemožně přežívat své bídné sociální či existenční situace, neústupně stojí Robert Carlyle. Již několikrát mě o tom dokonale přesvědčil a ohlašuji tedy opět. Ten vzrůstem malý, hubený, jaksi kostnatý a jakoby neuroticky roztržitě působící skotský chlapík je doslova herecký "diablik". Chameleon. Jeho herectví je vždy tak osobité a dokonalé, že je až nerozpoznatelné. On dokáže být nejspíš kýmkoliv, a když je na obrazovce, tak mi přijde, jako by ho kamery absolutně nezajímaly. On je prostě tou postavou, kterou ve filmu má být, doslova se do ní "vsákne", šlápne na plyn a do konce filmu jede bez zastávky. (10.01.2011)

Jedna z mých vůbec nejoblíbenějších komedií. Typově to rozhodně není crazy komedie á la Bláznivá střela nebo kousky bří Farellyů. Lidé se tu chovají jako lidé, dělají nic moc práci (pokud ji vůbec mají) a do toho se objeví šance vydělat něco málo peněz mužským striptýzem. Scény, které rozhodně stojí za to: Tanec na Donnu Summer ve frontě na pracáku, výběr členů s otázkami typu "A proč ti říkají kůň" nebo "Proč bychom tě měli vzít, když tancovat neumíš - máš ty vůbec něco zajímavýho?". A potom jejich nakoukávání Flashdance..... (24.04.2007)

Uvědomoval jsem si tíživý sociální podtext, užíval si břitký anglický humor, vychutnával solidní herecké výkony, ale nechytlo mě to. Když o tom přemýšlým, nejspíš to bylo málo absurdní, abych se mohl nad některé hlouposti povznesl a současně moc střelené, abych tomu mohl věřit. Co musím ale rozhodně pochválit, je vkusnost provedení. (02.10.2007)

Hodně hořká komedie a zároveň silný lidský příběh o tom, že naděje umírá poslední. I když film díky prostředí působí dost syrově, humor je nenásilný a typicky britsky inteligentní. Dnes již kultovní striptýzové číslo na závěr je výbuchem legrace, stejně jako posledním bojem šestice mužů vrátit si svou ztracenou hrdost a čest. 100%. (28.09.2012)