Válečník

Silný, nezapomenutelný zážitek, bohužel poněkud zazděný prapodivně přepáleným závěrem - a dost to celé kazí ten Marty Stu s kopím - Yeo-sol mezi všemi těmi sice šablonovitými, ale tak nějak uvěřitelnými a zemitě bytelnými postavami působí jako otravný rozevlátý spratek, který přišel "ukrást show" - a navíc je zahraný tak bezkrevně, až to skoro bolí (sorry, pane Jung). 8/10 (22.02.2011)

Kórejská produkcia sa po dlhom čase uviedla s historicko-vojnovým veľkofilmom vo veľmi pozitívnom svetle a najmä úrovňou spracovania zaskočila aj mňa. Z histórie ázijských dynastií toho veľa neviem, takže sa mi často plietli, našťastie historické fakty neboli hlavným zdrojom príbehu. Príbeh je už klasikou v tomto žánri, navyše príbeh o odvahe a iných ľudských cnostiach si aj popri neskutočnom náreze akčných scén zachováva svoju hĺbku a myšlienku. Občas trošku povrchné a monotónne, sentimentálne scény (nebolo ich veľa) nie vždy prispeli k atraktivite. Každopádne ale vojenské sekvencie mazali všetky negatívne dojmy a záver bol skvelý. 80%. (23.04.2009)

Znamenitě natočeno, jak už jsem poslední dobou na východoasijské filmy zvyklý. Působivé bitevní scény, svižná kamera, daleko krutější a syrovější než třeba Hrdina nebo Klan létajících dýk. Ale opět ten příběh. Zbytečně překombinovaný a na konci pořádně natáhnutý, že už jsem měl sto chutí to utnout a nekazit si dojem z první poloviny filmu. (03.05.2005)

Kdo je vůbec v tomto (super)hrdinském eposu oním válečníkem? Snad bývalý otrok a největší bijec, jakého kdy Korea spatřila? Nebo generál, který sice bojuje obstojně, ale jemuž by strategické schopnosti i Xerxes záviděl? Třetím v nabídce je hrdinný kapitán, mistr lučišník, kterého všichni berou jako největší autoritu. Tohle dilema bych nechal stranou a vrhnul bych se rovnou na film samotný. Já miluju poetiku asijských filmů o bojovém umění, ale tady až na šikmé oči a fajn asijskou hudbu nebylo východní filmové krásy ani za mák. Což pro mě znamená zklamání. Bojové sceny se fakt povedly (když opomenu nadlidský výkon pana kopí, který jsem mu střídavě věřil a střídavě ne), krev v nich stříká, umírají hlavní i vedlejší postavy, ... Ale co ty herecké výkony? Pár z herců tam vážně přehrává o sto sedm (o sto šest nestačí). Tohle se filmu dá ale odpustit, kupa amerických "hitů" to má podobně, takže je nasnadě, zda dát tři nebo čtyři hvězdy. Naštěstí je tady velké klišoidní a kýčovité finále s debilními obrázky na jednoho umírajícího Korejce za druhým, na opakující se jev, kdy bojovník zachraňuje stařenku/dítě/mnicha/dosaďte si sami, a konečně superdojemný závěr jak jinak podbarvený nějakou tou asijskou pop odrhovačkou, která kazí i ten dojem z pěkného soundtracku. Stojí za to vidět, ale nemá cenu to vyhledávat nebo dokonce vidět víckrát. (14.11.2010)

Velkolepá podívaná a asijském stylu - což zde myslím naprosto neutrálně. Film ani příběh nejsou hloupé a milovníci historických válečných scén si přijdou na své. Na co si však jako divák z jiné části světa nějak nemohu (ani se nesnažím a vůbec mi to nevadí) zvyknout, je ten patetický a agitační styl, který má cílového diváka za každou cenu edukovat a vychovávat. Navíc tato agitka přichází v přehnaně zkrvaveném hávu. I ta krvavost je, jak se v dokumentech z natáčení ukazuje, samoúčelná. Šlo o to dokázat, že korejský filmový průmysl je schopnostmi produkce a filmových řemeslníků srovnatelný se svým americkým protějškem. (08.07.2010)