Do Říma s láskou

První viděný Allen po dobrých 12 letech, nepočítám-li loňskou reprízu obzvláště oblíbené Lásky a smrti, která nedopadla moc dobře (z kdysi "geniálního díla" mi zůstal převážně pocit nekonečně opakovaného fousatého vtipu). Od kdysi milovaného a sjížděného, ovšem nikterak mládnoucího tvůrce jsem tedy tentokrát už příliš neočekával a to je dobře. To Rome with love (s patřičně dvojznačným názvem, takto do češtiny nepřeložitelným) je zábavička přestylizovaná a překlišovatělá sice záměrně a adekvátně, jenomže ona přestylizovanost etc., spolu i s vtipnými motivy satirickými, jejichž velkorysá rozmáchlost je ale poněkud mělká (a dosahuje sotva tam, odkud tvůrci jako třeba Buňuel teprve vycházejí), vytváří upřímně plochý naivní spektákl, který (na rozdí i od mnohých filmů, jež hodnotím hůře) nemám důvod vidět někdy znovu a pokud jde o vás ostatní, není celkem důvod, proč byste tomuto filmu měli dát přednost před některým jiným. A to ještě nemluvím o samotném Woodym: Nuže hned jeho nástup mi působil značné rozpaky. Ano, už dávno ti všichni tu multineurózu věříme a na ni přísaháme, tak už by snad bylo na čase sdělit světu i něco jiného... Ne - jakobych ho vypnul včera, cpe to do mě znovu, stále stejně, jen o další generaci starší. Do vlastního filmu ne a ne vklouznout, jakoby tam byla vložena série jeho typických skečů. Ostatně s celkovou koncepcí si zjevně příliš hlavu nelámal. Navíc, jakkoli vypadá pořád dobře, zdá se mi, že jako herec už za moc nestojí. Ale na druhé straně je fajn, že Woody Allen je pořád Woody Allen. Přece jen to nedopadlo tak špatně, jak jsem čekal, regres to byl příjemný a že bych se vůbec nebavil, to jsem se tedy zase bavil. Woody to ještě pořád umí rozehrát a jestli chci někomu věřit tento druh spektakulární nostalgie, tak jemu. Za čtyři pětky v Aeru to nebyla tak špatná investice a závěrečná scéna s kapelou ("cantááre") činila to stávající okolní pražské vedro docela dobře římsky obyvatelným. (10.08.2013)

Woody překvapil s touto komedií. Mile překvapil. Chtěl jsem na to jít do loni kina, ale když jsem zjistil, že se jedná o povídky, tak jsem raději nešel. A to byla chyba, poněvadž jsem se nesmírně bavil. Scény byly natolik komicky zpracované, až jsem žasnul. Je to umění, posílám panu Allenovi pochvalu a pět hvězdiček k tomu. (22.12.2012)

Povedený film Woodyho Allena. Dlouho, dlouho jsem se Allenovým filmům vyhýbal (nevím proč), ale nedávno jsem to změnil a po velice povedených filmech jako Kasandřin sen a Půlnoc v Paříží, jsem si pustil i Do Říma s láskou a opět dávám 4 hvězdičky. Všechny příběhy v tomto filmu byli velice povedené (až na jeden), obzvlášť se mi líbil příběh Roberta Benigniho, ten byl fakt super, musel jsem se u něj celou dobu smát, fakt perfekní! :-) Naopak příběh Jesseho Eisenberga, Ellen Page a Aleca Baldwina se mi moc nelíbil, hlavně jsem nechápal, co tam celý film dělá Alec Baldwin, ten tam byl totálně zbytečnej. Jinak ostatní příběhy byli hezké a Woody Allen jako herec také zahrál dobře. A co je potřeba také zmínit, tak krásu Penélope Cruz, ta byla neskutečně sexy!!! (07.12.2014)

Podle mě se to povedlo. Bylo to by to takové obyčejné, kdyby zde nebyla i mezi herci jazyková bariéra. Navíc, tento snímek drží na nohou výběr skvělých a sympatických herců a hereček. Atmosféra je skvělá, už jenom tím, že Řím je město památek a všichni si užívají své životy jako na dovolené. Děj rozhodně není nudný ani neutíká pomalu, jak by se zdálo. Jediné, co mi vadilo, že to nebylo příliš vtipné, ale spíše romantické a vážné, i když lehce to vyrovnával muž zpívající ve sprše - to je opravdu originální a také kecy samotného Woodyho. (10.11.2012)

Průhledná, vyprávěním jen chabě opodstatněná snaha protlačit do filmu maximum záběrů malebných římských uliček a turisticky atraktivních lokací – pokud už je tematizován italský způsob života, pak bez nadhledu, perspektivou člověka nekriticky nadšeného vším italským (jídlem, operou, památkami i jazykem, který spadá mezi pár aspektů činících sledování snímku snesitelnějším). Minimum vtipů, nad kterými je třeba přemýšlet (i nad těmi nemnoha lepšími hláškami, které si Allen nechal pro sebe, je lepší moc nedumat) – častěji někomu něco „legračně“ spadne nebo je s někým přistižen in flagranti a úplně nejčastěji, tj. po většinu filmu, se prostě nic směšného neděje. Rezignace na složitěji vystavěné vyprávění – povídky kromě města a tématu lásky nic nespojuje, nijak se neprolínají, vzhledem k jejich různorodé míře fantastična by více smyslu dávalo, kdyby jedna následovala po ukončení předchozí. Nestydatý sexismus v zacházení s ženskými postavami – plastičtější hrdinky (Greta Gerwig, Judy Davis) dostaly výrazně méně prostoru než náruživá Anna, povrchní Monica a prostinká Milly, pro které představuje intimní sblížení s nedávno poznaným mužem stejně přirozenou náplň dne jako ranní hygiena. Ohrané zápletky i sdělovaná moudra – pakliže budete dost shovívaví, abyste přijali, že nám Allen filmem sděluje něco jiného než „navštívil jsem Řím a bylo mi tam krásně“. Přebytek allenovských neurotiků, nejspíš ve snaze ušetřit čas vymýšlením nových charakterů – tři roztěkané mužské postavy jsou na jeden film příliš. Výsledek? Nejslabší komedie Woodyho Allena (a to jsem viděl i Co je nového, kotě?). 50% (19.07.2012)