Do Říma s láskou

Zpočátku trochu hektické a neuspořádané, ale poté se z toho vyklube satirická bláznivina pojednávající o pomíjivosti. Nejlepší byly určitě epizodky s Robertem Benignim (slavný Leopoldo Pisanello) a Fabiem Armiliatem (sprcherní pěvec). Ostatní příhody taky nejsou špatné - zaučující Cruz či podléhající Mastronardi, mentor Baldwin, nepoučitelný Eisenberg či přelétavá Page - snímek prazvláštní silou drží pohromadě a nakonec se mi i dost líbil, ale i tak už se těším, až Allen zase přičichne k něčemu přemýšlivějšímu a dramatičtějšímu - věřím, že na to stále má! (14.10.2013)

Čekal jsem víc. Od Woodyho bych si dovedl představit daleko atmosferičtější příběh a vykreslení Říma, což je bezpochyby jedno z nejkrásnějších a nejromantičtějších měst v Evropě, snad i na světě. Na komedii jsem tam postrádal více lepšího a inteligentnějšího vtipu a na romantický film více příjemné romantiky - ne jen samé podvádění. Potěšily tak pouze herecké výkony, Řím a hudba. (25.09.2013)

Nepatřím k nekritickým obdivovatelům Woodyho Allena. Chtěl jsem nějakou nenáročnou komedii. Začátek je neslaný nemastný, změní to až příchod Penelope a následně Ellen, které jsou příslibem zábavy. A některé okamžiky se vážně povedly. Filmu navíc moc prospívá, že Allen dokáže ve správnou dobu šokovat. Jedná se o několik nezávislých příběhů, které se někde protnou. Líbí se mi poselství filmu – každý člověk chce to co nemá; příležitost dělá zloděje. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 6 | hudba 5 | humor 3 | akce 0 | napětí 0 | pustil bych si znovu 6 (24.04.2013)

Woodyho nový počin je vtipnější než většina jeho filmů, a vtipnější než všechny jeho nové filmy. Něco málo se nepovedlo (přesně asi čtvrtina), ale zbylé tři čtvrtě a Allenův návrat před kameru zaslouží absolutorium. (S)prostý vzkaz všem: pokud Woodyho Allena nemáte rádi, na jeho filmy (už) nechoďte. Více v externí recenzi pro kult na konci srpna. (20.07.2012)

Pár dobrých allenovských vtípků (nejvíc mě dostala hláška "Monica...even the name is hot!" a nebo ta o Slečně Julii), ale jinak je to těžce průměrný, ve druhé polovině až podprůměrný pokus o...o co vlastně? Oslavit Řím a předvést brutálně staré klišé o tom, kolik "malých" příběhů skrývá velké město? Neschopnost Allena ukázat cokoliv typicky italského, aniž by se snížil k otřepaným klišé o tomto národu (už jenom to, že "žhavou" Italku hraje Španělka - prostě proto, že vyhovuje Allenovým představám o žhavé Italce) mě překvapila víc než dost. Dobře, oddechovka nepotřebuje průlomové myšlenky, měla by však držet pohromadě a fungovat, což se tady, na rozdíl od Barcelony a Paříže, rozhodně nepovedlo. (19.02.2014)