2 dny v New Yorku

Prvý film bol neznesiteľná neznesiteľnosť, druhý je vcelku vtipná neznesiteľnosť so solídnym tempom. Dôvod vidím vo väčších režisérkinych skúsenostiach v....réžii a asi aj v živote. Postavy nie sú z nášho sveta, takže ak by ste chceli hľadať vo francúzskej rodinke ako ekvivalent niekoho z väšho okolia, tak prvoplánové postavy nenájdete. Ale občas dokážu priniesť vtipný moment. Delphy sebavedomo pracuje s motívmi, čím ma príjemne prekvapila. Taká smrť je na každom kroku. No a ak chcete vidieť film, kde je najsympatickejším človekom Chris Rock, tak tento je na sto pro jediný. (21.12.2015)

Pošetilý franzúzky chaos v New Yorku nebol tím pravým orechovým pre mňa. Možno sme s Julie na inej vlne humoru, a toto mi jednoducho nesadlo. Bolo to viac otravné než zábavné, a jediné zaujímavé situácie vyprodukoval Rock v rozhovoroch s Obamou. Veľmi slabý filmík ktorí vážne nestojí za pozornosť. Paríž bol predsa len lepší ... (06.11.2012)

Přirozenost Linklaterových (nebo dokonce Rohmerových?) klábosivých, přísně racionálních filmů byla upozaděna ve prospěch introspekce tak důsledné, že se rozumovému uchopení vzpírá, čím má film blíže některým Allenovým výletům do světa fantasy. Oklikou Delpyová do děje vnáší faustovský motiv se zaprodanou duší a Vincenta Galla, který protentokrát zůstal sám sebou (což neznamená, že byl méně divný než obvykle). Rozporuplný závěr vnímám jako logický posun v protagonistčině vývoji. Navíc jde o posun zohledňující celospolečenskou atmosféru nejistoty. Marion už nespoléhá na podporu, která přijde z vnějšího světa (tedy od partnera). Pochopila, že spásný bod musí objevit sama v sobě. Duchovní rovina filmu nedominuje, jenom jej zajímavě, třebaže ne úplně elegantně, rozšiřuje nad rámec nezávislé konverzační komedie. Motorem druhých 2 dnů jsou stále agresivní dialogové výměny obohacené o prvek jazykového neporozumění. Hyperbolizovaná neomalenost francouzských návštěvníků přivádí humor až na hranu vkusnosti. Nemají zábrany a zůstávají sami sebou, čím jsou sympatičtí i nesnesitelní zároveň. Totéž by se dalo vztáhnout na film jako takový, nikoli však na Chrise Rocka, který překvapivě neexhibuje a z celého toho panoptika nakonec působí nejrozumněji. I když zrovna zaujatě konverzuje s papírovým Obamou. 75% (18.05.2012)

Neviděl jsem "2 dny v Paříži", což je asi zásadní informace, i když myslím, že to zase tak moc na škodu není. Vlastně bych asi ani nepoznal, kdyby se tam nemluvilo o nějakém Jackovi, s kterým hlavní ženská postava (zároveň i scénáristka a režisérka Julie Delpy) chodila a s kterým byla očividně "2 dny v Paříži". Teď má ale nového přítele, kterým je Chris Rock. Musím říct, že tahle uřvaná huba mi sedí. Je vtipný a není zbytečně teatrální, když to není potřeba. Místy je hodně civilní, hraje, nepřehrává a za to jsem vždycky velmi rád. Navíc tahle komedie má ještě jedno plus. Dělá si srandu z Francouzů. Ona si jí teda dělá i z Američanů, ale osobně mě vždycky potěší, když si někdo trochu, i trochu víc utahuje z mrkvičkářů. Humor je v této komedii hlavně konverzační, i když takový prohlídka na letišti, ta je také výborná. Závěr filmu není nijak zásadní, je zde zase jedno morální poselství, ale je o něco snesitelnější, než jak tomu bývá ve filmech Adama Sandlera. Film se nese v příjemném duchu a příjemný pocit z něj budete mít i na konci, což si myslím, že je hlavní deviza. Není to nic, co by vám změnilo život, ale na hodinu a půl to příjemně zabaví. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/01/tobruk-valcik-s-basirem-2-dny-v-new.html (04.03.2013)

stejně jako u 2 dny v Paříži mi film přijde dost podhodnocenej, nutí mě to přemejšlet, proč asi. možná to, co mi připadá jako skvělý - na jedný straně civilní pohled s neambiciózním námětem, a na druhý spousta lidí se svejma malejma podivnostma, který právě v takhle nastavený, "přiměřený komedii", vyniknou - můžou na někoho působit jako rušivá nekonzistence. možná taky humor, kterej není ani třeskutej, ani intelektuální, nemusí přijít divákovi jako správně namíchanej, ale prostě nedotaženej. no, možná, u mě to ale zafungovalo. (02.01.2013)