La Haine
Hate
Nenávisť
Režie:
Mathieu KassovitzScénář:
Mathieu KassovitzKamera:
Pierre AïmHrají:
Vincent Cassel, Hubert Koundé, Saïd Taghmaoui, Benoît Magimel, Édouard Montoute, François Levantal, Karin Viard, Peter Kassovitz, Vincent Lindon (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Žid Vinz, Afričan Hubert a Arab Saïd bezcílně tráví své dny v betonovém prostředí předměstí a dávají francouzské imigrantské populaci lidské tváře. Nenávist, milník současné francouzské kinematografie, je odvážným, znepokojivým a vizuálně výbušným pohledem na čtvrti „banlieue“ na předměstí Paříže. (Film Europe)
Videa (2)
Recenze (180)
„Nenávisť”plodí ďalšiu nenávisť, a tak sú už minimálne hneď tri ? Vznikla na základe toho, že inšpektor miestneho komisárstva sa trochu neovládol pri svojej bežnej rutine, keď kontroloval mladého chalana Abdela Ichahu, "nechtiac" ho následne vážne postrelil, teraz v kritickom stave leží v špitáli Saint-Georges, a tak na predmestí des Muquets dochádza medzitým k demonštráciam, ktoré v noci poriadne nabrali na sile, kedy ťažkoodenci doslova vzdorovali proti nasrdeným demonštrantom, medzi ktorými bol aj Vinz, čo našiel .44 Magnum revolver, a teraz už iba čaká na to, ako sa vlastne vykryštalizuje Abdelov zdravotný stav ? Ak by náhodou podľahol svojim zraneniam, tak by došlo ku pomste zo strany Vinza. Čiže, zatiaľ, počas dlhého dňa, si kráti svoje chvíle spolu s kamarátmi - Hubertom a Saïdom, a to v rôznych pohybových aktivitách, počas ktorých robia okolo seba samý hurhaj, skrátka, správajú sa, ako nejakí pubertiaci, ktorí už fakt nevedia, čo so sebou... / Ani odkaz na Taxikára, kedy predstaviteľ Vinza, Vincent Cassel, napodobňuje pred zrkadlom legendárneho Travisa Bicklea, nezmiernil môj rozpačitý dojem z Kassovitzovho čiernobieleho filmu ! Na jednej strane majú postavy skutočné krstné mená, čím sa automaticky stávajú - autentickejšími, no zase som sa s nimi väčšinou strašne nudil, chýbalo mi väčšie napätie, že ak by »martýr« nedajbože skonal oveľa skôr, tak by sa bolo na čo pozerať, takto sa iba vkuse niekde tackali, ako pripití, nakoľko bol Vinz extrémne výbušnej povahy, čiže tým pádom som si istý, že by vyburcoval aj tých dvoch kamošov ! Síce, a k tomu i príde, ale už je v podstate neskoro na nejaké radikálne činy. Nejedná sa o nadpriemerný, ba ani priemerný film, ešte čosi pod tým ! ()
Parížske demonštrácie a nepokoje dodnes patria k dennodennej realite a preto predmestia tohto veľkomesta stále bojujú s multi-kultúrnou konfrontáciou. Bezútešný príbeh troch postáv, ktorí na jednej strane vyzerajú ako nerozluční kamaráti, na druhej strane každého zožiera kultúrna, národnostná a životná otázka, ktorú sa snažia vyriešiť každý svojim spôsobom. Spája ich nenávisť k systému, k policajným zložkám a miestami aj voči druhému, napriek tomu, že v istých situáciách by za druhého položili život. Neľahký život plný neľahkých rozhodnutí, kde na životných križovatkách si musia sami položiť existenčnú otázku. Horlivostné výkony hlavných predstaviteľov dávajú tomuto snímku punc maximálnej realistickosti, čiernobiela kamera určuje surový a temný charakter, ale réžia by chcela ešte trošku otesať. Nehľadajte v tom nejakú hlbokú pointu, špičkové zvraty, nechajte sa viesť pochmúrnym príbehom, kde vidina svetla na konci tunela zhasne už keď do neho vojdete, a omračujúci záver vám vyrazí dych. 80%. ()
Známý francouzský herec Mathieu Kassovitz v Nenávisti dokazuje, že nejen herecký talent je mu vlastní, že je navíc i skvělým režisérem, ovšem zároveň i angažovaným umělcem, který dovede až neuvěřitelně přesně pojmenovat bolestná místa současné západní civilizace. Snímek o společnosti, kterou spaluje nenávist a která je ztracena v jejím začarovaném kruhu. Už sám koncept kvazidokumentární formy, k níž se váže černobíle laděný obraz, rámec vyprávění vsazený do jednoho dne, který je doplňován předěly - mezititulky v podobě časových údajů, maximálně autentický herecký projev a vulgární mluva a v řeči postav použitý argot a slang, explicitní důraz na míru násilí, nedějovost a paradoxní mimočasovost či spíše bezčasí snímku, které vytváří absurdní kombinaci s použitými časovými údaji v předělech, neboť ty vlastně ve vztahu k ději nemají žádný význam a slouží jen jako zdůraznění vším prostupující životní náplně hlavních hrdinů - totiž nudy. Vůbec nejvíce autentický je fakt, že v denním cyklu sociálně vyloučených hrdinů zcela chybí sada běžných denních rituálů, vyjma ranní hygieny tak úplně schází v integritě hrdiny složka superega - s většinovou společností ho vlastně nespojuje téměř nic... Skvostná je použitá hudba, která mnohdy dokresluje zobrazované scény lépe než tisíc slov (především pak live set "Nique la Police" od DJ Cut Killera). Prostředí sociálně vyloučené lokality má z pohledu nefrancouzského diváka zjevně univerzální rozměr, neboť některé aspekty lze vidět i v našich romských ghettech - život bez budoucnosti, absence vzdělání, drogy, hip-hop coby výraz odporu k systému a abnormálně zdatní breakující adolescenti točící se na hlavách, liší se jen počty ilegálně držených zbraní, počty zraněných i mrtvých a zatím ještě i míra nenávisti... Brilantní film. ()
Ve Francii v roce 1895 díky bratrům Lumièrové vznikl počátek kinematografie, Francouz George Méliès se následně stal jedním z prvních režisérů současnosti a díky tomu je francouzská kinematografie dodnes považována za jeden z nejvýznamnějších filmových trhů. Mezi nejslavnější francouzské filmy 21. století patří nejspíše Amélie z Montmartru či Nedotknutelní, ještě 5 let před počátkem nového milénia, přesně 100 let od premiérového promítání prvních filmů bratrů Lumiérových , ovšem vznikl jeden slavný francouzský film, který je dnes vnímán jako film, který v jednom ohledu přeběhl svou budoucnost. La Haine AKA Nenávist francouzského režiséra a scenáristy Mathieua Kassovitze proslavilo herce Vincenta Cassela, Kassovitz tehdy za režii snímku dostal ocenění na Filmovém festivalu v Cannes. Film, který částečně chtěl upozornit na násilí francouzské policie, Kassovitz při jeho tvorbě čerpal z vlastních zážitků a dokázal přitom předpovědět nepokoje ve Francii, které se odehráli až o dekádu později. ,,La Haine attire la Haine - Nenávist plodí nenávist´´. Kassovitzův snímek je starší než Trainspotting a Klub rváčů, zároveň je krapet o poznání divácký vděčnější, přesto se stal pro jednu generaci prakticky stejně definující. Kassovitz měl za sebou předtím pouze jeden celovečerní film, tvorba La Haine se skládala z malé produkce a celé to má v jádru především punc komentáře vůči tehdejší francouzské společnosti. V tomto vizuálním podání samo hodně přidává rozhodnutí Kassovitze o černobílém formátu, v jistých momentech až dokumentární pojetí i přirozené výkony hlavních aktérů, kdy tento film odstartoval Vincentu Casselovi kariéru naprostým právem. Snadno by se dalo říct, že je Le Haine zhruba stejně ,,zlý´´ film jako Klub rváčů, který především podněcuje k tomu nakopat hubu systému a následně ho ještě k tomu brutálně pomočit, stejně jako v případě tehdejších kritik vůči Klubu rváčů jde ovšem o krátkozraké souzení. La Haine reflektuje život na francouzském předměstí, kdy mladí muži dokáží reflektovat sociální situaci, zároveň sami tak trochu svým chováním narušovat systém, přitom všem jsou ovšem do jisté míry též pouze obětí systému, ve kterém vyrůstají. Francie má i dodnes pověst města lásky, dodnes je Paříž brána za jednoho z nejhezčích měst na planetě, La Haine jí ovšem sympaticky dokázalo prodat tak trochu v jiném světle a nakouknout pod pokličku. Divák se i díky tomu nemusí na Paříž nikdy dívat jako dřív. Šlo sice o malý film, kamera Pierra Aïma ovšem dokázala být i v omezených produkčních podmínkách vynalézavá a vsadit sem tam na nějakou tu vtahující kamerou jízdu, která dokázala diváka přímo vrhnout do prostředí francouzských ulic. Do příběhu tři mladých lidí, kteří jsou skutečně plní nenávistí a při sledování se snadno vyvolává pocit, že jde skutečně o dokument, který pouze reflektuje postoje tří mladíků ke světu, do kterého se narodili, ve kterém žijí a který očividně v jádru duše nenávidí. Jde o vizuálně působivý zážitek, který představil jednu z nejpůsobivějších kamerových prací konce 20. století. Jedná se skutečně o depresivní sondu, které přidává sílu i nevyhnutelné vyvrcholení, které spěje přesně k tomu, co stojí za iniciačním prvopočátkem celého projektu. Kassovitz se po celou dobu inspiruje například u Vertiga Alfreda Hitchcocka nebo Taxikáře Martina Scorseseho, aby nakonec došlo k nevyhnutelnému vyvrcholení, které je sympaticky někde uprostřed, striktně se nenaklání ani k policistům a ani k mladým výtržníkům, přesto má vyvrcholení události neuvěřitelnou sílu a snadno se dá při vyvrcholení říct, že to celé zašlo přehnaně daleko. Silnější pocit následně vyvolává až právě uvědomění si toho, že Kassovitz čerpal ze skutečných událostí a divák tudíž nesleduje čistou fikci. Policejní šikana jako nástroj nespravedlnosti a drsný život na francouzském předměstí sloužili jako základ pro jeden zásadní film francouzské kinematografie, který skutečně možná krapet předpověděl nepokoje ve Francii z roku 2005, především ovšem dokázal reflektovat idealizovanou Francii z trochu jiného úhlu. Kassovitz možná již ve své kariéře významnější film nenatočil, díky Nenávisti se na něj ovšem jen tak snadno nezapomene..... () (méně) (více)
Nechci režiséra a scénáristu v jedný osobě obviňovat z nějakýho plagiátorství, ale přišlo mi, že je to tak trochu okopírovanej film Jednej správně (1989). Ale Spike Lee ten svůj film pojal hodně nevážně, s určitou nadsázkou a měl jsem z toho dojem, že to je spíš černá (černošská) komedie. Tohle je daleko vážnější, syrovější a takový opravdovější. Hercům jsem jejich role věřil. Zejména Vincent Cassel je dokonalej. Ve druhý polovině to trochu sklouzává k poflakování od ničeho k ničemu a přibejvaj i humorný situace (třeba historka, kterou vypráví stařík na záchodě nebo pokus o krádež auta), což mi tam moc nesedělo, ale ta úplně poslední scéna celej film hodně pozvedla. Jenom jsem jaksi nepochopil, kam se vypařili ty dva ostatní policajti. Z auta vylezou tři a najednou je tam jenom jeden. ()
Galerie (43)
Photo © PolyGram Filmed Entertainment
Zajímavosti (14)
- Režisér filmu Mathieu Kassovitz si ve filmu zahrál malou roli mladého skinheada. (ČSFD)
- V jedné scéně říká Julie Mauduech postavě, kterou hraje Hubert Koundé větu "Už jsme se někde setkali, ne?" Toto může být odkazem na film Mathieu Kassovitze Métisse, ve kterém oba taktéž hráli. (ČSFD)
Reklama