Kříž cti

Už v úvode pri pohľade na zostrelený Heinkel je jasné, že peniaze na bojové scény neboli. A niekedy je to tak lepšie...Tvorcovia sa sústredili na skutočný príbeh a ten ma naozaj chytil. Niekedy priateľské gesto medzi nepriateľmi vydá za desať bojových scén. Príbeh troch Nemcov a dvoch Angličanov, ktorí sú nútení spolupracovať ma nadchol. Miestami naozaj vtipný, občas dojímavý, ale hlavne skutočný. Jeden skutočný a dobre zfilmovaný príbeh v pohode vymením za niekoľko nezmyselných blockbusterov(česť výnimkám). Napríklad scéna amputovania ruky mi prišla poriadne napínavá , pritom krv ani neuvidíme. Porovnaj to napätie s akýmkoľvek hororom, kde sa seká hlava - nehlava... Režisér si vystačil s piatimi postavami a jednou horskou chatou. Dodávam, že k výbornému filmovému zážitku nebudete potrebovať viac. Severania opäť bodujú a tento skvelý protivojnový film o priateľstve je naozaj vydarený kúsok. Keď hlad pritlačí, bude dobrý aj machový vývar...100%. (23.02.2013)

Nádherná výprava, minimalistické prostředí, uměřená, byť místy ne úplně důsledná režie (vyhrocené scény brzdí dost křečovité změny perspektiv), humanistické drámo staré školy, které říká, že pod uniformou a ideologií jsou kompatibilní lidské duše. Sympaticky tlumené postavy s malými příběhy, trochu zbytečně vyhrocené tezovité dialogy, ale decentně trefená atmosféra lovecké chaty, kde se odehrává malá válka a malý mír. Skromný film, na který se dívá lehce a s potěšením. (01.05.2013)

Když bojujete o přežití v drsné norské přírodě, izolovaní od okolního světa, v jedné chatě s lidmi, které byste měli nenávidět, protože to tak nastavila válka, jenomže vám dochází dřevo na topení a nemáte co jíst.. je najednou to válčení a zabíjení tak absurdní a zbytečné. Takový dojem jsem měla z celého filmu, jakoby se nám snažil říct, že válka je prostě absolutní nesmysl. A já souhlasím. Pěkně se tu mimo to prolnul britský humor a nadsázka s německou posedlostí pravidly. Přestože jsem od počátku sympatizovala s Angličany (jak jinak), v závěru se pravděpodobně nevyhnete i soucitu s "nácky". Na každé straně byli dobří i špatní lidé a tak to bylo, je a bude vždycky. Svět prostě není černobílý. Jinak musím pochválit Ruperta Grinta, i za jeho naučený liverpoolský akcent (asi jsem první, která jej umí ocenit). Vcelku se vyvedl. Herecké výkony v normě, žádný oscarový výkon se nekonal, jak byste asi u sezení a kecání v chatě čekali. Je to určitě sympatické dílo, ale podruhé by mě to dost možná nebavilo. (20.08.2014)

Válečný film nemusí být jen o megalomanských bojových scénách, výbuších nebo tun prázdných nábojnic. Film Into the White je toho krásným důkazem, že i za malý peníz se dá natočit válečný příběh, který svojí poutavostí zaujme ve všech ohledech. Zaprve je to krajina. Zasněžené kopce Norska jsou překrásné, dokáží být ale zatraceně kruté. Film ale stojí na vzájemném soužití třech Němců a dvou Angličanů, kteří se navzájem sestřelili. Jejich vztah se z prvotní nenávisti a uvědomnění, že válčí proti sobě, stává něčím osobnějším, co je nad jejich posláním ve válce. Uvědomují si, že jsou jen lidé, kteří vykonávají rozkazy druhých. Zrodí se tak vztah, který přetrvá doživotně. Já jsem od toho nic moc extra nečekal a dostal jsem naprostou bombu, která se mi vryla do paměti. Navíc herecké výkony jsou naprosto přesvědčivé. Pro mě jednoznačně za pět. (07.04.2013)

Válka států a vztahy jednotlivých lidí-nepřátel jsou dva zcela rozdílné světy. Kdyby se ti lidé znali, asi by po sobě nestříleli. V obecné rovině naivní představa, v jednotlivých extrémních situacích tohle pravidlo platí téměř bezvýhradně. Když se to umí natočit, vznikají z toho pak takovéto pěkné příběhy (01.01.2016)