Až vyjde měsíc

Wes Anderson používá jako rekvizity všechno. Věci, lidi, celé scény. Jednotlivé obrázky jsou pečlivě naaranžované a dokonale počítají i s pohybem kamery. Vidět takové herce, jako je Bruce Willis, Bill Murray či Edward Norton, jak se ve svých přitroublých rolích bezchybně zapasovali do bizarní mozaiky hravých a mimoidních scének, je prostě k nezaplacení. Samotný příběh mi byl celkem putna a v tomhle případě vůbec nevadí, že forma bez problémů přebíjí obsah. S Andersonem sice zatím bohatší zkušenost nemám, nicméně hravost, s jakou si dokáže pošmáknout na sebevětších banalitách, mu docela závidím... (01.10.2012)

Chvílema sem tak docela nepobíral, na co se to vlastně dívám. Kdyby mi někdo tenhle film doporučil a popsal o co tam de, řekl bych si, co to je za úchylnou hipsterskou podivnost, ale jméno režiséra mě přesvědčilo si to pustit a bylo to fakt pěkný. Originální, divný, rozverný, s roztomile nehodící se hudbou a překvapivě fungujícím obsazením. Docela dlouho mi trvalo, než jsem si zvyknul na toho hlavního kluka, protože měl fakt divnej obličej i chování a kamera ho navíc často dlouze zabírala zblízka a nebavilo mě na něj koukat, ale pak jsem si na něj nějak zvyknul a bylo mi ho i docela líto, takže jsem mu fandil, ať mu to s tou labilní holkou vyjde. Docela mě překvapilo, že ačkoliv tu skoro všechny postavy jsou extrémně introvertní suchaři s mindrákama, i přesto de o takovej milej a místy vtipnej film, nějak to sem zapadlo, ale to mě už u Andersona nepřekvapuje. 70% (18.04.2017)

Kdo by to byl řekl, že se jednou v jednom filmu sejdou drsní filmoví borci Derek Vinyard a John McClane, v rolích značně humorných postav, které lidem vykouzlí úsměv na tváři:) Edward Norton coby skautský vedoucí a Bruce Willis jako dobrácký místní polda, který snad ani nenosí zbraň:) Zbytek dokonalé herecké party tvoří esa Bill Murray, Frances McDormand, Tilda Swinton a Harvey Keitel. Dětští herci za svým dospěláckým doprovodem nikterak nezaostávají a jejich výkony jsou podpořeny stejnou kvalitou. Zejména herecky zcela nezkušená Kara Hayward je skvělá a já doufám, že na tuto zajímavou dívku v budoucnosti čekají skvělé role. Jared Gilman mi zde připomínal (že by to bylo těmi brýlemi a chytrostí?:) chlapeckou verzi Abigail Breslin v roli Olive z Little Miss Sunshine. Zaujala mě také krásná hudba Alexandra Desplata a kamera, u níž mi přišlo, že snad každý záběr byl jakoby dokonale upravený, souměrný a ve středu:) Wes Anderson je jeden z těch režisérů, kteří disponují svým specifickým rukopisem, který se Vám buď líbí, nebo ne. A mně se Moonrise Kingdom velmi líbilo. Jo, a ty originální náušnice z brouků, která na sobě Suzy měla, jsou vskutku velmi působivým nápadem:) (02.04.2013)

Na ideové rovině v podstatě hraná verze Fantastického pana Lišáka, pouze s větším zájmem o nedospělého hrdinu, který je ale u Andersona roven hrdinům dospělým (což pěkně ukazuje parťácky vztah kapitána Sharpa a Sama). Svou nechuť opustit krajinu dětství, vzdát se divočiny a vlastní přirozenosti ve prospěch civilizace, tentokrát král filmové indie říše vyjadřuje s velkým nádechem nostalgie (která se trochu bije s několika nečekaně dospělými scénami první mládežnické lásky). Ustoupit před ní občas musí i jeho nenapodobitelná hravost. Banálnost některých dějových zvratů a charakterových proměn, zaviněná nadbytkem postav a snahou každou z nich po zásluze odměnit, kontrastuje s neskutečnou vypiplaností každého záběru. Vtipy nekřičí, aby upoutaly naši pozornost a napoprvé snad ani není možné je všechny pochytit, resp. najít v mizanscéně. Právě s ní Anderson dokáže pracovat s podobnou nápaditostí a smyslem pro poezii prostoru jako třeba Jacques Tati. Na rozdíl od něj ale pracuje s menšími plochami (příbytek Bishopových vytváří díky „rozkouskování“ na jednotlivé místnosti dojem domečku pro panenky) a také rozsáhlejší exteriérové prostory panorámuje tak, že působí velmi ploše (asi jako side-scrooling videohry). Obdiv, s jakým puntičkářstvím a nápaditostí je film udělán (tedy ne vymyšlen) protentokrát převážil nad okouzlením, ale i tak jde o ohromný posun, neboť před pár lety jsem Andersona řadil mezi režiséry, s kterým na dálku nikdy kamarádi nebudeme. 85% Zajímavé komentáře: Radek99, sportovec, sinp (19.07.2012)

Z počátku jsem se nějak nemohl chytit, ale nakonec se háček zasekl a zůstal vězet stejně, jako živé náušnice v uších Suzy. Prosté a krásné. Vizuálně vybroušené a doplněné chytlavou hudbou. Více drama, než komedie, spíše taková hořká, co občas zvedne koutky úst nahoru, ale jakmile udeří sociálka, koutky padají dolů. Pastelové barvy, úchvatná příroda, bezchybné kompozice obrazu a dvojice, která prchá před světem, co jí nerozumí. No a pak láska. Taková ta dětská, upřímná, kdy se nejen vezmete, ale už máte v hlavě naplánované i děti a společné bydlení. V jednoduchosti je krása, i když ti dva to rozhodně jednoduché nemají. Bavilo mě to, až se sám sobě divím. (07.06.2020)