Liberace!

Další originální životopisné drama z produkce HBO, tentokrát o někom tak slavném, že jsem o něm možná nikdy neslyšel. Koncertní showman a pianista Liberace je tu nahlížen z pohledu jeho mladého milence. Úžasný je zejména Michael Douglas v titulní roli, Matt Damon zůstává trochu v jeho stínu, což byl nepochybně režisérův záměr. Ovšem něco tak děsivého jako je vizáž, kterou tu má Rob Lowe, zamává i s leckterým otrlým fanouškem hororů. To, že k takovému doktorovi šel někdo dobrovolně pod nůž, je pro mne mnohem neuvěřitelnější, než že si většina lidí myslela, že Liberace není gay. (06.08.2013)

Poprosil bych oscarovou nominaci za kostýmy, masky a pro Michaela Douglase!! Steven Soderbergh válí. Nesmírně zajímavý tvůrce dokáže točit/měnit žánry jako málokdo. Jeho (reálného) hrdinu zná v našich končinách jen hrstka lidí. Perfekcionista Soderbergh tak velmi svižně a svým způsobem přitažlivě představuje slavného pianistu s líbivým repertoárem, který si potrpěl na bizarní nablýskané kostýmy, masivní šperky, plastické operace a mladé zajíčky. Sledujeme jeho soužití s posledním mazlíkem Scottem, což vyvolává řadu dramatických situací, Soderbergha přesto nejvíc zajímá ztráta identity. Snaha vyhýbat se veřejnosti a tutlat homosexuální sklony, šlechtit falešný obraz (pleš, plastiky), nezpochybnit romantický ideál pro tisíce fanynek, „překopat“ obličej nové hračky ku podobě/představě své. Právě po bouřlivém rozchodu s (už troskou) Scottem vznikla i vzpomínková kniha, která se stala základem filmu. Výsledek je milostný gay kýč, který je nesmírně umně stylizovaný, že musí mít divák obrovskou radost z každého detailu. Soderbergh až překvapivě snadno vystihl energii města zasvěceného hazardu. Samozřejmě se dívá pod pokličku i jeho odvrácené straně, tedy kolotoče plného alkoholu, drog i nastupující hrozby pohlavních chorob. Film, který, pokud selhává, tak místy na emociální úrovni, zdobí herci. Matt Damon to měl obtížnější, přesto je jeho pošetilé naivní ucho dokonalé. Jeho přerod k zoufalému zhrzenému milenci je výtečný, až divák rychle zapomene na všechny ty hercovy chlapácké role. U Michaela Douglase je přeměna ještě razantnější – chlapík, který vždycky představoval mužnost (nikoli chlapáckost akčního hrdiny) je v roli ješitného stárnoucího homosexuála výborný. Liberace mu nabídl jednu ze tří nejlepších hereckých možností kariéry. Ovace kritiků si plně zaslouží!! (07.08.2013)

Sex, lži a video. Soderbergh k postavám zaujímá stejně ambivalentní stanovisko jako v Magic Mikeovi, jeho předchozím obnažujícím komentáři k rozporuplné povaze amerického snu. Pro citové životy hrdinů, kteří jsou oba v jistém smyslu vykořeněnými sirotky, má pochopení. Nepohlíží na ně z odstupu, jako na dvě výstřední kreatury. Vstupuje do jejich soukromí, zajímá se o ty nejintimnější momenty jejich soužití, ale zároveň nedělá senzaci (ani legraci) z toho, že dostal do jedné postele Gordona Gekka a Jasona Bournea. Obočí zvedá nad extravagantním životním stylem, který v 70. letech reprezentoval Liberace, a který dnes vyznávají zástupy jiných, zpravidla méně talentovaných celebrit. ___ Záběry jsou topené v umělém světle a vévodí jim teplé barvy, které příznačně ustupují pouze při několikerém „sundání masky“ (dušezpytný černobílý flashback, do černé a bílé tónované scény z nemocnice a na matčině pohřbu). Přesvícená mizanscéna v Liberaceho sídle (oproti civilnějšímu bytu Scottových náhradních rodičů) překypuje odrazovými plochami, jako kdyby stejným odrazem reality byl také život Liberaceho, který za vnější nádherou skrývá svou pravou identitu. Postavy se – mj. zásluhou atypického (na interiérové drama) snímání v celcích – doslova ztrácejí za rekvizitami. Nutno podotknout, že šperky a kostýmy, včetně opravdu výstižné „paví“ košile, jsou věrnými kopiemi předmětů uložených v muzeu Liberaceho pozůstalostí, takže čistě materiálně nejde o žádné přehánění. ___ Na vyblýskaném povrchu se projevuje uvědomovaná campovost filmu, který kombinuje extrémy sedmdesátkové módy (tj. styl Village People nebo Davida Bowieho) s blyštivou estetikou videoklipů od Madonny či Lady Gaga. Uvnitř citová rozpolcenost, navenek faleš a přehánění. Dohromady podnětná dekonstrukce fenoménu camp. ___ K sedmdesátým letům film odkazuje také dlouhými steadicamovými záběry nebo obsazením campové královny Debbie Reynolds, která právě v 70. letech začala zářit na Broadwayi. Tento návrat do „rebelského“ období nového Hollywoodu můžeme chápat jako Soderberghovo vyjádření deziluze ze směřování současného amerického filmového průmyslu, který je stejně jako Liberace orientován na povrch a krátkodobé prožitky a vyznačuje se neupřímností. ___ Vyprávění je sice strukturováno méně podvratně než ve Vedlejších účincích, ale jde o strukturu srovnatelně promyšlenou, pokud se týče vytváření paralel (Billy jako první monstrum, které Liberace stvořil), využití elips nebo změnu hlediska a na ni vázanou re-distribuci sympatií (druhá polovina, po repríze scény ve vířivce, tentokrát s postavami sedícími zády ke kameře, je bohatší na subjektivizující záběry, simulující Scottovo vnímání skutečnosti). Především je ale Behind the Candelabra velkolepým hereckým představením Michaela Douglase, který po/díky rakovině hraje o život. 80% Zajímavé komentáře: Mouzon, Traffic (15.07.2013)

Možná tomu chybí úsřední myšlenka, která by ony jednotlivé střípky života dvou mužů spojila v jeden celek, nicméně kvůli hereckým výkonům dvou pánů v hlavních rolích na Behind the Candelabra jen tak nezapomenu. Věděla jsem, že Michael Douglas dokáže zahrát mnohé, přece jen má na kontě Oscara, ale že v sobě nalezne odvahu a tolik přirozeného talentu pro podobnou roli, by mě nikdy nenapadlo. (10.06.2013)

Ne, tenhle film není poctou (údajně) legendárnímu klavíristovi, jeho hudebnímu umu je totiž věnováno jen pramálo prostoru. Děj se točí kolem jeho osobního života a ten není vždy vykreslen lichotivě. Zbohatlá rozvernost, emocionální nestabilita a celková nestálost se postará o nejedno hysterické drama. Základní kámen tedy tvoří herecké výkony protagonistů, a ty jsou opravdu špičkové. Oscar z toho sice nepadne, ale divácké uznání ano. Problém filmu tkví v absenci hlubší pointy, či jednoduše zajímavějším událostem a dynamičtějším vývoji. Dvě hodiny nejsou zrovna málo na několik "teplých" hádek a špetky análního sexu. Spíchnout tenhle scénář asi moc práce nezabralo. Každopádně práce s vizuálem (nadměrně, ale příjemně zářivé zdroje světla) je na poměry indoor dramatu vynikající... 6/10 (28.06.2013)