Futurologický kongres

Nebudu zapírat a rovnou přiznám, že kongres, jakkoli futurologický, byl pro mě značnou část stopáže nelogický a obtížně uchopitelný. Přesto musím uznat, že se jedná o snímek velice podnětný a možná to někdy zkusím ještě jednou v lepší formě. Hrané pasáže se mi zamlouvaly, zejména když skenují Robin Wright a Harvey Keitel začne vyprávět. To bylo silné a skvěle zpracované. Dokonce jsem chvilku uvažoval, že bych za tuto pasáž a za zvláštně a neotřele jímavý závěr dal ty čtyři, ale pestrobarevné malované pasáže šly prostě hodně daleko ode mě. (27.01.2014)

Folman režisér hlavně neukočíroval sebe samého coby scenáristu. Jakoby nedokázal využít potenciál svobody, který mu námět a animace umožňovali. Takže na rozdíl od Lema nestvořil funkční fantastický svět, ale jen barevnou halucinaci. A smutným výsledkem je, že tahle animovaná halucinace je nakonec méně zajímavá, než živá Robin Wright a další herci.Takže mojí základní emocí jsou nakonec rozpaky. (17.03.2017)

Ari Folman ve Futurologickém kongresu ambicemi opravdu nešetří. Zamyšlení nad hranicemi filmu a jeho budoucími možnostmi, jež se mohou zvrtnout ve zhoubně rozbujelý simulakrum-trip, má až velkofilmově apokalyptický ráz. Prvních nenápadných třicet minut, jež spojují osud skutečné odkvétající herečky Robin Wright se satirou na bezohlednou studiovou mašinérii, je pro mě malým filmovým zázrakem. Velkolepá scéna skenování emočních záchvěvů má jak způsobem natočení, tak hereckým ztvárnění už teď jisté místo v panteonu nejsilnějších filmových scén, které kinematografie dosud přinesla. Když se poté film náhle posune v čase a dostává se do fantasmagorického animovaného světa, působí přechod velmi bolestně. Jakkoli Folman vytváří strhující vizi světa, v němž film definitivně překročí přípustné hranice a realita ztratí své opodstatnění, intimní pouto s postavou stárnoucí herečky rychle povolí. Stane se stejně jednorozměrnou a statickou, jako její animovaná podoba, stává se jen udiveným průvodcem po světě, v němž se není možné ani na chvíli zastavit a prožít jej. Jakkoli hraje odosobnění a všeobjímající chlad v simulakru opodstatněnou roli, jediným pocitem, tryskajícím z plátna, je udivení nad ohňostrojem drobných nápadů a hippie estetiky. Nic víc, svět utopí skličující pouť hlavní postavy, jejíž osud nám začíná být lhostejný. Naštěstí film opět najde své jistoty v závěrečných hraných pasážích, které správně působí jako šokující vystřízlivění a v děsivém kontrastu opět nacházejí hlubší emoce. Ari Folman se tak paradoxně ukázal jako nečekaně vizionářský režisér hraných filmů, zatímco v animovaných pasážích neodhadl míru a zůstal jen u ornamentálního povrchu. Naštěstí měl k ruce hudebního skladatele Maxe Richtera, jehož doprovod mocně dráždil city i během hektických a nestřídmých animací. Nakonec přesto musím smeknout před geniální myšlenkou aplikovat děj Lemovy povídky na filmové médium, klasický sci-fi příběh tím získal na provokativnosti a aktuálnosti, oživila ho řada ohromujících nápadů, které ovšem v předloze věrnější animované části nemohly být více rozvinuty. Film bych sice nenazval promarněnou příležitostí, ale kdyby se celý děj týkal třeba jen intimního dramatu přerodu herečky v její duplikace a jeho psychologických či rodinných důsledků, oslovil by mě daleko více. (06.07.2013)

Jeden z tých filmov, kde je každá myšlienka prekypujúca nápaditosťou. Celé dve hodiny nám Ari Folman sprostredkúva fantastickú víziu budúcnosti, založenú na feromónoch, fantázií a umelosti. Stáva sa s toho perfektná satira nie len na filmový priemysel, ale aj úlohy človeka v spoločnosti a toho kde končí a kde začína jeho sloboda. Celý príbeh si pohráva so skutočnosťou. Máme tu veci, ktoré odzrkadľujú určité fungovanie sveta v ktorom sa príbeh odohráva a zároveň ho posúva na novú, zaujímavejšiu rovinu. Hovorím o animácií, ktorá určité ladí nie len fanúšikom Ralpha Baksiho, ale aj tým, čo za každou postavičkou hľadajú tú skutočnú( Eastwood, Cruise, Michael Jackson), čím sa táto rovina stáva omnoho zábavnejšou než tá hraná. Obidva kooperujú bez výraznejších prešľapov. Čo vo filme nefunguje, je ale stotožnenie. Robin Wright je síce super herečka, ale jej chovanie je podporené akousi bizarnosťou a strachom, ktorému za celý príbeh nemá kedy čeliť. Chýba tam dramaticky vyhrotená situácia. Tým pádom sa z celého filmu stáva ukecaná záležitosť. Všetky myšlienky sú síce múdre a robia z filmu príbeh presýtený posolstvami a podobenstvami, ale potrebný presah nevytvorí. Skvelá hudba Maxa Richtera, je ale naopak obrovským zadosťučinením. Malý veľký film, ktorý keď niekto objaví, môže objaviť niečo skutočne úžasné, alebo sa bude neuveriteľne nudiť. (17.02.2014)

R. Wright je veľmi sympatická herečka a mám radosť, že som ju po dlhej dobe mohol vidieť v hlavnej úlohe aj keď tak nejak pol-napol. Ide o to, že dobrá polovica filmu je animovaná a je kombinovaná s hraným dejom a živými hercami. Zaujímavý nápad, ale čakal som niečo iné. Prvá tretina filmu super, potom to začalo škrípať a v závere si poviete, o čom to vlastne bolo...Očakával som nejakú podobnosť s filmom Simone s Al Pacinom, ale ako hovorím po prvej tretine to nabralo iný smer. Najsilnejšia scéna je tá "skenovacia" , malo to čosi do seba. R. Wright hrá samu seba, teda herečku, ktorá zažiarila vo filme Forest Gump , ale potom chybou vlastných rozhodnutí zapadla a ťažko hľadala úlohu ktorou by prerazila. Celkovo to nie je film pre každého, zvlášť v tejto kombinovanej podobe , ale stojí za pozornosť. Stačilo málo a mohlo ísť o veľký film, cítil som premárnenú šancu. 60%. (14.10.2015)