Svatba mezi citróny

Ano, je to občas trochu kýč a je to líbivé...ale pořád ještě vkusně, nepateticky natočeno. I přes tak trochu překombinovanou zápletku tento film působí velice přirozeně a pro mě mnohem stravitelněji, než například Dobrý ročník. Měl jsem náladu na romantickou komedii, a tu jsem dostal, a jsem moc rád, že to nebyla žádná teenage žvýkačka... (08.01.2014)

Filozofický traktát prodchnutý bezkonkurenčne najhlbšími myšlienkami o vzniku vesmíru a tak, s najvyššou možnou účasťou známych xichtov (počtom 1) a silným rozvinutým sociálnym cítením, ktorý pôsobí blahodarnym meditatívnym účinkom (hypnagogium) a nastavuje tak pomyselný rebríček vyššieho kolektívneho vedomia (NREM fáza) k najvyšším metam (REM fáza). Metafyzicky navýši je tak hlavne koniec (kóma). (25.01.2015)

Ač nejsem velkým příznivcem sladkobolných romatických komedií, musím v tomto případě uznat, že natočeno to bylo vskutku hezky. Samotný příběh, jenž se divákovi odehrává před očima, není ničím originální, nicméně díky lidskému přesahu, velmi dobré práci s emocemi a dobrým hereckým výkonům rozhodně patří k tomu lepšímu, co jsem v tomto žánru měla možnost vidět. Hlavní hrdinka svým klidným, ale ne odevzdaným přístupem k životu, který si zachovala i přes všechny peripetie, které ji postihly, si získala moje sympatie, Brosman tradičně šaramantní, ale i ostatní postavy měly hezky prokreslené charajtery (paradoxně až na mladé snoubence, ti byli zoufale nudní), připočtemel li k tomu úchvatné scenérie, hodíci se hudbu, tak dostaneme velmi slušný filmový zážitek, jenž hodnotím 70%. (12.04.2020)

Když už má oblíbený tvůrce zklamat, tak giganticky. Přesně to se Susanne a jejímu dvornímu scenáristovi (a pro mě subjektivně jedné z nejzajímavějších persón dánské kinematografie) AT Jensenovi zadařilo. Hodně kyselý citrón, kyselejší než ředěné americké brči, které svojí odtrženost, pohádkovost a prostomyslnost nemusí 100 minut maskovat za podezřelé výlety do realismu a nečekané otevřenosti. Svatba mezi citrón rozhodně obsahuje pár momentů, ve kterých se nezapře Jensenův cynismus a záliba v žánrové antitezi, ale když na konci zjistím, že všechny tyhle rakovinotvorné, rodinně deziluzivní a sexuálně uhnuté momenty, slouží jako ta nejlacinější obezlička zesměšňovanému romantickému sentimentu, zvedá se mi žaludek. Už proto, že Bier není Trier a nedovede s divákem tak zkušeně manipulovat - dialogy jsou otravně zdlouhavé a upatlané, "realistické" z ruky snímané scény působí jako pěst na oko mezi romantickými pohlednicemi z Itálie, postavy jsou okatě "vysoustružené" tak, aby plnily své různorodé groteskní role. Chápu, že na opuštěné mamky a sentimentální závisláky bude kombinace vyžilá kadeřnice rak - vypelichaný ex-Bond fungovat jako emocionální afrodiziakum, mě se po tomhle kýblu růžové citrónové limonády udělalo velmi nevrlo. I proto, že tady nejde jen o nějaký "neumělý pokus" o žánr, ale o zcela cílené vydírání - navíc režijně těžce nezvládnuté. Susanne Bier oholit o certifikát Dogma 95 a Jensena poslat česat na pět let Adamova jablka. Voni ho ty citrusy přejdou. (13.11.2012)

Asi půjdu proi proudu, ale mě se tento film Susanne Bier libil. I Když uznavám, že Bratři jsou mnohem, mnohem lepší. A Pierce Brosnan jako James Bond v důchodu, majitel citronových plantáži a obchodník s okurkami, ředkvičkami, pomeranči a citrony, hraje dobře. Astrid neboli Molly Blixt Egelind je půvabná. Zajimavé je, že Susanne Bier se věnuje i drobnostem dánské přítomnosti. Filmem se hemží modré oči, ale velmi milý pohled má plešatá kadeřnice (originální název filmu) Trine Dyrholm. (29.11.2012)