Pohádky noci

Černé obrysy postav na barevném pozadí působí jednoduše, ale elegantně. Líbily se mi pohádkové příběhy, odehrávající se v různých dobách a prostředích. Některé z nich mají klasický průběh a zápletku, tak jak je známe z pohádek našeho dětství, jiné sázejí více na originalitu a i při tom kratičkém prostoru, který se každému z nich dostává, překvapí náhlým zvratem, vtipnou nadsázkou či atmosférou tajemna.Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií. (06.04.2015)

Animace, která mě osobně nenadchla a na výstavu obrázků z filmu bych si asi nezašla. Na druhou stranu jsem byla nadšená její neotřelostí, originalitou, tím, jak se autoři piplali s detaily, bavily mě i černé postavičky před pozadím jiskřícím barvami a bláznivé výtvarné kreace s přítomnými zvířaty. Také s příběhem si Michel Ocelot definitivně dost vyhrál, skupinka amatérských herců se každý večer baví pohádkami, nadšeně se vžívají do rolí princezen, statečných mladíků, krutých sester, kouzelných víl i strašlivých příšer, vymýšlejí vlasové kreace, kostýmy a nadšeně vstupují do různých období historie. Krátké příběhy, infantilní postavičky a morální poentu najdeme v každém z příběhů, které jsou milým zpříjemněním karlovarského i jiného podobně hektického dne mladších i starších diváků. Jen by jim mnohem více svědčilo rozdělení do šestidílného seriálu. (05.07.2011)

Dost dobře nechápu, proč když už je tu pár (zajímavých) pohádek pospojovaných do rámce (nudného), když vypadají všechny jednotlivé pohádkové povídky úplně, ale úplně stejně?! Jasně, vypadá to dobře, v některých povídkách dokonce hodně dobře, ale tohle si zasloužilo něco víc, každá pohádka by měla být výtvarně MNOHEM osobitější, tohle vypadá všude úplně stejně, jenom mají postavy ve stínohrách jiné okraje (aneb jiné účesy a oděvy) a na pár místech se zjeví specifická věc pro oblast, kde se pohádka odehrává - Tibet - sem tam hora, nějaké svitkokresby, afrika - trochu víc žlutý v pozadí, což měla bejt nejspíš savana, karibik - duhový barvy v sídle krále říše mrtvých... Proč má do háje král říše mrtvých vymalováno duhovejma proužkama?! Neměl by spíš mít místo toho na stěnách nacákanou krev tisíců svých posluhů przněných po staletí svýma zvrhlýma slouhama-démonama? ... Bohužel je rámec dost nudný a postupem času mě začal solidně štvát, až mírně nasírat. Jednotlivých pohádko-povídek je až moc, proto například ta poslední poslední působí blbě jako učitelka kurzu výroby psích oblečků vyprávějící o schématu renesanční architektury v Benátkách, přitom by jinak asi byla nejlepší. Promarněná šance a ve výsledku sice dobře vypadající, ale pořád nudná záležitost. (06.05.2014)

Michel Ocelot se zřejmě rozhodl bojovat proti čím dál zaměnitelnější animaci a zvolil báječně stylizovanou stínohru. Šestice krátkých pohádek vždycky skončí dřív, než by se u nich divák stačil začít nudit. Dobrá připomínka faktu, že roztahování jednoduchých pohádek na celovečerní stopáž se většinou spíš nepovede. Dalšími bonusy jsou hravost a nadsázka. Výborné! (03.01.2015)

Animácia ala Lotte Reiniger je vkusná. Aj keď sa pre niekoho môže zdať až príliš jednoduchá, má svoje čaro. Kontúry tieňov sú originálne, elegantné a hlavne sympatické. Viacero príbehov, ktoré majú jedno spoločné - lásku medzi nejakým chlapcom a nejakým dievčaťom - akurát vždy v rôznych rozprávkových príbehoch zasadených do rôznych scenérií i kultúr. Ani jeden z príbehov nijako nevytŕča. Slabšou stránkou sú predely medzi príbehmi, ktoré sú riešené príliš jednoducho až primitívne. (28.05.2016)