Velký Gatsby

Great Gatsby NEMÁ duši jako předchozí kousky Baze Luhrmanna. To, že se látky chopil právě on, zaručovalo soustředěnou podívanou plnou atrakcí. Výbušný vizuální styl se dostavil i tentokrát. Jenže vedle toho všeho třpytivého třeštění tak nějak chybí příběh – tedy, on tu samozřejmě je (vypráví ho bratranec od milenky ústředního hrdiny kdesi v léčebně na popud svého psychiatra), jen působí s ohledem na předešlou Luhrmannovu tvorbu zoufale obyčejně. Žádná velká kavárenská intelektuální látka se, podotkněme, neodehrávala ani v předchozích tvůrcových zastaveních, ale tentokrát toho nefunguje víc. HUDBA znovu spoléhá na rozmanité moderní skladby, jenže hudební čísla v Moulin Rouge jsou jen jedny, a tady si to jednoduše nenotuje. EMOCE! Neudeří, neuhodí kladivem na hřebík. Už zmiňovaný PŘÍBĚH točící se okolo tragicky romantického hrdiny nemá potřebný náboj. Ne všichni HERCI se do látky hodili (kupříkladu Maguire nebo Edgerton). Infantilní soustředění se na formu brání tomu, abychom mohli sledovat vztah Gatsbyho a Daisy, který je bohužel zvláštní, chladný, nudný i banální. Nejedné scéně jsem nevěřil, nejednomu gestu zrovna tak. Jen pachuť v ústech bohužel zůstala. (25.08.2013)

Teatrálne preexponovaný milostný trojuholník, záživný vizuálom ale mdlý dušou. Luhrmann vyťahuje páky, osvedčené z Moulin Rouge!, no jeho hĺbke precítenia tragickej lásky sa ani nepriblíži. K postave Gatsbyho sa prepracovávame pomaly, s veľkým očakávaním a Leo v bledých kostýmoch vypadá gut (ostatne ako všetci), ale z jeho postavy sa vyklube paradoxne najodosobnenejší a najrozporuplnejší prvok filmu. Je nám ukradnutý, pričom je to príbeh práve jeho púte za životným snom, stelesneným krásnou Daisy. Mulligan je iba ozdobou, Edgerton ako jej tvrďácky manžel výraznejší než Leov Gatsby. Jedinú prirodzenú postavu tu slesňuje “zástupca ľudu” Maguire. Moulin Rouge! nakopávali a životom napĺňali pôvodné energické, či emocionálne angažujúce songy. Veľký Gatsby vyťahuje ohrané šlágre Jay-Ziho (identifikácia s New Yorkom) a podmanivou hitovkovou Lany Del Rey sa leporelu opulentných obrázkov márne snaží dodať romantický rozmer. Tak silný námet, toľko veľkých myšlienok... A oči diváčok ostanú suché. ___ 2. zhliadnutie: Scéna konfrontácie postáv v hotelovej izbe - keby bol takto komorne, psychologicky koncentrovane a dramaturgicky citlivo urobený celý film, tzn. bez zbytočných formálnych excesov; a hudobne by si vypomohol iba v kľúčových scénách s Lanou Del Rey, mohol to byť film *výnimočný*. (15.05.2013)

Moderní, pompézní, velkolepé, co do efektu maximálně působivé a kýčovité podobně jako Moulin Rouge. S tím rozdílem, že Velký Gatsby je sice vizuálně a technicky takřka dokonalý (o soundtracku ani nemluvě) ale oproti výše zmíněnému muzikálu příběhově/dějově a emočně dost prázdný. Neseděl jsem omámený, napjatý a dychtivý po každé další scéně (nuda se nedostavila, to bych snímku křivdil, avšak bohužel vzrušení také ne), stejně tak ve mně Velký Gatsby nevyvolal žádné zuřivé fandění milencům. Navíc, Luhrmanův styl je sice dobře rozpoznatelný, přesto mě několikrát napadlo, že se režisér sám trochu vykrádá (na druhou stranu, krom Moulin Rouge od něj jiný film neznám, takže možná nejsem v tuto chvíli příliš objektivní). Ve výsledku mi z toho vycházejí lepší 3*, to očividné zakrývání určité sterility snímku nabušeným vizuálem je zde cítit až příliš. (21.12.2013)

Zpočátku omamující kýč, potom už jen únavná selanka, pajdající na obě nohy. Jak jde o samoúčelné kamerové fígle a čarování s obrazem, tam si je Luhrmann jistý v kramflecích, ale v prostém smysluplném vyprávění a ve snaze dostat se zúčastněným postavám pod kůži selhává. Zmínil jsem kýč – při všech těch opulentních večírcích si připadáte, jakobyste se dívali na velkého sádrového trpaslíka, ověšeného pestrobarevnými pentlemi a blikajícími žárovičkami. Potom, když má dojít na city, je to jak z plytké povídky v nějakém dívčím časopise – mám na mysli to kolovrátkovité „Má tě ráda, nemá tě ráda, má tě rád, nemá tě rád, odejde s Tebou, neodejde s Tebou…..“. Díky bohu aspoň za dvě věci – chlapáckou postavu Edgertonova Buchanana, jedinou to plnokrevnou postavu celého panoptika a pak za scénu opětovného setkání Gatsbyho a Daisy – jediný moment v celém filmu, kde byly cítit nějaké emoce. Luhrmann už začíná být nějak vyčpělý. (25.05.2013)

Už při čtení předlohy jsem měl pocit, že kromě atmosféry bujarých večírků nejde Fitzgeraldovu klasiku adekvátně adaptovat bez toho, aniž by se člověk musel opírat o verbální fráze vytržené z textu. A Luhrmann tuhle domněnku jenom potvrzuje. Bohužel pro něj ale ani relativně doslovná adaptace nestačí, protože zatímco Fitzgeraldův román skýtá myšlenky mezi řádky , Luhrmann co neodhrká v povrchních frázích (dokonce i jednu z point vám musí Maguire říct přímo do ksichtu, protože z celku ji nevykoukáte), to ve filmu prostě není. Ano, večírky jsou nádherné, dynamické a soundtrack božský (u Lany a ukazování sídla to bylo málem na slzičku), jenže zhruba po půlce, kdy by mělo konečně začít o něco jít, se děj začne tříštit, působí na plátně skoro až směšně a nechtěně parodicky, a finále je skoupé na jakoukoliv emoci i přes Tobeyho spider-manovsky naběhlou žílu. A to se DiCaprio o toho Oscara tentokrát tak hezky snaží. Nakonec mu ale jako už tradičně zůstanou taky jen ty pěkné košile a sny a Luhrmannovi audiovizuální cinkrlátka, za kterými se od Austrálie neskrývá už absolutně nic. Na to jak se Luhrmann v rozhovorech kasá, jak je film i o současné generaci, si nechal sociální témata románu úplně protéct mezi prsty. (15.05.2013)